V Jihoafrické republice nám zadrželi uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Ukázalo se, že malíř Bohumil Samuel Kečíř nikdy neexistoval. V pražském Divadle komedie hrají už druhou sezóny hru Bash od údajně geniálního amerického dramatika.

Co mají všechny tři události společného? Určitou mediální bublinu. V prvních dvou případech právě splasklou, ve třetím případě doposud (alespoň v České republice) pyšně nafouknutou.

Zadržením Krejčíře vzala za své legenda o jeho nepolapitelnosti, potažmo legenda o podnikatelově nevysychatelném a jaksi donekonečna, samovolně se obnovujícím zdroji peněžní hotovosti. Publikací výsledků investigace ve věci Kečíře dojela a padla legenda o pohnutém osudu umělce (s jehož údajnými díly se čiperně obchoduje). Co má však s Krejčířem a Kečířem co dělat nešťastný Neil LaBute, dotyčný dramatik? To lze prozkoumat přímo na místě činu, tj. v dotyčném divadle.

Hra Bash sestává ze tří kousků, které navzájem spojuje aktualizace antických motivů. Ve třetím a závěrečném příběhu vše graduje. Pointa a vyústění třetího příběhu má spočívat v řeckém výrazu, který je hned zkraje vysvětlován, a potom v jakýchsi vlnkách opakovaně dopředu nahlašován. V závěru zazní konečně naplno z úst Vandy Hybnerové: "ADAKIA". To ovšem, podržte se, jak v řečtině klasické, tak v řečtině moderní neznamená lauter nic!

Neběží ani tak o chybu interpretky (Vandy Hybnerové) nebo českého překladatele, byť i oni si měli ověřit, zda náhodou nepapouškují čirou pitomost. Za nesmyslem přímo v pointě celého díla, českými obecnými novináři i divadelními kritiky vynášeného až do nebe, nepochybně stojí sám Neil LaBute. Na internetu lze dohledat, jak se po uvedení dotyčné hry kdesi jinde ve střední Evropě divadelní fanoušci dohadovali, zda pojmem "ADAKIA" myslí nedovzdělaný autor "ADIKIA" (NESPRAVEDLNOST), nebo "ATAXIA" (NARUŠENÍ ŘÁDU)… Já bych zde především hovořil o babralství a břídilství vpravdě krejčířovském, kterým se "ucho utrhne" a vše se definitivně pohnojí. Bylo fatální strategickou chybou expandovat s nepovedenou hrou Bash do matičky Evropy, kde část divadelních diváků (když už ne novinářů či teatrologů) ještě má jakés takés klasické vzdělání! Nebo snad běželo – podobně jako u Krejčířova výletu do JAR – o určitou z nouze ctnost poté, co kritici v USA zavětřili, že kolem údajně "geniálního" dramatika cosi zásadně nehraje?!

Autor jménem Neil LaBute zřejmě na rozdíl od Bohumila Samuele Keříře opravdu existuje a cosi sestavuje. Není to ale rozhodně žádný Shakespeare. Podobně jako u Krejčíře či u Kečíře nemůžeme brát ani "píárko" kolem LaButovy hry Bash příliš vážně. Spíše pro pobavení citujme tedy na pozadí výše uvedeného tklivá slova expertova: "Přiznávám, že nic v posledních divadelních letech na mě neúčinkovalo víc. A patrně nejen na mě." (Miloš Urban: Divadelní noviny, 4. dubna 2006) Co k tomu dodat? Snad jen známé rčení: Nebuď labuť. (Ani LaBute.)