Stačí ve slově EUROVISION nahradit písmeno V velkým houslovým klíčem a na něm oběsit palestinského (rozuměj: arabského) chlapce. Získáte obrázek toho, jak vnímají telavivskou soutěž „u sousedů“.

Tedy ti, s nimiž mají Izraelci uzavřít mír. Tato nenávistná karikatura se objevila v novinách Al Hayat Al Jadida, oficiálním deníku Palestinskoarabské autonomie. Podobných nechutností najdeme v médiích na území samosprávy víc.

Je to součást masivní propagandistické kampaně, která má, přesněji měla, jeden jediný cíl: dosáhnout toho, aby se letošní eurovizní show nekonala v Izraeli. Ono nestačilo, že hostitelem není hlavní město Jeruzalém. Přesunutí do Tel Avivu nepomohlo.

Máme tu tedy další důkaz, že nejde jen o „kontroverzní“ Jeruzalém. A že vadí i Tel Aviv a vadila by i Haifa a Eilat, což byla další kandidátská města. Zkrátka, nepřátelé Izraele nemohou strávit to, že se soutěž koná právě v této zemi.

Přitom jde o normální postup. Loni vyhrála izraelská zpěvačka a tím vybojovala právo pro svůj stát, aby se stal letošním hostitelem. Tak to prostě funguje (až na výjimky) přes šedesát let – a nikdy s tím žádný problém nebyl.

Nebyl s tím ani problém v letech 1979 a 1999, kdy se Eurovize konala v Izraeli – a považme: v Jeruzalémě! A zbořil se snad svět? Proč tedy tolik protiizraelského povyku letos? (A to si jen obtížně dovedeme představit tu hysterii, kdyby se akce konala v Jeruzalémě.)

Odpověď je zřejmá. Protože poměry ve světě se od té doby změnily. Očividně k horšímu. Dnes už musíme proti atakům nenávistných aktivistů obhajovat něco tak samozřejmého, jako právo nějaké země na pořadatelství hudební akce v případě, že si toto pořadatelství dle pravidel oné akce vybojovala. Vlastně oprava: nikoli „nějaké země“; toto se týká výlučně Izraele.

Vrcholné emoce vs. hanebnost

Jak hanebné výzvy k bojkotu telavivské Eurovize jsou, bylo nejlépe vidět na vystoupení skupiny Shalva Band na závěr soutěžní části čtvrtečního semifinále. Shalva Band je formace tvořená postiženými: tvoří ji nevidomí, hudebníci s autismem a Downovým syndromem. Než přišla na pódium, upozornil moderátor českého přenosu Libor Bouček, že budeme svědky jednoho z nejemotivnějších vystoupení večera.

Měl pravdu.

Ti úžasní lidé nabídli publiku v telavivském Expu a divákům u televizorů a velkoplošných obrazovek v Izraeli, Evropě, Austrálii a Kanadě nezapomenutelný zážitek, za který si vysloužili obrovský aplaus. Ano, můžeme si dělat z Eurovize legraci, tak jak to my Češi bezkonkurenčně dokážeme, dehonestovat ji a pomlouvat do sytosti, můžeme pohrdat prací všech, kdo se na ní podílejí, ale Shalva Band je hranice, kterou bychom neměli a nesmíme překročit.

Vystoupení této kapely, která interpretovala skladbu „A Million Dreams“ (z repertoáru americké zpěvačky Pink), bylo tím nejúžasnějším, nejdojemnější a nejpůsobivějším z celého semifinále. Osobně jsem tak silný zážitek už dlouho neprožil. (Naposledy, když při inaugurační bohoslužbě po zvolení Donalda Trumpa zpívala v Národní katedrále ve Washingtonu DC slepá zpěvačka Marlane VanHoose jeden z nejslavnějších křesťanských hymnů, „How Great Thou Art“.)

Když dozněl potlesk, řekl jsem si v duchu: Tak toto jste chtěli bojkotovat, pánové Watersi a Gabrieli, skupino Wolf Alice a mnozí další? Ano: když Eurovizi v Izraeli, tak také Shalva Band. Stydět byste se měli!

Video
Pro ty, kteří z jakéhokoli důvodu nesledovali čtvrteční eurovizní semifinále, nabízím vystoupení Shalva Bandu a píseň „A Million Dreams“ (čas i s úvodním slovem 5:29 min). Děkuji.