V Česku vítězí moderní čeština. Zasloužil se o to nejvíce pan prezident. Jeho „nevýhra“ upozornila na možnosti českého jazyka. Přidáváním záporné předpony „NE“ k substantivům lze vytvářet oposita slov a tím zkracovat slovní i písemný projev.

Jak správně komentoval Pavel Bém volby v ODS, došlo k „nezměně“ a tím i k budoucímu, správně filologicky a politicky, neúspěchu v dalších volbách. Volba Topolánka byla zkrátka, jak napsal jeden komentátor, „netrefa“. Jasně, vždyť nezavane nový vánek, ale bude ševelit jen „nevánek“. Kdo si myslí, že se takto przní český jazyk, je na omylu. Stačí zalistovat v nějakém slovníku. Slovo Nechleba, není jenom poživatina z „nemouky“, ale jméno slavného českého malíře Vratislava Nechleby (1885 – 1965). Nebo je plno těch, co nedbali jen na průměrný život. Nedbal Karel (18881964), slavný operní dirigent, Nedbal Miloš (1906- 1982) populární herec a Nedbal Oskar (1874-1930) proslulý operetní skladatel a dirigent, jsou toho důkazem. A co známější Neckář Václav? A v zeměpise? Nebraska a Nevada v USA! Braska a Vada by tak rozhodně nezněly, jako zní s „NE“. Došlo by ve Francii k revoluci, kdyby tam byl ministr financí „Cker?“ Necker Jacques byl oním ministrem a bankéřem, který se pokoušel odvrátit revoluci svými finančními reformami. A byli bychom vůbec my, kdyby byli před námi jenom „Andertálci?“

Proto se předpony „NE“ není třeba bát, naopak bychom ji měli používat, kde se dá. Chceme odlišit soudce od ostatních zaměstnanců soudu, jak to výstižně učinil právě Václav Klaus? To jsou přece „nesoudci“. Co je bozez, neví nikdo, ale nebozez zná každý kutil, stejně se bude znát „neauto“ (všechno, co jezdí, ale není to auto), nebo „neřidič“ (kdo nemá řidičský průkaz). Řada ne-slov existuje dávno, jenom se dosud nepoužívaly jejich ne-ekvivalenty. Např. proč neříkat „nepolitik“, když říkáme stejně, že je to nepolitický člověk. Nebo „nepraktik“, když je někdo nepraktický? Ostatně malíř Neprakta je tak trochu důkazem, i když netvrdím, že mimo malování je nepraktický. Všechny ne-profese lze přece vyjádřit s přeponou „NE“. Nepekař nepeče housky a neučitel neučí. Je komplikované říkat, on není učitel – je přece neučitel! Proč o někom psát do posudku, že nebyl dosud trestán, když je nezločinec! Je redaktor ten, kdo bude tento článek opravovat? To je přece neredaktor, zejména když nepochopí moderní češtinu! Bude se bránit této češtině? Je taková cenzurovaná čeština ale ještě čeština? Je to nečeština!

Znáte zuřivé antikomunisty, co chtějí zrušit KSČM? To by rozumní nekomunisté nikdy nenavrhovali! Určitě by proti tomu byla i Božena Němcová. Ne proto, že byla opositem „Mcové“, ale proto, že si dopisovala se svým ne-intimním (zlí jazykové tvrdí, že bez předpony „ne“) přítelem Václavem Bolemírem Ne-beským o komunismu a rušit by jej určitě nechtěla, spíše v jeho idealizované podobě zavádět. Odpůrci ne-slov budou jistě namítat, že úlohu předpony „ne“ plní předpona „anti“. Ta je však cizí, k českým slovům neladí, viz např. slovo antikoncepce. Sousloví „nekoncepce rodičovství“, je sice delší, ale každý ví o co jde. Navíc v početí brání uvědoměním a ne nějakými pochybnými prostředky, které selhávají nebo poškozují zdraví. Než si nějaký mladistvý opatří slovník cizích slov, může totiž už být pozdě. Na rozdíl od obrozeneckých puristů, jejichž novotvarům málokdo rozuměl, viz nosočistoplena (kapesník), břinkoklapka (klavír), skokotnosta (taneční mistr), hlubozník (basa), knihovtipník (student), zpěvořečnost (poesie) nebo věžovice (pyramida) - novotvarům s „NE“ každý rozumí. Neporážka je vítězství, nevítěz je poražený.

Problémy mohou snad nastat jenom tam, kde „ne“ přináší více významů. Řekneme-li neposlanec, může to být jak uklizečka v parlamentu, tak ten, kdo kašle na politiku a poslancem se nechce stát. Nebo neprezident. To jsou nejen poradci a spolupracovníci pana prezidenta, ale s výjimkou Zemana nebo Paroubka, kteří prezidenty ještě budou, všichni občané této země, pokud ovšem nejsou prezidenty různých organizací, spolků atd. Ještě větší problém je s nelidou. To může být nejen krutý člověk, ale také opočlověk nebo tvor z jiné, lidu podobné čeledi, ale také bytost z vesmíru. Jazykovědci ale jistě brzy vypracují pravidla pro používání ne-slov a bude jasno.

Jak to řekl v jedné forbíně Werich Horníčkovi, že Francouzi o hodně přicházejí, když nepoužívají písmeno „h“. Protože co je to za brouka „ovnivál?“ Stejně tak, co bude za české slovo, slovo bez předpony NE? Odpovědí, že „nesmysl“, jen dokážeme, že „ne-slova“ tady měla být dávno, tak jako „nesmysl“, o kterém přece nikdo nikdy nepochyboval, že nemá smysl!