Cítím povinnost upozornit hned na počátku na to, že nejsem velký znalec následující tématiky. Vycházím pouze z úvahy člověka, který na rozdíl ode mne věděl, co říká – a co mne také zaujalo. Hovořil o tom, že v některých obchodech s vánočním zbožím navozují tu správnou atmosféru hraním vánočních koled. To ale nedává žádný smysl, protože Vánoce ještě nejsou. Je advent, bylo by tedy na místě uvádět adventní skladby a písně. A teď jsem zase vedle, protože bohužel nevím, jaká hudba to má konkrétně být (snad pomohou čtenáři). Je to vlastně paradox, protože když jsou Vánoce konečně v plném proudu, žádné koledy se už nehrají a začínají výprodeje. Koledy by teď už stejně byly oposlouchané, všední a už by nás ani nebavily.

Podle katolického katechismu začíná vánoční doba slavností Narození Páně, 25. prosince. Slouží se mše svatá v noci, za svítání, a ve dne. Vánoce tedy nekončí už „na Štěpána“, jak se často domníváme, protože druhý den už jdeme zase do práce, ani na „Tři krále“, kdy vyhazujeme vánoční stromky, aby je někdo odklidil, a také proto, aby nám opadávající jehličí ještě víc nezasvinilo koberec. Svátek Tří králů je 6. ledna, což je slavnost „Zjevení Páně“, a teprve následující neděli poté svátkem „Křtu Páně“ již Vánoce končí.

Vědomosti o církevních svátcích bývají někdy chabé. Jeden poslanec prý na otázku, co křesťané o Vánocích slaví, věděl, že „narození Ježíše, matkou byla Panna Maria, ale kdo byl otec, to už dohromady nedám“.

Domnívám se, že vztah k náboženství může mít každý člověk, jaký chce, ale mohli bychom znát alespoň základní pojmy týkající se křesťanství, judaismu i antiky, protože to patří do obecného kulturního povědomí. Obrazy starých mistrů i antické sochy by k nám v galeriích promlouvaly srozumitelněji a odnášeli bychom si z nich mnohem hlubší prožitek. Kdybychom měli lepší znalosti, bylo by nám také coby puberťákům jasné, proč naše češtinářka hartusila, že když se nebudeme pořádně připravovat z hodiny na hodinu, tak na konci pololetí nastane „pláč a skřípění zubů“. Poznávali bychom, že před námi stojí prorokyně biblických rozměrů „dštící na nás oheň a síru“, a neviděli v ní pouze lehce komickou osůbku s brejličkami a s drdůlkem na temeni hlavy.

Někdy také bývá slyšet názor, že církevní svátky jsou převzaté svátky pohanské, jen přizpůsobené novým potřebám. Stejné je to i s námi. Podstata Vánoc i Velikonoc nám uniká, a také si vytváříme své vlastní tradice zaměřené spíše na folklorní odkaz. Vždyť i komunisté měli své svátky provázené procesími (prvomájový a jiné průvody), svá kázání (příležitostné projevy funkcionářů), oslavné chorály (Píseň práce, Internacionála) i uctívání svatých (mausolea Klementa Gottwalda a Vladimíra Iljiče Lenina). Ono totiž není snadné vymyslet něco, co tu ještě nebylo, tak proč se nad tím pozastavovat? Užijte si své Vánoce, ať už u Vás naděluje Ježíšek, Santa nebo Mojžíšek, ať už jsou vaše Vánoce šťastné a veselé, nebo požehnané, ale hlavně ať jsou spokojené!