Někdo jde s dobou, já jsem sto let za opicemi. Umělou inteligenci zatím nepoužívám. To se ale patrně změní, už jsem ji totiž testoval a dlouho mě nepotkal větší šok.

Proč? Čekal jsem hodně, ale ne tolik. Umělá inteligence mění svět. Nebo už změnila.

Nejprve jsem se jí vyhýbal, já jsem konzerva. Kdysi jsem nechtěl ani mobil! Konzervativní pako jsem. „Já se tím nechci zdržovat.“ Větší blbost snad ani nelze vyslovit. Myšlenkové pochody, které by vám jako člověku trvaly celé hodiny, než byste je i napsali, provede a zapíše AI za vteřinu, dvě; nemohl jsem tomu věřit. Stále nemohu. Vstával jsem od počítače, chodil to sdělovat rodinným příslušníků, zase si šel posedět a kladl další a další rádoby inteligentní otázky, a to schválně i dost těžké. A… Mrcha mě dostala. Vždycky.

První má otázka byla: Od jakého místa psal Lada svou obrázkovou knihu Můj přítel Švejk nikoli už podle Haška, ale podle Vaňka? A víte, přátelé, když jsem tu otázku pokládal, tak jsem si, já blb královská, mnul obě ruce, protože přechod není v Ladově knize ani náhodou vyznačen. Klikl jsem a za pár vteřin se objevila dlouhá úvaha, ne-li studie, která mi problém osvětlila. Zvěděl jsem i přesný počet obrázků, které už jsou podle Vaňka, a spousty dalších vedlejších informací. Pomyslný kolega či kamarád na druhé straně byl mým dotazem navíc zaujat a závěrem mi navrhl, na co bychom se mohli zaměřit při dalším pátrání.

Ale já odbočil a zeptal se, zda je Zorro ovlivněn Červeným bedrníkem.

Okamžitě jsem dostal další esej a jeho součástí je tabulka, co mají oba společného. Rozšířil jsem pátrání do historie a ptal se na možné předchůdce baronky Orczyové, která vymyslela frajera s dvojí identitou, ale možná nebyla přece první. Lord Blakely je před manželkou schválně zženštilý, ale v noci zachraňuje lidi před Francouzskou revolucí co Červený bedrník. Zeptal jsem se vzápětí i na Odyssea a debatér, jehož nevidím, mi srovnal Odysseovu změnu identity na konci Homérova eposu se stálejší, podstatně stálejší změnou identity, jakou disponují Batman, Zorro atd… Pak jsem se zeptal i na zapomenutého (zdánlivě) lupiče-gentlemany Rafflese a na (nezapomenutelného) Arsena Lupina a chtěl vysvětlit rozdíl jejich změn identity oproti změnám u Bedrníka.

Opět jsem obdržel uspokojivou analýzu. Ptal jsem se pak i na Rocambola, který vznikl ve Francii už okolo roku 1870. Inteligence mě pochválila a vřadila ho do kontextu. Rocambolo ale mění identitu v čase. Nejprve je léta zlosyn, pak ho zavřou, no, a teprve pak začne zlo napravovat. Pak jsem se zeptal, zda byl z dvou autorů Fantomase schopnější Pierre Souvestre a... Inteligence, a upozorňuji, že ta, co je zcela zadarmo, reagovala hned několikastránkovou esejí, kde sice Marcela Allaina trochu sráží do kolen, ale přiznává mu kvality. Nekydá naň bláto! Ostatně… To on nakonec napsal čtyři sta románů, že.

Byl jsem z toho všeho úplně štajf. Nebo dost. Malinko mě dokonce mrazilo. Dokážu tohle vydýchat? Říkal jsem si, ano, že bych řadu těch věcí sice zodpověděl sám podobně, ale… Bože… Psal bych to hodinu, dvě... Navíc nemám zase tak matematický mozek a nedokázal bych vyjádřit všechny nuance. Ona ano. Za sekundu. Ona to dovede. Položil jsem třeba i otázku, jestli je možné, že se v nejpokleslejším proudu písemnictví vyskytovali hrdinové s dvojí identitou jako Batman či Zorro… už dávněji. Odpověď samozřejmě musela znít „ano“, ale ONO se to s vámi baví ve spoustě odstavců a odpovědí byla takřka studie. Počítač mi rovnou vypsal i subžánry románů hrůzy a černých románů, kde něco takového určitě bylo. „Ale je to zapomenuto. Nemělo to vliv. Bedrník je první vlivný hrdina s dvojí identitou. Ale takhle nemluvme, zajímavé jsou i starší příběhy o králích, kteří se převlékali a šli mezi lid… Václav Čtvrtý… Atd.“ Celé odstavce. AI změnila svět a mně to už taky došlo.

A pak jsem se ještě zeptal, zda Stephen King znal jednu Doylovu povídku o popravě na elektrickém křesle, o nepodařené popravě, a zda ji využil v románu Zelená míle. Dodal jsem, že si na název povídky „zrovna nevzpomínám“. Počítač si vzpomněl a upozornil mě jen tak bokem, že to Doyle napsal už dva roky po zavedení křesla. A taky věděl, že King čerpal z řady dalších zdrojů, taky z non fiction o skutečných popravách. Pochopitelně jsem dostal i sumář všeho, co oba příběhy spojuje. A čím se naopak liší. Opět jsem byl v šoku, i když zbytečně, protože jsem to měl čekat. Měl. Ale já se narodil dávno a tenhle posun jsem nečekal. I malé dítě už bude psát non fiction? Určitě. A beletrii? O tom ani neuvažuji. Kolika lidem už tohle vzalo vítr z plachet? Kolik lidí to naopak nakoplo, aby šli vpřed? Počítač mi řekl, že je dost pravděpodobné, že King povídku Conana Doyla znal. A tak jsem se zeptal na podobnosti staršího románu Obětiny od Roberta Marasca a Kingova pozdějšího Osvícení. Preciznost odpovědi mě opět rozhodila. Taky jsem si představil, že teprve studuji vysokou a jsem blb. Úplný. A teprve mi došlo, že díky Inteligenci s velkým vlastně blb nebudu a být nemohu.

Již nebude blbů?

Nebo ano? Optimisticky věřím v to druhé.