V mládí je každá rada drahá a ve stáří každá rada prd platná. Tak nějak, narychlo, by se dal okomentovat přechod z produktivního věku na "zasloužený odpočinek". Ne že by starým nebylo třeba radit, ba naopak, však se v novém a cizím prostředí, které se za jejich života kolem nich rozmohlo, povětšinou neumí ani orientovat. Prostě mu nerozumí a nechápou ho. To nové prostředí se jmenuje MLÁDÍ, zkrátka nová generace, jiný svět a jiné způsoby.

Nový svět je však jen odpovědí na způsoby a móresy, které předchozí generace používala. Ten svět je jiný, protože se chce odlišit, a to za každou cenu. Tu nutnost být jiný pociťuje právě proto, že až moc dobře ví, v čem generace, která jej vychovávala, pochybila. Nový svět mladých ty staré zakusil na vlastní kůži a moc dobře ví, co nechce. Co opravdu chce, ví také a je si tím zrovna tak jist, jako si byla jistá každá generace před ním, ale mylně se domnívá, že k tomu povedou právě ty metody a móresy, které supluje místo těch starých, vyčpělých, opotřebovaných a pochybných. Takže nahromadí mnoho chyb sám a odstoupí zdeptán i zděšen světem novým, který pomáhal vytvářet, aniž by si to uvědomoval. Mladým holt těžko radit, protože se musí otlouct sami, aby ty rady pochopili, a starým je všechno nové houbeles platné, protože si to vezmou s sebou tak akorát do hrobu...

Takhle nějak bych rozvinul tu první větu do široka. Faktem však zůstává, že každá odstupující generace není pryč hned, nýbrž má trochu času nejen na užaslé rozhlédnutí po světě, který už dávno nedbá jejích rad, aniž by si toho starci a stařenky doposud povšimli, ale má i čas na sebereflexi. Jestli je jim sebereflexe něco platná, je sice diskutabilní, ale v každém případě nabízí dvojí možnost, jako život sám. Zde musím zdůraznit, že mám na mysli dvě možnosti duálnosti, která je základem všeho života a dění ve Vesmíru. Odstupující generace, lépe řečeno její jednotlivci, protože na to se nakonec rozpadne všechen život (přicházíme na svět sami a sami i odcházíme), mají na vybranou ze dvou možností. Buď se smíří se svým osudem a využívaje svých životních zkušeností, positivních i negativních, stanou se moudrými, trpělivými a smířenými lidmi, nebo si vyberou možnost druhou a jsou z nich zatrpklí, zlí a jedovatí starci, kterým život ublížil. Dalo by se argumentovat, že v této sebereflexi dochází k poslednímu vyzrání jednotlivce, vlastně jeho charakteru, které jenom zdánlivě vyšumí do nicoty. Na druhou stranu je pravdou i to, že už na ničem nezáleží, protože sebereflektující jedinec pomalu, ale jistě a v neustále se zrychlujícím tempu ztrácí nejen své fyzické atributy, ale i rozum a soudnost. To všechno je pravda pravdoucí a přece má člověk volbu!

Moji milení, připadám si jako věrozvěst, ale musím vás všechny, kteří se se mnou řítíte tam, odkud není návratu, upozornit, že naděje neumírá poslední, ale že naděje neumírá nikdy! Opírám se zde nejen o víru ve Stvořitele, která asi byla s lidmi odjakživa, ale i o odpozorovanou a vědou potvrzenou jistotu, že v duální existenci, kterou procházíme celým svým životem, je pozorovatel též tvořitelem reality. Jinými slovy záleží na pozorovateli a jeho náhledu na pozorovanou věc, zda tato věc tak bude existovat nebo ne. A ještě jinými slovy, pozorovatel už svým pouhým chtěním se stává spolustvořitelem akce pozorovaného. Zde nutno podotknout, že to vše je vědou přisuzováno jen do oblasti kvantové fyzyky. Rád však též podotknu, že tedy nutno i připomenout, že tam, kam se všichni pomalu, ale i jistě rozpadáme, nic než kvantová fyzika neplatí! Však všechny nápady, myšlenky a vnuknutí k nám přicházejí pomocí našeho mozku právě z této oblasti. A tam se vrací nejen nápady naše, ale všechno, co jsme v životě udělali, mysleli a vymysleli. Včetně našeho rozpadajícího se těla. Prach jsem a v prach se obrátím ...

Tak vám nevím, ale těžko se ubránit pomyšlení, že tím, v co věřím, si zároveň i připravuji to, co mě tam přivítá. Pokud mám pravdu, tak už se nemusíme obávat komunistů. V nic nevěřící se i v nic obrátí... Možná, že to vidím příliš optimisticky, a také možná, že si mnozí z vás pomyslí, že jsem se konečně zbláznil. Zbláznil, ale co ve stáří naděláš? Vaší slávy "Stanozvěst".....