28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

FEJETON: Obrazy z očistce

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Jurajda 5.3.2009 20:38

Euthanasie u nás přeci neexistuje.

Jděte se kouknout na pavilon 24 v Bohnicích!

J.G. Pašek 5.3.2009 19:23

V USA 1907 - 1945 legálně bylo vykastrovánoi cca 50 000 duševně chorých šílenců . . . .

žen a mužů v reproduktivním věku.  . . .  Důvod? Aby se v ústavech pro chorobomyslné zabránilo otěhotnění =  množení tam pacientů . . . . sex mohli mezi sebou mít, ale žena neotěhotněla . . .

františek 5.3.2009 13:28

Viděl jsem pacienty psychiatrie v Brně

V Černovicích. Děs mě popadl nad tou mírou nesvépravnosti, kterou sestry a hlavně doktoři pacientům vnucují. Bez ohledu na to, že intelekt některých pacientů je nesporně vyšší než intelekt jejich lékařů, se chovají doktoři s neuvěřitelnou dávkou usměvavé arogance. Ale umělci tvoří nejlépe v obdobích stresů a depresí. I tam jsem viděl pěkná díla, ale ležet bych tam nechtěl.

Tisifoné 5.3.2009 11:36

anotace k nacistické akci T4

Velmi dobré vylíčení celé nacistické akce T4 (= likvidace duševně nemocných lidí), včetně odporu vůči ní a taktiky jejího utajování - viz také knihu od Aly Gotze : "Konečné řešení..." Argo Praha 2006, přeložila Jana Vymazalová.

jorrick 5.3.2009 11:06

díky autorovi - pokrač.

Podivná věc: proti podezřelému dění v ústavech se v nacistickém Německu postavil na podněty státních návladních ministr spravedlnosti dr. Gürtner. ("podivná věc" jsem napsal pro sebe - zkouším  si totiž představit, jak proti nezákonnosti mučení a procesům v čsr v padesátých letech protestuje ministr komunistické vlády nebo prokurátor...) Veřejně protestoval biskup z Münsteru Clemens August von Galen. (to specielně uvádím pro ty, kteří v debatách při vyslovení slova církev ječí hned o středověké inkvizici) . Mezi psychiatry se našel jediný, který protestoval - prof. Gottfried Ewald. Ale díky i za ty lékaře, kteří bez vysvětlení vyzývaly rodiny pacientů, aŤ si je raději vezmou z ústavu domů...

jorrick 5.3.2009 11:05

díky autorovi

za skvěle napsaný článek. Bude-li možné, na výstavu se vypravím. Posílám článek jako anonci svým kolegům. Tema kterého se autor dotýká bude zřejmě (bohužel) vždy aktuální - duševní porucha a společnost.

Informace k tematu "program, euthanasie" najdete pregnantně zformulované v knize psychiatra  Vacka "O nemocech duše". Odtud pár poznámek. Datum Hitlerova pokynu ke spuštění programu likvidace "duševně méněcenných" je skutečně 1.9. datum začátku války. Dopis byl však antedatován až po vítězném polském tažení. Hitler se přece jen  obával reakce veřejnosti, která by mohla podlomit válečné nadšení. Program, se neopíral o platný zákon, informováni byli jen vybraní odborníci (bohužel bez uvozovek) a pracovníci ústavů, kteři byli zavázání mlčením. Je  přirozené, že tajemství prosakovalo do běžné populace a časem leckomu docházelo, o co tady jde. Pacienti psychiatrických ústavů prý z velké části časem vytušili , co se na ně chystá a při známkách selekcí a transportů do likvidačních ústavů prchali a skrývali se . Kontakt s realitou nemusí být nutně u duševně hendikepovaného narušen tak, jak si představuje laická veřejnost. Jak někdy říkám - duševněnemocný není žádný blázen. Blázni jsou jinde než v ústavech.

Protestů bylo málo. Ty, co se však ozvaly, dosáhly odvolání programu euthanasie, byť ve vraždění se pokračovalo jaksi neoficielně např. vyhladověním k smrti.

J.R.J. 5.3.2009 9:52

Někdy v půlce sedmdesátých let,

   jsem měl možnost vidět obrazy, které v rámci psychoterapie vytvořili pacienti PL v Bohnicích. Asi tak 20% bych taky zařadil do "kategorie" obrazy z očistce. (mimochodem- ty dobré se dost rychle ztrácely)  Někde bych měl mít jejich černobílé fotografie, ale kde? Ke Zvonu zajdu už pro porovnání se vzpomínkou a názorem recenzenta.

Jakub S. 5.3.2009 9:49

Moc dobré, citlivé, názorné, zaujaté (správně!) připomenutí...

Holt pan Kersch nezklame... Kdysi jsem chodil do Bohnic za přítelkyní, studentkou jaderné chemie, co se chtěla (ve dvaceti...) zabít. Nadšeně mi ukazovala, co ona a ostatní dělají za obrázky. Já jsem myslel, že to tehdy teprve začínalo. Kdepak...