FENOMEN: Zaklínač podle Adama Flammy

Esejista, filozof a vědec Stanislav Komárek (*1958) překvapivě přeložil z polštiny pětisetstránkovou bichli o Zaklínači.

Historii fenoménu zpracoval Adam Flamma (*1988), především odborník na počítačové hry, a připomeňme, že si (bělovlasého) zaklínače Geralta vysnil v osmdesátých letech (nejpozději roku 1985) spisovatel Andrzej Sapkowski (*1948). I díky tomu je dnes čestný občan Lodže.

Jeho knihy jsou přeloženy do mnoha jazyků a začátkem tisíciletí vytvořil i tzv. Husitskou trilogii. Ta se dá brát i co projev jeho vděku: v počátcích jsme bijce Geralta v Česku přijali vstřícně.

Andrzej psal další a další jeho příběhy do roku 2013 a dle vnitřní chronologie jsou v osmi svazcích Bouřková sezóna, Poslední přání, Meč osudu, Krev elfů, Čas opovržení, Křest ohněm, Věž vlaštovky a Paní jezera. Jak se někdy říká, povídky lepší románů, ale neodvažuji se hodnotit.

Ve fantasy je Geralt jiný než třeba Conan. Je kdosi jako Phil Marlowe, ale není to detektiv drsné školy a loví, jako i ostatní zaklínači, nejrozličnější obludy. Za hlavy si vždy nechá dobře zaplatit, i když ne „hrstí dolarů“, o niž stával Clint Eastwood ve filmech Sergia Leoneho.

Obdivuhodné Geraltovy reflexy a schopnosti plynou z toho, že prošel cílenými mutacemi. Ale pozor, vlastní techniku boje musel utvrdit výcvikem. Ten za sebou vidí také mladá princezna Zirael, spíše známá jako Ciri: druhá nejdůležitější figura.

V povídce Meč osudu ji Geralt osvobodí z osidel lesních dryád, ale znal ji předtím. Vztahu se zprvu brání a jejich cesty se opět rozejdou, ale po setkání v příběhu Něco navíc ji taky nechá vycvičit. Tato Ciri je dcera jeho přítele, který se posléze stává pánem té největší z říší Sapkowského fikčního světa. Především ale je dívka podnětem a stimulátorem ságy, bez kterého by krvavé masakry dávaly menší smysl. Ve finále je schopná Ciri přenesena až do artušovské Anglie. Budou tam její osudy pokračovat?

Je „souzená mu“ Ciri snad i Geraldovou milenkou? Ne. Tou je krásná čarodějka Yenefer; Ciri pak získá roli jejich adoptivní dcery. Takže Sapkowski vlastně psal celou dobu o rodině, ale její příslušníci k sobě věru nehledali cestu snadno. Nepůsobí to nevěrohodně a nebylo to po másle, ale kruhy pekel.

Jak naše kniha rovněž připomíná, má Geralt i pár skutečných kamarádů, a to především trubadúra Marigolda a - zjizveného - spolužáka Eskela. Podle Andrzeje Sapkowského je stvoření každého zaklínače frapantně náročné, takže přežije každý třetí či čtvrtý adept. Ostatní mutaci podlehnou. Ale i přeživší se stávají neplodnými.

Ke generování zaklínačů dochází ve školách a Geralt, zvaný Bílý vlk, má za zády tu nejlepší, která si říká právě po Vlkovi a vedena je nejstarším z veškerých zaklínačů Vesemirem. Ačkoli pomáhají zaklínači světu od kostějů, upírů, saní a strig, lidé se jich většinou bojí a někteří je nenávidí. Opakovaně proti nim táhli. Absurdní to tažení! Pokaždé začala popichováním ze strany čarodějů, kterým zaklínači konkurovali, a při nejstrašnějším pogromu je zredukován sbor Vesemirovy školy. Generování zaklínačů ustává. Od toho momentu budou vzácnější.

Zaklínač jako sága se stal fenoménem, ale ne díky propracovanosti svého světa. Více pomohla autorova sčetlost, chytré výpůjčky a to, že je brilantní vypravěč; ale především si uvědomil, že je-li anglosaská fantasy živena tamními mýty, musí polská zarazit rýče na vlastních zahradách. Excalibur nemají, ale co vyhrotit a parafrázovat pohádky pro děti?

Sněhurka a sedm trpaslíků se dá tavit báječně a chvála Bohu autor nijak neřešil, který mýtus je opravdu slovanský a který se vdá vystopovat kdekoli.

Co ještě je obsahem knižního průvodce? Hodně skutečností o hrách. Vedle audioknih a rozhlasu se totiž Zaklínač dostal třeba i na divadelní prkna a od roku 2007 vznikají právě karetní, deskové a virtuální hry. Mnozí dnes už tím pádem znají Geraltův svět jen odsud.

Ale vznikl třináctidílný televizní seriál (2001) a od roku 2019 vytváří Netflix výpravnější sérii The Witcher. Sapkowski tvrdí, že její název sám stanovil.

