Čtoucímu pozdrav! Nostalgicky vzpomínám na zmizelou typickou středočeskou vesnici první poloviny minulého století. Prosté, jednoduché nízké domečky nebo podlouhlá selská stavení s příslušnými hospodářskými budovami, občas výstavnější sídlo většího statku a neodmyslitelný kostelík s přilehlou farou, které krajinu malebně dotvářely.

Pohroma začala v padesátých letech. Některým lidem se začalo dařit lépe a chtěli být a všechno mít „moderní“. Jako první to odnesla okna. Původní dobře esteticky zakomponovaná okénka v čele domečků musela ustoupit těm třídílným, občas obloženými nezbytnými kachlíky, jindy jen otlučenou omítkou. Později se začaly stavět nevzhledné vilky „s horním štokem pro kluka“. Nutno dodat, že ono první patro zůstávalo osiřelé, neboť kluci necítili potřebu zůstat doma.

Tehdy si vesnice stále ještě zachovala jakýs takýs přijatelný charakter, který narušily jenom typizované, v každé vesnici stejné přízemní budovy samoobsluhy s firemním nápisem Jednota. Dosud však doznívalo upadající srdce obcí, totiž vpředu umístěná náves, a rovněž fotbalové hřiště i hřbitov na okraji. Zatímco kdysi mladí mířili do města, nyní se vracejí zpět a tím přicházejí i noví usedlíci, kteří chtějí bydlet ve vlastním domě se zahrádkou. Je to pochopitelné, kdyby jenom…

Kdyby jenom přistěhovalecký boom vesnici nehyzdil. Někdejší stavitelé, většinou místní zedníci bez vyššího vzdělání, zato však zkušení řemeslníci, stavěli domky hezké, i když se museli řídit pouhou potřebou účelnosti a možnostmi zadavatele. Aniž by měli povědomí o zlatém řezu, pracovali tak, že všechny proporce jako délka, šířka, výška i příslušné úhly lahodily oku. Domnívám se, že naše současná architektura je špičková, tak nechápu, proč satelity našich obcí jsou takové, jaké jsou.

Chodíváme do nich občas na procházku. Přitahují nás stejně, jako se člověk neubrání pohledu na trosky automobilů po havárii. Jakýsi půvab ošklivosti. To však není úplně nejhorší. Daleko strašidelnější jsou monstrózní obří skladiště. A to nemluvím o nenahraditelné ztrátě orné půdy. Kterýsi architekt to výstižně charakterizoval tak, že okolí našich vesnic mnohdy připomíná nevzhledná předměstí, u kterých ale chybí ono město.