Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Recenze je pěkná a obsáhlá, měl bych jen pár upřesnění k její první větě. Nejsem esejista ani filozof, ba ani vědec. Nenarodil jsem se v roce 1958. A bichli o Zaklínači jsem nepřeložil "překvapivě", jelikož příběhy ze zaklínačského univerza a prakticky vše, co s ním souvisí, už překládám třicet let. K tomuto nedopatření došlo zjevně proto, že v Česku "překvapivě" nežije pouze jeden Stanislav Komárek.

Zajímavost 1: v podstatě jde z našeho pohledu o postapo. V Zaklínačově světě (a v naší budoucnosti) došlo před 1500 lety ke katastrofě označované jako konjunkce sfér; podle popisu šlo o prolnutí paralelních světů, něco se dostalo z nich k nám, něco od nás někam jinam. Odtud magie a magická stvoření společně s obyčejnými lidmi...

Zajímavost 2: mimo současného seriálu a polského zpracování z r. 2002 existuje i jedno nepřiznané filmové zpracování: Beowulf s Christoferem Lambertem z r. 1999 vykrádá Zaklínače naprosto bezostyšně. Nicméně film jako takový bych hodnotil jen jedním stupínkem nad úrovní "tragický" a shlédnout doporučuji spíš jen ze studijních důvodů :-)

Těžko srovnávat povídky a ságu; povídky byly zábavné, úderné, s morálním ponaučením (ale nikoliv v otravné formě). Občas se pouštěly do dekonstrukce klasických pohádek nebo témat a narativů z nich (Sněhová královna, Malá mořská víla, Kráska a zvíře a dalš a další. Třeba i celý princip rekrutace nových zaklínačských adeptů čerpá z pohádky, u nás třeba Erben). Na druhou stranu jsou to jen povídky; Zaklínač přijde, Zaklínač vyřeší situaci, Zaklínač jde dál. Něco jako David Carradine v seriálu Kung Fu (taky jste sledovali na vídni?) a i když se Sapkowski snažil o pestrost, ten vzorec nebyl přehlédnutelný.

Román přišel o údernost, z valné části o komickou stránku a v některých pasážích i o morální poučení. Nutno přiznat, že tomu občas padá řemen. Na druhou stranu je tady dost a dost prostoru k vykreslení světa, vrženého do chaosu středověké války, intrik nejmocnějších i strastí nejnicotnějších. Hrdinové jsou často jenom pírkem ve větru sil vysoko nad jejich možnosti, vše se vyvíjí od špatného k ještě horšímu, proti povodni nelze bojovat, vyjít se zdravou kůží se jeví nereálné a i záchrana holého života by mohl být úspěch fenomenální a možná i nedosažitelný. Román ná svoji atmosféru, kterou povídky při vší snaze navodit nedokážou (ani takovou ambici nemají).

Povídky byly něco jako prvních 20 náhodných dílků puzzle. Román pak vykreslil obraz. Co je zajímavé, už v povídkách se objevují odkazy na děj později napsaného románu, nebo naopak, román citlivě rozvíjí témata, zmínky a situace z povídek. Povídky tak, jakkoliv mohou stát samy o sobě, tvoří organický prolog k románu. Ten naopak bez povídek neobstojí.

Ano, psal jsem tu, že fantasy nežeru tak jako scifi, ale zrovna Zaklínače můžu...

Koupl jsem už v r. 1992 první vydání povídek, Zaklínač: Stříbrný meč, protože jsem Zaklínače znal z povídky z Ikarie a jakkoliv primárně scifoun (ono v r. 1992 té dobré fantasy u nás zas tak moc vydáno nebylo), šel jsem po tom jak slepice po flusu. Někomu jsem ji půjčil a nikdy se nevrátila...

Pořídil jsem i dvě následující knihy povídek z r. 1993 - a přišel jsem o ně rovněž.

Až Cirillinu ságu (vycházela od r. 1995) se mi podařilo zachránit. A v rámci jedné z jejích mnoha reedic vyšly povídkové knihy znovu, ale ty už z ruky nedám...

Mimochodem, stejný osud potkal i první vydání Husitské trilogie. I tu jsem si musel v novém vydání pořídit znovu.

Proto jsou některé moje knihy v knihovně opatřeny nenápadnými, leč pevnými řetízky...