FEJETON: Malý noční zázrak

Serenádu č. 13, známou jako Malá noční hudba, napsal v G dur Mozart pro smyčcové kvarteto plus kontrabas. Pro celkem pět lidí. Všichni ostatní muzikanti musí jen postávat kolem a závidět. 

Leda - leda že by někdo tu nádheru upravil, jak se tomu zločinu zdvořile říká. Nevěřili byste, co všechno se dá s rozkošným Mozartem naupravovat. Existuje Malá noční hudba v úpravě pro klavír. Nebo pro fagot, housle a ukulele. Nebo pro čtyři zobcové flétny. Nebo pro dechovku, dokonce pouze pro plechy. Nebo pro dvě loutny. Nebo pro tahací harmoniku a Panovu flétnu. Atakdále. Takže vlastně jediná korektní úprava je ta, která pouze násobí původní smyčcové kvarteto plus kontrabas, zato však třeba i mnohonásobně. Představte si obrovské hejno houslí a viol, stádo violoncell a za nimi zástup kontrabasů. I tak může ta skvělá skvadra vypadat. I potom jsou ovšem všechny dechy ze hry. Výstižně takovou situaci popsal lékárník pan Dubský (klarinet), široko daleko jediný opravdový magistr: „Vydovádějí se šmidlalové.“

Hloučku postávajících mimo vévodil tesařský mistr pan Holíkovský, kterému chybí na pravé ruce ukazováček, takže hraje na trombon tahový, kde ukazováček není nutně zapotřebí. A právě on se obrátil na také očumujícího klarinetistu: „Myslíte, že tahle muzika se může dneska lidem líbit?“

Pan lékárník Dubský nevěděl. „Já nevím,“ odpověděl kolegovi od žesťů. „Dneska je v módě úplně jiná hudba, řekl bych. Hlavně kytary a velkej rámus od bicích. Kvůli třem kytarám a vyvádějícímu bubeníkovi vykoupí lidi třeba i obrovské stadiony. Ona je prostě jiná doba.“

Trombonista poznamenal, že mu může být jiná doba ukradená. Že jde domů, v ložnici na skříni leží futrál a v něm housle po strakonickém strejdovi, ty opráší a zkusí si vzpomenout na roky trápení v hudebce, a když bude trochu cvičit, sekund by přece mohl dokázat, tahat smyčec přece může i bez ukazováčku. Jen musí dát pozor, kdy s ním tahat nahoru a kdy dolů, protože na tom jsou zřejmě všichni domluveni a krásně to vypadá, když všichni tahají stejně.

Takhle tedy Mozart znovu přivedl k houslím jednoho skoro odrodilce, způsobila to jeho nádherná Eine kleine Nachtmusik, jak název geniálního díla přeložil pan Polák (violoncello), co si myslí, že umí německy sám od sebe.

****************************************************

Populární Amatérský symfonický orchestr zdolává nástrahy tohoto světa s neodolatelným humorem a vítězí třeba i navzdory výchovným koncertům.
Knihu Pavla Landy si můžete koupit na webu knihkupectví Kosmas.