aneb Ztraceno v překladu
Mí kamarádi provdali dceru do Francie. Pravidelně za ní jezdí, ale jsou z té generace, co se ve škole učila z cizích jazyků jen rusky. A tak jsou Zdena a Mirek ve Francii občas za pořádné bambuly.
Jejich dcera bydlí v menším městečku na trase mezi Lyonem a Paříží. Jednou za ní jeli z Paříže vlakem a málem přejeli. Když se totiž ona očekávaná stanice blížila a vlak zastavil na jednom z venkovských nádražíček, povídá Zdena skloněná nad mapou: „Už tam asi budeme. Jak se tahle zastávka jmenuje?“
Mirek vykoukl z okna, pohlédl na první ceduli, kterou na nástupišti uviděl, a pravil: „Bagages.“
Stanice tohoto jména samozřejmě v mapě nebyla. Kdo mluví francouzsky, netřeba mu vysvětlovat, že cedule „BAGAGES“ je odkaz na nádražní úschovnu zavazadel.
Další nedorozumění zažili v samoobsluze. Když začali vykládat zboží na pás u kasy, přesunuli, jak byli zvyklí z domova, plastový kvádřík, který ležel na pásu za nákupem posledního zákazníka, za ten svůj nákup. V tu chvíli začala paní pokladní šermovat rukama a cosi vykřikovat.
„Tady je asi zvykem nechávat tu zarážku před nákupem,“ řekla Zdenička, usmála se na pokladní, snaživě přesunula výrazný červený kvádřík zpět na místo a pokračovala ve vykládání zboží. Jenže paní pokladní mluvit nepřestala.
„To je asi také špatně, Zdeni,“ řekl Mirek, vzal z kraje pásu ještě jiný špalíček a s úslužným úsměvem ho přesunul znovu za nákup.
Paní pokladní málem omdlela. Na tom červeném kvádříku totiž stálo: FERMÉ. A to neznamená DALŠÍ NÁKUP, ale ZAVŘENO.
Ovšem abych se kamarádům jen nevysmívala... Ač mluvím celkem obstojně francouzsky, sama jsem zažila naprosto nedostižný trapas, když jsem brzy po sametové natáčela „velmi poutavou“ rozhlasovou reportáž z pařížského metra. Tehdy stálo jízdné v Praze jednu korunu, zatímco v Paříži musel vydat český turista za lístek asi desetkrát víc. Proto jsem se jala zjišťovat, kolik stojí pokuta, kdyby turista riskoval jízdu načerno... Všimla jsem si, že někteří Pařížané také neplatí a turnikety přeskakují. A tak jsem k několika z nich odvážně přistoupila s mikrofonem a ptala se, „kolik to stojí pro černého pasažéra“: Combien ca coûte pour les passagers noirs?Vzhledem k tomu, že francouzština má pro černého pasažéra označení passager clandestin (tedy pasažér ilegální, nikoliv černý), málem mi dali přes hubu. Ti, co přeskakovali turnikety, byli totiž většinou černé pleti a já jsem se jich v podstatě ptala, kolik stojí metro pro černochy...
Převzato z blogu autorky s jejím souhlasem