Úterý 18. února 2025, svátek má Gizela
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ESEJ: Srpen 2012

diskuse (6)

Přiznání emigranta k výročí okupace Československa

Jak jistě víte, uplyne letos čtyřicet čtyři let, co jsme my, "osmašedesátníci", přijuchali na Západ a zapadli do zdejších demokracií. Také určitě víte, že jsme to měli lážo plážo, jak tvrdili ti, co přišli před námi, a pak ti, co přišli po nás, ale hlavně ti, co zůstali doma a nepřišli vůbec.

Byli jsme taková ta privilegovaná generace! Ne snad tím, že bychom se nějak zasloužili, ale tím, že jsme rozpoznali, co se děje a že taková příležitost se hned tak nenaskytne. K tomu, abychom se vyhnuli všemu, co mělo doma následovat. My, budoucí odpadlíci, jsme věděli a nechtěli čekat, až se komunisté nějak dohodnou a zase začnou po rusku objímat, líbat a hlavně hledat viníky současného stavu. A tak jsme vypadli. Do USA, do Kanady, Austrálie a značná část zůstala v Evropě. Evropou nemyslím tehdejší východní Evropu, Hráz socialismu a Tábor míru. Tam nepospíchal nikdo, i když pak mnozí z naší "vlny" se upravili a odpřisáhli, že nebudou špinit dobré jméno naší socialistické vlasti v zahraničí. Slib nejen splnili, ale domů pak jezdili na dovolenou s krásným pocitem privilegovaných, kteří všechny a všechno přechcali. Zde na Západě se nad takovými prkotinami, jako že někdo dostal azyl a pak si klidně jezdil na dovolenou tam, kde mu hrozila perzekuce, na jejímž základě ten azyl dostal, vůbec nepozastavujeme. Nevím proč, ale je to tak. Lážo plážo, pravím!

Zde v Austrálii před čtyřiceti lety na nás emigranty se zlatými ručičkami a ještě lepšími řečičkami čekali už na letišti! Hudba vyhrávala a přepychově vypolštářované limusíny už čekaly, aby nás rozvezly po hotelích. Pečená kuřata (nebyli to holubi?) nám nosili na stříbrných podnosech až do pokojů a pak trpělivě čekali, až se zotavíme z té dlouhé cesty. Teprve pak nám nabízeli zaměstnání, kde jsme si mohli vybírat podle našich kvalifikací. Mně třeba nabízeli celou lékárnu! Fakt! Prej, jste chemista, pane Mok, dáme vám lékárnu, ať děláte v oboru. No, já chemista byl, ale industriální čili průmyslový a to jsem ještě měl štěstí, že než jsem se ve Spolaně Neratovice vyučil lučebníkem, že ten připitomělý středověký název alchemistů změnili na chemika, jinak si mě s drogistou nespletl určitě nikdo. Do lékárny jsem se moc nehrnul, abych někoho neotrávil. Ovšem takových blbů bylo málo. Většinou se našinci tolik neupejpali a své kvalifikace značně nadhodnocovali. Mnohý kreslič či jen obkreslovatel plánů se zde stal architektem, stavitelem nebo aspoň strukturálním inženýrem. Holt jsme to měli lehké, stačilo jen mlžit. Ti, co uměli lhát, byli nejvyhledávanější.

"Na universitu nechcete?" šeptal mi nadšeně úředník státního departmentu práce. Kdepak na universitu! Až jsem se strachy zapotil, tam bych se musel učit! Kdepak, já chtěl jezdit na koni, střílet krokodýly a šoustat. Znal jsem ovšem jednoho, který to vzal, když mu slíbili slaboproud, a pak byl rád, když na universitě skončil jako elektrikář-údržbář a devět let tam vyměňoval vadné žárovky a zářivky. Domů samozřejmě jezdil. Většinou přes Německo, kde si pronajal mercedesku, a všude vykládal, jak na té universitě vyučuje slaboproud. Měl to slabo holt v hlavě.

Já, abych se přiznal, to začínám mít v hlavě pomíchané taky. Vždy, když přijedu do své bývalé vlasti a sedím s někým v hospodě, zdá se mi, že nic nevím a ničemu nerozumím. Pozorně naslouchám tamním znalcům australských poměrů, jak že jsem se měl v té Austrálii skvěle - a ty možnosti! Jistě, přiznávají, neměl jsi to ze začátku lehké, ale pak! Kdežto oni? Ach, bože, jak trpěli! Strašný to bylo, ale vůbec se nediví, že lidé dnes volí komunisty dál, protože ... přece jen, když to dnes porovnají, tak za komunistů bylo líp! Byly jistoty, které dnes nejsou....

