Z volného cyklu Slova o pivu, díl 7
Je-li člověk ženou, může v Čechách činit, co si zamane. Může se stát advokátkou, hájit vrahy nebo násilníky a být třeba i ministryní spravedlnosti, jenom pivo je mu, tedy jí, zapovězeno. Kdysi jsem bývala feministkou, ale pak jsem se odrodila a zavrhla toto skvělé učení, pročež mě nejspíš holky proklely a dnes mě stihl spravedlivý trest. Tento uplakaný fejeton věnuji právě feministkám jako svůj vklad do jejich obtížné a nevděčné celoživotní práce. Ale vztahuje se i k pivu, neb nelze popřít, že je Česko pivní velmoc, správný Čech si k řízku nenalije plnotučné mléko, ale pivo, uživí se u nás 500 pivovarů, vyrobí se 21 milionů hektolitrů piva a průměr na občana je 143 litrů ročně, tedy skoro čtyři deci na osobu a den. Pivo je součástí národní hrdosti i národního hospodářství, a bodejť ne, když jde o nápoj, který pijeme ze všech tekutin nejraději.
Teď se ale od piva vrátíme trochu na zem a zpět ke mně. Jsem typ, co se rychle nadchne, a co mě osloví, o tom si kdeco přečtu, kdekomu o tom vyprávím a dříve či později se to zobrazí v mé literární tvorbě. Tak jsem svůj život obohatila o jízdu na koni a malování na hedvábí, o tvorbu šperků a psaní detektivní literatury, o hubnutí a výcvik psů, o degustaci vína, o chov dětí a manželů a vůbec činnosti, které jsou stejně záslužné jako zajímavé. A protože se ráda dělím o své hračky s ostatními, informuju o svých aktivitách rodinné příslušníky, známé a přátele na sociálních sítích.
Loni jsem objevila pivo a nadchla se pro jeho ochutnávání, což ví dobře každý, kdo čte moje pivní fejetony. Taky se seznamuju se sládky a lidmi, co pivo vaří, neminu jediný pivovar, abych se v něm nezastavila, kupuju speciály v pivotékách a na internetu a chodím na pivní degustace. Piva zanáším do tabulek a znamenám, čím voní a jak chutnají, fotím je proti slunci a vyvěšuji na sociální sítě spolu s dotazem, jakým mokem si ostatní zlepšují komplikované dny.
S feministkami obvykle zuřivě nesouhlasím, neb jsem přesvědčena, že svět není ženám zapovězen, protože k úspěchu nevede příslušnost k pohlaví, ale usilovná a dlouhotrvající práce. Dnes jim však poprvé musím dát zapravdu: v pohledu na alkohol si totiž muži a ženy nejsou rovni, a kdyby o svých pivních chutích nepsala žena, ale muž, každý čtenář by mu nejspíš nahlas zatleskal. Mně nikdo za pivní průkopnictví neděkuje, naopak čtu komentáře strachující se o má játra nebo můj alkoholismus, jiní se ptají, jaký to pivovar mi platí za reklamu, a zbytek pochybuje, zda vůbec smí žena-advokátka na veřejnosti přiznat, že ráda ochutnává pivo. A nejde jenom o nerovnost pohlaví, protože diskriminace se týká nejen žen, ale i piva. Být totiž vinnou someliérkou, řada snobů by mi hlasitě tleskala, ačkoliv pivo není o nic horší ani méně ušlechtilý nápoj.
Tak si nalijme čerstvého moku a přiznejme si to hezky narovinu: Vypiju maximálně jedno pivo denně nebo obden, leckdy mi stačí třeba i dvě deci, abych ochutnala nové pivo nebo netradiční styl, větší láhev mi v ledničce vydrží dva až tři dny. Piv jsem tedy schopna vypít mnohem míň, než činí celostátní průměr. Zbytek nápoje nabídnu synu či manželovi, naliju pod maso nebo do květináče. Má játra, mozkové buňky i starosti kritiků tak mohou v klidu odpočívat, ale tenhle svět je stejně plný nespravedlnosti. Rovnost pohlaví je v naší Ústavě zakotvena už více než sto roků a nelze říct, že by se v praxi nestačila předvést. Žena se může stát ministryní spravedlnosti, může řídit předsednictví EU a dřív nebo později se nejspíš stane prezidentkou. Jen se nikdy a za žádných okolností nesmí přiznat, že si po návratu z práce s chutí otevře jedno pivo.
Zdá se tedy, že si pivo právě dnes žádá mých právních služeb a mé obhajoby, podobně jako trestně stíhaný klient, týraná žena nebo otec, co mu matka odpírá dítě. Vskutku si někdo myslí, že vystraší advokátku? Tak jen do toho, to si může zkusit! Milé pivo, já se nebojím a já tě nedám. Budu si na tobě i dál pochutnávat a hlásat tvou slávu všude tam, kde tě potkám, protože tě vaří dobří lidé s láskou a jsi chloubou naší krásné země. Na mou podporu zajisté povstanou všechny feministky tohoto světa. Nikdo nesmí ženám upírat doušek piva, a nakonec ani pivní opojení, tím spíš, že pivo je speciální případ, vůči němuž nemám zákonnou povinnost mlčenlivosti. Zaslouží si mou obhajobu a mé plné nasazení. Koneckonců jako každý klient.
(Díl 1. nazvaný Pivo pro blondýny)
(Díl 2. nazvaný Pivo pro začátečníky)
(Díl 3. nazvaný Pivo pro vinaře)
(Díl 4. nazvaný Pivo pro matky)
(Díl 5. nazvaný Pivo pro nouzový stav)
(Díl 6. nazvaný Jak zabít pivo)