Tak letošní léto má pan Vaněk utrum. Týká se to samozřejmě pouze hub. Stručně řečeno - monopol pana Vaňka končí.

Dřív byl Vaněk pan houbař. Ráno byste museli hezky brzy vstát, rozlepit si oči a podívat se rychle z okna našeho činžáku, jinak byste propásli postavičku v maskáčích, nezbytný košík v pravé ruce, v levé hůl a na hlavě promaštěný klobouček. Zaručeně jde starej Vaněk na houby. A on je vždycky našel. Měl svá místa, na která nikoho nevodil a kde hříbky, kozáci, křemenáče a klouzky na něho čekaly, solidárně, skrytě, potichu. Představuji si živě, jak Vaněk rychlou chůzí se zbavil neodbytného příbuzenstva, pochodem vzhůru do stráně zmátl nohsledy, špehy a stopaře, a rychlým sešupem dolů k potoku zmizel mezi skalkou a čarodějným pařezem - zem se po něm slehla. Hřiby mu salutovaly a muchomůrky závistivě pokřikovaly: Je tady zas! - Kdo? ptaly se holubinky. Dědek Vaněk! smály se žluté lišky a těšily se, až je Vaňous najde, udělá z nich smaženici. Ó, my se máme - křičely houby nesené v košíku. A když byl rok zvlášť neúrodný, pan Vaněk vypodložil skrovný úlovek mechem a kapradím, co vůkol rostlo, a my v baráku jsme záviděli. Vracel se zvolna, únava a úspěch se mu zračily pod nasupeným bílým obočím. Dotěravcům odpovídal na půl huby: I rostou, rostou... Musíte časněji vstávat, paninko.

V roce 2013, jak to vypadá, poměry dozrály a houby rostou všude: u silnice, na fotbalovém hřišti SK Kotěhůlky, v parku pod lavičkou, za garáží... Hotová houbová inflace. V autobuse voní vrchovaté košíky a ten plebs, který dřív nerozeznával satana od hřiba podborového, to nosí, považte, v supermarketové tašce. Nosit houby domů v igelitce? To je jako pít šampaňský z nočníku, odplivl si tuhle pan Vaněk v motoráku, který kvačil z Jedlové k nám do Děčína. Ptal jsem se ho, co říká té mykologické pandemii. "Letos na houby nechodím, letos mě to netěší."

Chápu se novin. Podívejme, celá rodina skončila ve špitále, snědli nějakou tu potvoru zelenou, která vypadá za mlada jako žampion. Pan Vaněk mi čte černou kroniku přes rameno a kroutí hlavou. To by se opravdovým houbařům stát nemohlo.

© Petr Kersch, Děčín, září 2013