Před několika dny jsem se i s firmou přestěhoval do malebné polabské obce nacházející se v těsném sousedství Poděbrad. Nese zajímavé a krásné jméno - "Pátek".

Zatím se mi o ní kromě jiného podařilo zjistit, že přímo za objektem továrny protéká obcí takzvaný "Lánský kanál" nyní nazývaný "Sánská strouha". Patří k těm úžasným vodním dílům, která vytvořili čeští rybníkáři ke konci patnáctého století a která zásobovala vodou soustavu okolních rybníků. Přičemž zdejší, dnes již neexistující rybník Blato byl v té době považován za největší v Čechách.

Bez ohledu na příjemně hučící jez (spíše jezíček) u rybníčku za našimi zády jsme se však ve snaze o znovuosídlení dlouho nevyužívaných výrobních prostor museli v první řadě soustředit na široce pojatý úklid. Počínaje malováním kancelářských prostor, odstraňováním mohutných pavučinových sítí a omýváním silných vrstev prachu ve výrobních halách a, samozřejmě, na pečlivé vyčištění a dezinfekci několika zdejších sociálních zařízení.

A tehdy se to stalo:

"Vašku, pojď se na něco podívat, to jsi určitě ještě nikdy neviděl," zavolala na mne v neděli odpoledne má kamarádka Liduška, která si výše uvedený nevděčný úkol vzala na starost.

Sešel jsem tedy po schodech do přízemí a vstoupil dveřmi do prostoru záchodu s umyvadlem.

"Koukej!" řekla Liduška a ukázala směrem k umyvadlu, jehož porcelánovou mísu se právě rozhodla vyčistit.

"No co? Je trochu zašlé, ale snad to půjde umýt," pronesl jsem zklamaně.

"Ale prosím tě, pojď blíž a podívej se pořádně!"

Udělal jsem dva kroky a naklonil se nad umyvadlo. A teprve v tu chvíli jsem ji spatřil. "Žábu na prameni", ale co to pletu: "Žábu na odtoku".

V nejhlubším místě výlevky, dokonale zamaskovaná, se skrývala nádherná žabička se zelenými skvrnkami. Ropucha zelená, latinsky Bufo viridis.

"Jak se sem mohla dostat?" vyhrkl jsem překvapeně.

"To bych se právě chtěla dozvědět od tebe," kontrovala Liduška.

"Prostě je to zázrak," odvětil jsem vyhýbavě, neboť na tuto záhadu můj rozum nestačil. Inkriminovaná toaleta je totiž uprostřed průmyslového objektu, daleko od vody a všude okolo do té doby byla silně zaprášená betonová či kachlíková podlaha, která by žabičku při jejím případném putování doslova vysušila. Ale najednou se mi v hlavě zablesklo! Ano, musí to tak být!

Evoluce živočichů, v tomto případě žab, úspěšně pokračuje. Minimálně jeden z těchto tvorů již došel k závěru, že globální oteplování může mít pro jejich život dramatické následky. Že vzhledem k nerovnoměrně rozloženým srážkám v prostoru i času může být lokalizace "na prameni" z hlediska žabích životních jistot značně nejistá. Proto se jí jako výrazně perspektivnější jevilo umístění "na odtoku". Vždyť ti sobečtí lidé si jistě pro sebe nějakou tu vodu nechají. A část z ní zase nechají odtéci výlevkou.

"A to je moje životní šance," řekla si asi žabička ropuška a co si usmyslela, to také udělala.

Mohu vám říci, že na odtoku se držela skutečně pevně, stejně jako se asi drží "na prameni". Nakonec se mi ji podařilo bezpečně a ve zdraví (jejím) vydolovat. Bojím se však, že na mne nemá příliš pozitivní názor. Jako blbec jsem ji totiž rychle přemístil do mělké vody na okraji rybníčka u Sánské strouhy. Co jí to dá zase za práci, než si někde opět najde vhodnou a perspektivní výlevku.