FEJETON: Něco pro pamětníky
V sedmdesátých létech jsem studoval a pobýval v Praze, matce to měst. Normalizační úhor tehdejších let nezapomenutelným způsobem kypřil kamelot v podchodu uprostřed Václavského náměstí, který značně originálním způsobem nabízel na tehdejší dobu poněkud bulvární plátek zvaný Večerní Praha. Pro nepamětníky by se dala tato tiskovina nejspíše velmi volně definovat coby komunisticky značně krotký předchůdce nynějšího Blesku.
Onen kamelot byl vlastně velmi úspěšný komik. Z dnešního pohledu by nejspíš mohl být zařazen do kategorie "street teatre" nebo tak nějak, ale něco takového přinejmenším u nás tehdy vůbec neexistovalo.
V každém případě se tenkrát tomu mladíkovi dařilo rozjasňovat tváře kolemjdoucích, kteří se často zastavovali, aby si vyslechli a vychutnali jeho "hlášky" (termín vzniklý až o mnoho let později)
Komika tohoto muže spočívala ve zcela nezúčastněném, monotónním a emočně zcela plochém projevu, kterým posluchačům nabízel začasté značně dramatický obsah nabízeného plátku. Přiznám se, že jsem si Večerní Prahu pravidelně nekupoval a onoho legendárního kamelota dodnes podezřívám, že jeho "hlášky" někdy vůbec nesouvisely se skutečným obsahem nabízené tiskoviny.
Jak tak člověk stárne, přestává hledět do budoucnosti (ostatně co nás tam čeká, že?) a více se probírá vzpomínkami na minulost.
Nedávno jsem měl to štěstí, že jsem si zopakoval druhdy velmi významný český film jménem Hra o jablko a ejhle! Po mnoha letech, aniž bych v to ještě doufal, se mi v tomto filmovém dílku z hlubin vynořil onen legendární podchodový kamelot. Ve filmu sice nevystupoval ve své oblíbené lokalitě, ale nebuďme detailisty. O mnoho let zpět mě vrátil svými hláškami:
Další drama … u bramboráku … došly brambory …
Večerní Praha!
Vichřice je při síle … naši hokejisti taky…
Večerní Praha!
Jak jí bylo devatenáct a už přišla z kriminálu … a hned vykrádala skříňky zaměstnanců … a to nechodila do práce … vůbec …
Každá žárovka je dobrá … co nesvítí …
Jak dostal dvacet let … protože ho chytili …
Večerní Praha! Starý vydání!
Šel z hospody a našli ho bosýho ve strouze … ale už nepotřeboval ani kabát …
Bude zase zima …mrazírny se rozrůstaj … teď …
Jak spadl do studně a už ho nenašli …
Pokud si vzpomínám, tradovalo se, že tento dobrý muž se dokonce dostal do jakéhosi konfliktu s tehdejším režimem poté, co na první stránce Večerní Prahy byla zpráva o jakémsi projevu dr. Gustáva Husáka, uvnitř listu pak byl nějaký článeček o hovořícím papouškovi a náš kamelot v podchodu hlásil: "Večerní Praha! Opeřenec promluvil!"
Odmlouvám se ti vážený čtenáři. Pouhý přepis nemůže nahradit neopakovatelný slovní projev toho muže. Tento text předkládám spíše jako vzpomínku pamětníkům, kteří onoho nejspíš navěky již anonymního "baviče" pamatují.