Já jen přikyvuji, přece jen mě máma slušně vychovala. "Stanoušku, neper se!" zapřísahala mě, a tak já se držím a ještě nikomu jsem ji neubalil, i když chuť by byla. Jenže to bych se u nás ufackoval. A tak se nehádám, naopak souhlasím, jak jen já to měl v té Austrálii lehký, jednoduchý a krásný. K lepšímu dávám, jak ke mně do obchodu jednou zavítal sám budoucí předseda vlády, rukou mi potřásl a když jsme se představili, tak se mě zeptal: "A jakpak je, Stane?"

A já skromně, ale jadrně po česku: "Stojí to za hovno, Johne!"

On mi tam hned a na místě, slíbil, že když ho budu volit, tak zjedná nápravu a bude lépe.

Oba jsme svůj slib splnili a John se skutečně stal ministerským předsedou s mou pomocí a nápravu zjednal. Lépe bylo, a tak jsem obchod za menší peníz prodal a stal se samoplatícím penzistou. To doma neznají, takovou kategorii, kdy jeden může jít do penze, kdy chce, ale musí si tu penzi platit sám. Od nikoho nic nedostane a když má náhodou víc, než státem placení penzisté, tak mu ten samoplat stát zdaní. Inu, žijeme tu v ráji!

Také když jsem se před posledními volbami opět setkal s Johnem, on na pódiu a já v davu, nemohl jsem si pomoci, abych na něj nezavolal, že už to zase stojí za hovno! Ani nezareagoval a nic mi neslíbil. Takže jsem ho nevolil a on šel od válu. Kvůli mně... načež se na mne mí čeští posluchači obvykle utrhnou: "Tady ale není koho volit!"

Ale je, milánkové, rád bych řekl, ale mlčím, neboť uznávám stará česká přísloví. Bohužel není chytrých, a tak nemá cenu napovídat.

Uplynulo čtyřicet čtyři let, co se má, ale nejen má, cesta rozešla s národem českým. Nemůžeme za to ani jeden. Národ ani já. Vzniklo hodně fám. Nemám sil ni chuti je vyvracet. Měl jsem se jako prase v žitě, věř si tomu kdo chceš. Já fakt za to nemůžu, že se to všechno tak zamotalo, že aby se v tom prase vyznalo. Ovšem české prase se nevyzná kromě tlačenice v ničem. A tak přece jen napovím. Žádné stříbrné podnosy, kuřata a limuzíny, milánkové, všechno jsem si vymyslel! Hlad jsem měl a byl vděčný, když byla práce. Jakákoliv práce! Mák jsem si, jak vám se o tom ani nezdá. Zocelilo mě to. Nic nemám zadarmo, nezáviďte mi.

Aston Ondřej Neff
18. 2. 2025

Kde je řešení? Co se stane, až utichnou na Ukrajině zbraně?

Bitva o ostrov Iwodžima začala vyloděním 19. února 1945.

Tomáš Guttmann
18. 2. 2025

Od USA se čeká, že budou Evropu financovat ale ne kritizovat.

Lucie A. Sulovská
18. 2. 2025

Ruský vyjednávací tým dostává konkrétní kontury, ten americký také.

Václav Vlk st.
15. 2. 2025

Pokud se bojíte vlastních voličů, nemůže vám Amerika pomoci.

Aston Ondřej Neff
17. 2. 2025

V těchto dnech prožíváme převrat v našich životech.

Aston Ondřej Neff
15. 2. 2025

Bude záležet na tom, kdo se výzvy chopí.

Drieu Godefridi
17. 2. 2025

Brusel vstoupil do éry divokého západu „každý sám za sebe“.

Chechtavej tygr
15. 2. 2025

Slečna je ctnost sama, a tak jde raději dál.

Lidovky.cz, ČTK
18. 2. 2025

Elon Musk nemá žádnou pravomoc činit sám jakákoliv vládní rozhodnutí. Jeho role je pouze v pozici...

Martin Zvěřina
18. 2. 2025

Prezident vetoval zákon o platech, a nic tím nevyřešil. Sněmovna se vetem bude zabývat na své první...

Martin Korbáš
17. 2. 2025

Porážku s týmem USA dokázali hokejisté Kanady napravit výsledkem 5:3 nad Finskem, díky kterému si...

Lidovky.cz, ČTK
17. 2. 2025

Na letišti v kanadském Torontu v pondělí při přistání havarovalo letadlo společnosti Delta Air...

Ondřej Neff
17. 2. 2025

Projev J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci měl samozřejmě svůj obsah. Je široce a...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz