Astonův úvodník Že by znovu Stalingrad? z 1. února 2013 mi připomněl příběh, o který se dovolím se čtenáři NP podělit.

Kdo kdy projížděl mým rodným městem Táborem, vzpomene si na novorenesanční budovu, tyčící se majestátně nad rybníkem Jordán, kterou táborští občané nazývají Střelnicí. Je to budova, ve které odjakživa bývala restaurace a sál, kde se pořádaly plesy, taneční odpolední čaje apod. Já sám jsem se svými vrstevníky v tomto sále před mnoha lety pronikal do tajemství kroků polky, valčíku i jiných tanců.

Tato budova ale proslula především tím, že se na jejím průčelí léta skvěl rudý nápis Cлава великому Cталину (snad si tu azbuku ještě pamatuji. Pro ty, kteří touto dovedností již neoplývají, rád přeložím – Sláva velikému Stalinovi). Nevím, kdy se tam tento text objevil, ale soudím, že to bylo v době, kdy byl J.V. Stalin opravdu veliký. Přestože pak tento soudruh přestal být díky jinému soudruhovi N.S. Chruščovovi tím největším, nápis zůstal. Přisuzuji to tomu, že lidé, nejsou-li zaujati k záklonu nutícími monumenty typu petřínské rozhledny či olbřímího Stalinova sousoší na Letné, zpravidla nehledí výše než do roviny svých očí. Nápis proto unikal pozornosti a Stalin zůstal velikým až do návštěvy spřátelených vojsk v srpnu 1968. Tehdy kontrarevolucionáři a "pomýlení" přetírali oslavné ruské nápisy a nahrazovali je jinými, které - rovněž azbukou - mj. vyzývaly Ivana, aby se vrátil ke své Nataše, která na něj doma čeká.

Dovolím si odbočit. Vzpomínám si na dětskou lékařku, která při školních prohlídkách pravidelně kontrolovala náš tělesný vývoj. Byla to Ruska zdrhnuvší ze Země sovětů před revolucí, touto revolucí pak u nás bohužel dostižena. V srpnových dnech roku 1968 poukazovala na gramatické chyby nápisů hanících naše "zachránce".

Vraťme se ale k táborské Střelnici. Veliký Stalin byl sice přetřen ale nevalná kvalita nátěru a povětrnostní podmínky způsobily, že velikost báťušky Stalina začala záhy prosvítat.

Přišla neslavná doba normalizace, časy se Sovětským svazem se staly opět věčnými (kdo mohl tušit…) a nápisy azbukou se začaly obnovovat. Představuji si, že nějaký písmomalíř, na základní škole z ruského jazyka opakovaně propadnuvší, dostal za úkol nápis na Střelnici obnovit. Nezkoumal obsah ani význam textu a jemu neznámá písmenka prostě nafasovanou rudou barvou obtáhl. Stalin se stal tedy opět velikým, zůstal jím nejen po celou dobu vladaření dr. Gustáva Husáka, ale přežil dokonce i sametové klíčů zvonění.

Po pádu komunistického režimu se pak rozhořely dlouhotrvající restituční spory o to, komu Střelnice vlastně patří, spory, které umožnil budově tiché pozvolné chátrání. Veliký Stalin však přetrvával.

V roce 2003 byl areál Střelnice prohlášen ministerstvem kultury za kulturní památku. Rekonstrukce Střelnice byla dokončena až v r. 2006. V té době byl tedy konečně oslavný nápis na budově táborské Střelnice definitivně zlikvidován novou fasádou. Velikost soudruha Stalina konečně zmizela. Jen mě napadá, není-li to škoda.