Bývala na našich jarmarcích a poutích instalována obecně prospěšná zařízení zvaná fackovací paňák. Za malý peníz jste si mohli do figuríny jak živé ze všech sil plácnout. Veřejnost této výtečné možnosti zhusta využívala, a můžeme snadno domýšlet, koho si na místě paňáka představoval podomek nebo pantáta, poštovní podúředník nebo kočí, polír či obuvnický tovaryš, když si tak do něj pěkně a s chutí praštili.

Fackovacího paňáka už jsem neviděl, jen jeho odpoetizovanou náhražku, vlastně jakýsi primitivní siloměr. Bylo to před mnoha lety na nuzném tržišti kdesi na okraji Taškentu nebo Samarkandu, už přesně nevím; mezi stařenkou prodávající vejce a chlapíkem pečícím nad uhlíky saksaulového dřeva neodolatelný šašlik stálo na udupané zemi jednoduché zařízení. Do špalku potaženého kůží jste mohli za pár kopějek (nebo jen za kopějku?) pěstí uhodit a na stojanu za špalkem tím pádem vylétla do výše šipka ukazující na ručně psané stupnici, jak velkou jste dali ránu, tedy jak moc toho dotyčný, kterého špalek zastupoval, kolik toho vlastně od vás schytal. Viděl jsem, že i tento přístroj se tam kdesi na okraji Taškentu či Samarkandu těšil obrovskému zájmu publika.

Pokud vím, smysl zmiňovaných instrumentů nebyl doposud vědecky analyzován a popsán. I když jejich význam pro duševní zdraví obyvatelstva, nebo alespoň pro zachování jakés takés duševní rovnováhy, byl jistě značný.

Je možné, že v naší internetové době slouží ke stejnému účelu takřečené komentáře, které smí k autorově textu uveřejněnému na internetu připojit bez vlastního podpisu a beztrestně kdokoli, kdo si na klávesnici počítače neplete Ctrl a Enter. Pěkně od plic může ve svém přípodotku vynadat ad libitum komukoli, vydavateli stránek, autorovi přímo, eventuálně jeho prostřednictvím někomu jinému, případně může své rozhořčení adresovat rovnou urbi et orbi, ať si to příslušní darebáci přeberou sami.

Význam této úžasné vymoženosti pro duševní zdraví lidstva je opět zcela nepochybný. Nemusíte se převalovat v posteli a donekonečna si přeříkávat, co zítra ráno už konečně řeknete z očí do očí té mrše, vaší čtyřiadvacetileté šéfové, nebo nevychovanému frackovi, jednatřicetiletému manažerovi, případně onomu gaunerovi, co vám dluží dvanáct tisíc. Nemusíte si v bezesné noci představovat, co byste nekompromisně sdělili tomu či onomu politikovi, kdyby vám náhodou – čistě hypoteticky - osobně přišel do rány; kdepak. Stačí si najít libovolný text na některé z internetových stránek a připojit k němu několik vybraně formulovaných řádek, kterými to dáte autorovi pořádně sežrat. Autor onoho textu pak v této situaci zastoupí všechny, kdož vám pijí krev. Účinek, což můžeme zaručit, se dostaví okamžitě: uleví se vám a budete klidně spát.

Právě pro onu anonymitu spílajících však odmítají někteří útlocitnější spisovatelé, novináři, publicisté atd. své texty na internetových stránkách zveřejňovat Svobodné rozhodnutí těchto autorů zajisté nutno respektovat. Nehynoucí zásluhy o zachování duševního zdraví internetového obecenstva je však míjejí.