Ovšem že písnička „Íde Marína od Hodonína“ se nestala oficiálním pochodem rakousko-uherského válečného námořnictva, jak tvrdí zvěrolékař a violista doktor Žaket. To on jen tak občas pokouší své kolegy z Amatérského symfonického orchestru.

Bezprostředním podnětem k aktuálnímu Žaketovu fantazírování byl Radeckého pochod, který orchestr hodlá nastudovat k zamýšlenému koncertnímu turné po západočeských lázních. Vousatý lékárník pan Dubský (klarinet) sice poznamenal, že by se v tom případě měla spíš nacvičit Kaťuša, ale nápad se neujal. Zůstalo při Radeckém. Vyvstal však netušený problém.

Aby bylo provedení pochodu vskutku parádní, musí mu předcházet takzvaný ajnšlág (Einschlag), pro nějž jakýsi nešťastník kdysi vynalezl zoufalé české slovo nátluk. Je to zpravidla osmitaktová předehra na malý buben, ke kterému se v osmém taktu přidávají činely a velký buben. Záleží zcela na fantazii bubeníka. Originálním ajnšlágem třeba uvádí známou skladbu When The Saints Go Marching In fenomenální Danny Barcelona, bubeník Armstrongových All-Stars, i když k Radeckému by se to asi zrovna moc nehodilo:

Kdežto řádně pochodově řízný ajnšlág hraje bubeník Vídeňských filharmoniků, zajisté ke spokojenosti i dirigenta tak náročného, jakým nesporně byl Herbert von Karajan:

Bicí nástroje – kromě tympánů – jsou v Amatérském symfonickém orchestru svěřeny plachému blonďatému bankovnímu úředníkovi Mgr. Müllerovi, věčně zahleděnému do spanilé slečny Marcelky od prvních houslí. Vymyslet si nějaký ajnšlág je ale zcela nad jeho síly. Všechny pokusy vyzněly žalostně. Až mu záchranné lano hodil tesařský mistr a trombonista pan Holíkovský, kterému na pravé ruce chybí ukazováček (i mistr tesař se utne), takže hraje na trombon tahový, kde ukazováček není nutně zapotřebí.

Dědeček pana Holíkovského byl za Rakouska na vojně u muziky. Vyprávěl, jak jich bylo osm, co s bubínkem na řemeni mašírovali po kasárenském dvoře stále dokola a měli trénovat ajnšlág. Plukovní tambor jim prozradil úžasnou mnemotechnickou pomůcku, totiž snadno zapamatovatelný text, který stačilo převést do řeči bubínku a břeskný ajnšlág se rázem rozléhal kasárenským dvorem.

Zmíněný text se v odborné literatuře nevyskytuje. A tak jej zveřejňujeme zde, vlastně ve světové premiéře, exkluzivně a – jenom pro vás:

„Hrabata, kuřata,/ er-tep-lič-ky,/ hrabata, kuřata,/ er-tep-le. /Na ko-peč-ku,/ na bo-beč-ku,/ baba má v prdeli/ drn drn drn.“

A Radeckého pochod může začít.

Také více o ajnšlágu, bubnech a bubnování vůbec v právě vydané knize Milana Hodíka a Pavla Landy „SIGNÁLY, aneb Ještě se troubí a bubnuje“.