Bylo to touto dobou, kdy jsou již ulice ověšeny vánoční výzdobou. Americký šéf v Praze si svolal své podřízené a sdělil jim, že zavede něco, co již v Americe dělají a co upevní vztahy se zákazníky a zlepší obrat firmy. Po dlouhém, bohužel příliš dlouhém proslovu z něj vypadlo o jakou novinku jde. Darovat zákazníkům propisky s logem filmy. Jeho česká, asi tak čtyřicetiletá sekretářka profesionálně prohlásila, že je to dobrý nápad a odkráčela na oběd. A tady ji máme, nad kávou a croisantem rozhořčeně brblá, že tohle se dělalo, co ona pamatuje a jestli si šéf myslí, že jsme tady teprve nedávno slezli ze stromu. Ze stromu patrně neslezla, neb neobědvala sušené křížaly, ale suchý neplněný croisant. Ba v Čechách nějaký čas dokonce už i mléko pasterizujeme, jak se na to onehdy obavami ptala jedna mladá britská turistka, která se mléka bála napít.

To kazašský reportér Borat se netají s tím, že ze stromu slezl v pondělí a zbytek jeho národa ve středu. Pijí víno z koňské moči a Borata, jakožto výkvět národa, poslali do USA aby tam okoukl moderní způsoby a zavedl je v Kazachstánu. Tak to alespoň je v komedii Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu. A Američané včetně jednoho senátora jej blahosklonně poučují o místních zvyklostech. Saša Baron Cohen aka Borat Sagdiev je ochoten udělat cokoliv a míním tím opravdu cokoliv, aby jim onen blahosklonný výraz setřel a proměnil ho v překvapení, zděšení či zhnusení.

Zde bych měla vážené dámy a pány jemnější povahy upozornit, že ačkoliv film Borat je označován jako film roku, neměl by na něj jít nikdo, kdo nesnáší vtipy hrubé a “politicky nekorektní“. Neb jiné snad ve filmu ani nejsou. Vidíte: zde jsem se dostala k jednomu z důvodů úspěchu filmu. Dříve bych napsala, že před filmem varuji jemné dámy. Ale dnes? Ozvalo by se mi spousta mužů a námitkami, že ani oni nemají tento způsob humoru rádi. A tak se objevují krkolomná souvětí, objevuje se newspeek označující vše korektními výrazy. Smějeme se větě, kterou vyslovil dávný španělský ceremoniář, když vracel francouzskému vyslanci hedvábné punčošky, nevhodný to dar pro španělskou královnu se slovy: královny nemají nohy a sami se dáváme svázat etiketou podobně rigidní. Chvályhodný princip, že menšiny mají mít stejná práva a možnosti jako většinová společnost, zdegeneroval do kvót a tančení u soudů nad urážlivými slovíčky. A proto, když tuhle nepsanou etiketu někdo poruší, vybuchne kino v smích.

Borat proplouvá filmem se sebejistotou Falstaffa. Ani na okamžik si nepřipustí, že by v jeho bohatýrském způsobu života bylo něco v nepořádku, to jen jeho okolí je příliš změkčilé. S naprosto vážnou tváří vytáhne na pravé feministky statistický fakt, že ženský mozek je v průměru lehčí než mužský a když neochotně kývnou, dorazí je tvrzením, že je velký jako mozek veverky. Mimochodem, jde o opravdové feministky, které se domnívaly, že budou vystupovat v dokumentu kazašské televize, a nevšimly se drobného písma na straně pět set šedesát smlouvy. Přesto, že většina filmu byla natáčena tímto způsobem, má film díky dobrému střihu a několika dotočeným komorním scénám klasický filmový příběh a nepůsobí epizodicky.

Nu a to je vše. Co víc byste chtěli od veverky?