„Pes není spolubydlící. Pes je víc. Stává se jedním ze základů domova. Kde nechybí pes, nechybí domov. A kdo dá domov psu, tomu dá domov pes.“

Spisovatel Martin Petiška si s pomocí umělé inteligence (Midjourney) ilustroval novou knihu Pejskověty, jejímž odpovědným redaktorem je Zdeněk Rampas z nakladatelství Nová vlna.

Petiška implantoval hafany do parafrází obrazů od Leonarda, Michelangela, Gustava Klimta, Williama Turnera, Vasilije Surikova, Alfonse Muchy, Ilji Repina, Marca Chagalla, Andy Warhola a ještě několika dalších velmistrů. Zaujme, že jsou s pejsky nejčastěji zachycena děvčátka nebo ženy.

Petiška si našel i dvě ilustrátorky-spoluautorky, jejichž věk neuvádím: psisko na copyrightové straně nakreslila Veronika Válková a psa na straně jedna Barbora Broučková.

Vlastní text Petiškova svazečku není přemoudřelý, a přece o „nejlepších kamarádech člověka“ vyjádří víc než dost. Hovoří díky tomu také o strachu nebo o dětech: „Psi poznají, kdo se jich bojí,“ píše autor, „a chovají se k takovému agresivně.“ A na jiném místě: „Čím starostlivěji a laskavěji se chovají děti k pejskům, tím harmoničtější budou jejich budoucí rodiny. Vztah dítěte ke zvířatům je ozvěna vztahu, jaký dítě má se členy rodiny, a vztah ke členům rodiny je ozvěnou vztahu, jaký mělo nebo má ke zvířatům.“ Každý vztah k psu se prostě nemusí, ale může stát archetypem vztahů budoucích. „Dítě, které si osvojí vztah ke štěňátku, si rovnou osvojuje také budoucí vztah k vlastnímu dítěti,“ pokračuje Martin Petiška, ale na mysli má i lidi starší. „Jak se dívka chová ke svému psu, tak se bude chovat ke svému manželovi.

Za zmínku stojí také úvahy o obojcích, neboť je rozdíl mezi obojky psů a obojky na lidské duši. Je to možná s podivem a pro jiného ne, ale nejvíc škrtící obojky si nasazujeme sami. Nebo někteří z nás. Už to tak chodí, že i chytří hýří mazanými výmluvami, proč si (pomyslný) obojek nasadili. A neodstraní jej ani nejgeniálnější zdůvodnění. Básník Nezval si kdysi nasadil obojek tzv. Strany a zatroleně dobře cítil, proč ho po roce 48 nesundá, ale to je jediný z milionu příkladů. A dodejme spolu s Martinem Petiškou: „Kolik duší by se uzdravilo, jen kdyby se odhodlaly a stáhly si příliš těsný obojek. Některé onemocněly jenom kvůli němu.“

Jak asi trpí hmotný pes, jemuž se nesejme starý obojek, který nosil jako štěně! A někdy by lidem taky stačilo sundat obojek, jenž jim přiřkla v dětství výchova, a mohli by vysadit psychofarmaka.

Ale i vodítka mají své role. „Je tolik těch, kteří se domnívají, že pevné vodítko nahradí pevnou lásku,“ čtu - a zaujala mě prostá odpověď na ještě prostší otázku. Proč se - někdo - raději prochází se psem nežli s lidmi? --- Protože dává přednost lepší společnosti.

Ona je totiž „pouhá“ procházka se psem často víc než návštěva u psychiatra. „Pes je antidepresivem svého majitele.“

Ani o další podstatné ingredienci žití nelze nepromluvit a psi se neživí pouze jídlem, které jim servíruje pán, ale taky pánovou láskou.

A také napodobují. Smutní mají smutné psy a naopak. Ale pes umí být ladičkou. Blbou náladu voditele často přeladí ve spokojenou.

I o vlcích je v této knize. „Ovcím se představují jako ovčáčtí psi.“ Ale pravý pes ovčácký jiným je! Má ovce za IDIOTKY, a přece před vlky stádečko chrání. Jak to? Proč? „Narodí-li se někdo jako gentleman, nedokáže se toho zbavit,“ ví MP.

A ještě cosi o svobodě. „Není-li pes vázán láskou, vodítko ho neudrží.“ A Martin Petiška dodává: „Neplatí to samé i v mezilidských vztazích?“

Úplným závěrem i kapku politiky. „Nenastalo by nepřátelství psů a koček, kdyby je nestvořila propaganda. Ona je původce nedorozumění! Dlouhá řada nenávistí nemá jiný důvod než mylné přesvědčení, že je přirozené se nenávidět. Koťata a štěňátka se ještě přátelí. Ještě jim nikdo neřekl, že psi a kočky jsou nepřátelé.“ A tak je dle Petiškova mínění propaganda od věků porodnicí mnoha nenávistí.

A tragédie demokratických voleb?

Pokud vyhrají kočky, nutí psy mňoukat. A pokud zvítězí psi, nutí kočky štěkat. Ale skončeme začátkem: „Každý, kdo dá dítěti štěně, dá mu se štěnětem i dar odpovědnosti a jsou ti, co by žili jinak, pokud by v dětství ten dar (ne)dostali.“

Psi se, pravda, vyznačují i jednou smutnou lidskou vlastností. Milují i ty, kteří si lásku nezaslouží.

Martin Petiška: Pejskověty. Vydala Nová vlna. Praha 2024. 36 stran.

PejskoVěty - Martin Petiška | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví