Ve dnech 5. - 6.6. t.r. se v Praze sejde literární proletariát. Mluvit se bude o všem a o ničem, ale hlavně o tom, jak to udělat, aby sypalo, co nesype, a aby házelo víc, co hází málo.
„Jan Neruda si zažádal o grant u grantové komise vedené Aloisem Jiráskem, která se rozhodla podpořit fejetonistickou činnost známého novináře příslibem dotace ve výši 150 tis. Kč. Viktor Dyk se svou žádostí o grant na sepsání básně Opustíš-li mě neuspěl, a to vzhledem k námitce Karolíny Světlé, že požadovaných 30 tis. na jednu báseň je moc. Dyk reagoval rozhořčeně řka, že tedy žádnou báseň psát nebude.“
Jména budou jiná, nějak tak ale budou vypadat budoucí dějiny české literatury.
Vlastně je to skoro divné, že v ekonomice založené na penězích vzniká stále tolik dobrých textů; je to tím, že významy jsou neverending story. Není nic běžnějšího než právě významy. Beletrie může vycházet jen díky tomu, že to čtenáři - podobni medvědům z Mládkovy písničky - nevědí. Až jednou procitnou a uvědomí si, že z jednoho významu vzniká druhý, z druhého další a ze vzájemného zrcadlení ještě další, pochopí, že není rozumné za významy utrácet. Potom se knihy budou kupovat ještě méně.
Do té doby ale: Již vzhůru, psavci této země...