Od útlého dětství jsem jezdila s rodiči na vodu. Nejčastěji jsme sjížděli na kanoích Sázavu ze Senohrab do Kamenného Přívozu. U Týnce je vysoko nad řekou ruina starého hradu s věžemi. Jmenuje se příznačně Zbořený Kostelec a pod ním jsme vždycky musely se ségrou říkat – mámě a tátovi pro radost –: „To je krásný hrad.“