FEJETON: Ano, Jacku. Děláme, co můžeme!

Daniel byl podle dochovaných dokumentů člověk hodný a společenský, ale poněkud vznětlivý. A také zapomnětlivý. Měl mimo jiné problém zapamatovat si kombinaci čísel v trezoru ve své kanceláři. Přesně to se mu stalo jednoho dne zmíněného roku 1911, když přišel brzy ráno do své palírny.
Byl v kanceláři první, takže mu nikdo nemohl poradit číselnou kombinaci. Že si na ni nemohl vzpomenout, Daniela tak rozčílilo, že do trezoru začal vztekle kopat. Poranil si přitom palec u nohy, ten se později zanítil a zánět způsobil otravu krve v celém těle. Na tu Jack Daniel zemřel (a jak nás v roce 2006 poučila jedna reklama, poučení z tohoto příběhu zní: Nikdy nechoď do práce moc brzy!).
Danielovu pracovnu v americkém Lynchburgu dodnes ukazují návštěvníkům a turistům. Jako obdivovatel Danielova díla (ano, chlastám jeho kořalku) jsem ji asi před deseti lety navštívil, a překvapilo mě, jak malý a nenápadný ten trezor je.
Moje žena říká, že jsem stejný rapl, jako byl Daniel, a že nemám spoléhat na to, že už dnes máme penicilín a drobná zranění způsobená výbuchy hněvu umí lékaři bezproblémově léčit. Z toho jsem upřímně řečeno zaskočen, protože osobně vše léčím alkoholem, a ten musel mít Jack Daniel k dispozici v dostačujícím množství.
Jak napsal v listopadu časopis Businessweek, whisky značky Jack Daniel´s se letos poprvé v historii od založení palírny v roce 1866 prodá víc v zahraničí než ve Spojených státech. Z celkového množství 8,9 miliónu kartonů jich v příštím roce půjde 4,8 miliónu na export.
Podle Businessweeku se úspěch ve světě přičítá rostoucí konzumaci téhle legendární kořalky rockerů a motorkářů v Rusku (tam se nejčastěji pije s kolou a ledem) a v Číně (se zeleným čajem). Chci říct, že i my v Praze děláme, co můžeme. Osobně piju Jacka nejraději bez ničeho.
(Důvodem tohoto záznamu je snaha pomoci těm čtenářům, kteří už od poloviny listopadu přemýšlejí, co koupí svému oblíbenému blogerovi k Vánocům.)
Převzato z blogu Extra se svolením autora.