19.3.2024 | Svátek má Josef


FEJETON: Ať žije První máj!

30.4.2014

Stalo se to v kanadském Vancouveru. Hodina psychoterapie se chýlila ke konci. Pacientka, mladá univerzitní lektorka anglické literatury, se výrazně zlepšovala, a tak jsme byli oba spokojeni. Ale když jsem se jí ptal, říkala, že by ještě ráda jednou nebo dvakrát přišla. Jen tak, uvrdit se, že si opravdu i ve skutečném životě vede lépe.

Navrhl jsem jí příští týden ve stejnou dobu, ba i zažertoval, že nejspíš také na stejném místě. Jenže když jsem si její příští návštěvu zaznamenával do kalendáře, asi jsem se trochu zamyslel, snad i zasnil. Hned si toho všimla a starostlivě se ptala, jestli se mi to nehodí, že by jistě mohla přijít jindy.

"Ale ne," povídám. "Všechno je v pořádku. To já si jen všiml, že to bude prvního máje."

"Aha," odtušila. "A vy jste si vzpomněl na prvomájové manifestace dělnické třídy ve staré vlasti..."

"Ne tak docela." A snažím se jí vysvětlit, že jsem si vzpomněl na vrchol českého romantismu, na slavné verše, které se mladíci učili, i když nemuseli, jen aby je mohli ve vhodné chvíli pošeptat vyvolené do ouška, a ty vyvolené, aby tu krásu mohly vychutnat, rády připustily těsnou blízkost k jejich oušku. Ty verše se velice vztahovaly k prvnímu máji a byly velice zvukomalebné; inu romantismus. Vrcholný.

To samozřejmě vyvolalo živý zájem profesionální znalkyně literatury. Požádala mě, zda bych jí pár veršů nepřednesl. Snad nemusím ani zdůrazňovat, že se mi bleskově přehnala hlavou celá řada pádných psychoterapeutických důvodů, proč bych měl její přání slušně odmítnout. A pustil jsem se do přednesu těch tak dobře známých, snad až otřelých veršů. Jak víte, něco o hrdličkách, borových hájích, a lásce. A o prvním máji.

Pacientce se to velice líbilo a uznala, že je to skutečně zvukomalebné. I když nerozuměla ani slovo a tak ráda by alespoň tušila, o čem to bylo. Jestli bych nebyl tak laskav, a snad aspoň zhruba to nepřeložil...

Když praskne stodola, ať už praskne i poplužní dvůr. Pustil jsem se do překladu. Nerýmovaného, ale myslím, že celkem věrného obsahově i emocionálně, a snad i v obstojné angličtině. Jenže teď byla na prasknutí má pacientka. Vší silou se snažila potlačit smích, ale moc se jí to nedařilo.

"To byl můj překlad tak mizernej?" ptal jsem se poněkud dotčeně. Ujistila mně, že překlad byl výborný, ale ona že si ke svému úžasu uvědomila, že vlastně mají v kanadské literární tradici ekvivalent českého vrcholného romantismu. A že viděla, že nad tímto prohlášením jsem zase žasl já, začala hned s vervou přednášet:

Hurray, hurray! It’s First of May.
Outdoor fuckin’ starts today!

Pro ty, co jim angličtina moc neslouží, bych si to dovolil přeložit jako "Hurá, hurá, je prvního máje. Šukačka v přírodě dnes zahajuje!" Jak vidíte, nepřeháněla; vrchol romantismu. Alespoň v kanadských měřítcích. Jako profesionální znalkyně literatury ten rozdíl v pojetí vystihla výborně, a v razantní zkratce. Když se blíží první máj, vždy si na tu dámu vzpomenu. Doufám, že se jí vede dobře a že učinila ještě řadu významných literárních objevů. Na mě nejvíc zapůsobil tento.

Asi dva roky po této lekci v kanadském romantismu jsem navštívil Čechy. Kromě jiných zábav jsem také něco přednesl českým kolegům psychologům, kteří mě přátelsky, trpělivě a shovívavě vyslechli a potom navrhli pokračovat v příjemné debatě v místním hostinci. Po několikáté plzni jeden z kolegů pravil: "Tak si představ, co se stalo jednomu českému psychologovi v Kanadě!" A vyprávěl mi můj příběh, ale v mnohem lepším, vybroušenějším a vtipnějším podání, než na jaké bych se já kdy zmohl! A chtěl bych vidět vás, jak byste mu řekli, že se to stalo vám, že je to váš příběh, ale abyste nevypadali jako blbci. Tak jsem nic neřekl a zdvořile se smál, ale žárlil jsem.

Nedávno mi můj starší bratr, takto schopný psavec, začal také servírovat můj příběh. A také se snažil o lepší balení. Jenže jak všichni víme, na vlastní si troufneme víc než na cizí a spíš sneseme, kdyby nás považovali za blbce. Tak jsem se ohradil. Bratra to vůbec nerozházelo. "Tak to, vole, napiš," pravil, "a bude to tvůj příběh."

Měl pravdu; tady to máte. Stalo se to v kanadském Vancouveru, a stalo se to mně. Ať žije První máj!