- Ukaž, nešiko, zapnu ti to sama. -
- Slyšelas o tom? O těch přihláškách k cestě na Mars?
- Ty maskáče ti nesluší. Mars? Ne, neslyšela. To je nějaká cestovka? Tys tam telefonoval? -
- Mars, vole... Planeta. Bude se tam jezdit, teda lítat.
- Je tam teplo? Jestli tam často prší, tak ne, nejedu.- Letos bych se chtěla u moře krásně opálit do hněda.-
- Moře na Marsu? Myslím, že jo, že tam bylo, ale kdysi, před lety. -
- Kdysi... Co bych tam asi dělala, vole, když na Marsu nemají moře. Mně se líbilo na Jadranu... Voda teplá, slunce hřálo, bydlení super, Kája tam byl ke mně moc milý. Chorvatsko - Chorvatsko je tutovka. -
- Ty to nechápeš? Na Mars! Nastoupíš do rakety, ta odstartuje, a už se nikdy nevrátíš! Nikdo se odtamtud nebude vracet. Tam bude sranda - tady ti půjdou prachy. -
- Vole, k čemu ti budou prachy tady, když budeš bydlet na Marsu? -
- Dám bance příkaz, aby ti pravidelně vypláceli dva tisíce.-
- Aha... Seš hodný... Dva tisíce? Dva tisíce euro? -
- Dva tisíce korun. Korun českých. -
- To se teda nepředáš, strejdo skrblíku. -
- Jenom ze začátku, než splatím dluhy. -
- A helemese... pán má dluhy! Žes mi nic o nich nehlásil!

*

- Kampak, kampak? Kam spěcháš?
- Čauky, zítra letim. -
- Ty vole, tam není vzduch jako tady. Četla jsem to na wikipédě... Nic tam neroste, ani tráva. Všude takový jemňoulinký červený prášek, který do všeho vleze. Taky píšou, že je tam husto kvůli záření. A děsivá kosa, hlavně v noci.
- Já to vim, vole. Bude se žít v utěsněných těch - já nevim, jak se tomu říká - v takových jeskyních. -
- A jak to bude s jídlem? -
- Na cestu si něco povezu, konzervy, nějaký pitivo. -
- Ty vole! Žrádlo na víc jak dva roky? -
- Co blbneš? Jaký dva roky? -
- Počkej, vole... Kam že to letíš? -
- Do Kábulu. Dneska večer. -
- Do Kábulu? To není na Marsu? -
- Ne, vole. To je hlavní město Afganistanu. Měj se. -
- Čau. Nezapomeň. Budu čekat.

© Petr Kersch, Děčín, březen 2011