Již dlouho jsem neměl v ruce nějakou čítanku. Víte, co tím myslím? Takové ty knížky, které jsme měli ve škole na čtení. Čítanka byla první učebnicí, kterou jsem přečetl nejdříve a jedinou celou. Mám na mysli ty původní normální čítanky, nikoli ty, které na dlouhá léta dopředu nechal zaplavit komunistickými nesmysly ministr soudruh Zdeněk Nejedlý.

Já nevím, jakou máte vy zkušenost, ale vím jedno. Moje babička by o dnešní době řekla, že všechno zlé v ní je dané tím, že lidé jsou většinou neznabozi a ničeho se nebojí. Ale však on je pámbu potrestá, dodala by. Babička mojí babičky by řekla možná totéž, a co by řekla babička babičky mojí babičky, to si již nedovedu představit. A tohle všechno bylo právě v čítankách. Dodnes si pamatuji na jednu příhodu z mé školní čítanky. Byla o člověku, jemuž slíbili tolik půdy, kolik do západu slunce obejde. A on šel a šel, stále si přidával a říkal ještě kousek půdy, to stihnu a ještě kousek půdy. Bohužel nepamatoval na to, že kruh se musí uzavřít. Na konci jeho pouti, těsně před západem slunce klesl mrtev k zemi, malý kousek cesty od výchozího bodu. Uštval se k smrti nenasyta, řekla by moje (naše) babička. Pamatuji se ještě i na obrázek k tomuto povídání. Byla to taková smutná rytina, na které umírá právě ten nenasyta.

Druhou příhodu z čítanky jsem také dodnes nezapomněl. Byla to turecká pohádka o chudém muži, který uvařil velký hliněný hrnec povidel. Pověsil ho na veřeje vchodu do svého nuzného příbytku, aby vychladl, a sám usedl na práh a meditoval. Snil o tom, jak na trhu vymění hrnec povidel za ovci, ta bude mít jehňátka, z nichž vyroste nakonec stádo ovcí, jejichž prodejem získá půdu, později dům, ožení se a bude mít hezkou dceru. Až dcera dospěje, přijde najednou nějaký nuzák a bude usilovat o její ruku. A to tedy ne, pokračoval ve svém snu muž. To bych vzal hůl a hnal bych toho chudáka… A ve své živé představě se rozpřáhl holí, kterou držel v ruce a – rozbil onen hrnec s povidly.

Oni ti tvůrci čítanek věděli moc dobře, proč tam tyto texty dávají. Tuhle mi přišlo na mysl, že někteří naši politikové měli úplně jiné čítanky. Nebo že nebyli ve škole, když se to probíralo. Ale pak jsem si uvědomil, že oni asi měli již ty čítanky, v nichž soudruh Nejedlý povýšil Aloise Jiráska, českého Waltera Scotta, na neomylného historika, s čímž by sám Jirásek nikdy nesouhlasil. A tak se stalo, že oni dodnes věří, že Horymír na Šemíku přeskočil Vltavu a že Chodové měli ve znaku psa. A v těchto případech jsou jakékoli volby naprosto zbytečné.