Opět máme letos významné kulaté výročí. A jak to obvykle bývá, naše paměť, neboť se nejedná o paměť sloní, nám občas provede nejeden zlomyslný kousek. A čím jsme starší, tím hůře na tom jsme. Můžeme jistou konkrétní událost úplně zapomenout, nebo až k nepoznání zkreslit. Nejenom děti si hrají na tichou poštu. Spolehnout se nelze ani na dobové záznamy. Ty mohou být přesným popisem skutečnosti, ale i tendenčně přikrášlené. Ostatně posuďte sami.

Obecní kronika: Ke vsi se blíží dva jezdci na koních. Právě projíždějí alejí, když náhle v jednom z pánů její majitelka poznává pana prezidenta Masaryka! Ten zastavuje svého koně, vlídně zdraví překvapenou ženu a kupuje od ní třešně. Pro paní to byl zážitek na celý život. Až do konce své pozemské pouti prý vzpomínala na to, jak si od ní pan prezident zakoupil kornoutek třešní.

Agentura JPP (jedna paní povídala): Jednou projížděl vsí Masaryk ještě s jedním pánem. Když přijeli k aleji, prezident si utrhl několik třešní. V tom se ale přiřítila majitelka a začala křičet jako furie, „co si to ten mužskej dovoluje“. Vtom se k ní přitočil její manžel a řekl: „To byl přece prezident!“ Zkoprnělá paní se rozeběhla za odjíždějícími postavami a vybízela, jen aby si pan prezident natrhal. Ten se však prý jenom pootočil a přes rameno suše poznamenal, že děkuje, ale že už nemá chuť …

Jak to bylo doopravdy? Je to už dávno a přímí aktéři již nejsou mezi námi.