Adam Flamma proložil bedekr i takřka dvaceti rozhovory s osobnostmi okolo fenoménu a zdůrazňuje detaily ze začátků. Měsíčník Fantastyka zjara 1985 vyhlásil soutěž a byl to třináctiletý Sapkowského syn, kdo na ni tátu upozornil. První povídku Zaklínač psal prý Andrzej půl roku, ale je to možná taky pohádka. Původní text totiž vytrhl ze staršího, nikdy nevydaného románu. Do redakce prózu poslal v nejzazším možném termínu, což představoval prosinec 1985, a obsadil - ve značné konkurenci - třetí místo. Převzal i deset tisíc zlotých, což byl jeden jeho měsíční plat.

Jak svůj příběh vymýšlel? Především se nebál a od začátku kul v drsnější školu staré mýty a báchorky. Tudíž není stoprocentně fér mu věčně otloukat o hlavu, že se v soutěžní povídce inspiroval i příběhem o přemožiteli strigy, který napsal již v 19. století Polák Roman Zmorski.

Geralt je rek, ale zahořklý. Možná si Sapkowski ani nebyl vědom všech inspiračních vlivů, ale dodatečně o nich mluví a připomene, jak hořkly už postavy Josepha Conrada (anglický autor polského původu), Dashiella Hammetta, Raymonda Chandlera, Rogera Zelaznyho anebo Miky Waltariho.

Jako kniha vyšel zaklínač poprvé roku 1990 a jednalo se o pět povídek. Ještě dva roky nato vydávali další sbírku s velkou nedůvěrou a disident Adam Michnik, tenkrát redaktor nakladatelství, se ptal: „A to teď snad budem psát o zelených mužíčcích?“ Ale čtenáře Geralt zaujal a oni rozhodli. V letech 1992-1993 vyšly všechny dosavadní povídky v třech knížkách česky a jejich autor tu v anketách vítězil i nad Tolkienem. Posbíral ceny Ikaros a Ludvík: první ze spousty zahraničních cen, co nakupit ještě měl.

Knižní průvodce Adama Flammy líčí také jeho přechod od povídek k románům a „světové“ tažení fenoménu. Analyzuje rovněž komiksy, anebo zlom, kterým se stal kontakt s Hollywoodem. Vzpomíná, jak se od roku 2014 hovořilo o dlouhometrážním polském filmu, doposud nerealizovaném, který měl režírovat Tomasz Bagiński. A tento režisér Flammovi řekl: „Geraltův svět je odrazem světa našeho a fantasy s velkým množstvím výpůjček z reality, s množstvím problémů, které vidíme kolem sebe. Co se mi vždy nejvíc zamlouvalo, je nonšalantnost oné hrdinovy averze vůči hanebnosti. Někde se praktikuje vysoká politika a někde se střetávají síly a zájmy skupin, to ano, ale Geralta to nezajímá. Jde mu pouze o pomoc konkrétnímu člověku. - Netvor terorizuje vesnici? Je třeba netvora zabít, i když se ví, že ho nasadil vlivný čaroděj. Někdo trpí? Je třeba pomoct, přestože je - podle vyššího plánu - obětování onoho člověka nezbytné pro záchranu tisíců.“

Geralt je podle Bagińského typický Polák. Nezajímá mě to, nebudu se do věci plést. To říká, ale nakonec stejně vždycky udělá, co zapotřebí. Má smysl pro vtipy a „možná právě v tom je Geraltovo kouzlo. Ve fantasy se zřídkakdy najde tak brilantní černý humor,“ tvrdí Bagiński. „A ten humor zastírá dobré srdce. Na cynika si hrdina hraje, i to je velmi polské. My tady často říkáme pěkné hlouposti, že, ale není-li zbytí, začneme konat.“

Bagiński nakonec nic nenatočil. V květnu 2017 však oznámil chuť natáčet Netflix a mělo dokonce jít o protiváhu Hry o trůny. Sapkowského udělali kreativním konzultantem a participovat měl na produkci. Britský herec Henry Cavill (Zaklínač prvých čtyř sérií) hrál už předtím v Muži z oceli (2013) Supermana a v seriálu Tudorovci (2007-2010) vévodu ze Suffolku. O své postavě stroze řekl: „Hrdinní rytíři se obvykle nedopouštějí tak neuvěřitelného násilí jako on, ale to je na Geraltovi právě zajímavé.“

Už méně zajímavé je, že magie ságou prosakující nemá vymezený rozsah a v podstatě funguje, když se to hodí. Mnozí to nikdy nebudou respektovat jako „laciné“ a čtenáři Lema a jiné science fiction horempádem utíkají, samozřejmě. Asi ne všichni. Příběhy, a zvlášť povídky, jsou skutečně psané tak dovedně, že ano občasná magická schválnost nevadí. V letu si jí nevšimnete.

Adam Flamma: Zaklínač. Historie fenoménu. Z polského originálu (2020) přeložil Stanislav Komárek. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství KNIHA ZLÍN. Praha 2024. 512 stran.

Zaklínač – historie fenoménu - Adam Flamma | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví