Přečteno, abychom mohli natočit Rudou žeň věnovanou tomuhle autorovi. Ano, jsme populisté a snažíme se nabagrovat sledující. Ale asi bych to četl stejně, jen ne tak rychle.

Pokud o knize zatím přemýšlíte, můžu vás ujistit, že je to pořád solidní rychlospádové čtivo, které je složeno, jak je obvyklé, ze tří linek – historické, akční a té, která vám odhalí tajemství vesmíru. Aby to bylo jasnější, vezmu to jedno po druhé.

HISTORICKÁ LINKA
Asi dost zásadní informace – na rozdíl od Šifry či Andělů a démonů nemá základní příběh vlastně žádnou souvislost s místem, kde se koná. Pokud čekáte nějaké odhalení pražských tajemství, máte smůlu, tahle zápletka by se mohla odehrávat v jakémkoliv městě. I když tu máte akční scény na Petřínské rozhledně nebo v zrcadlovém bludišti, je to jen příhodné využití prostředí. A i když se tu mluví o Ďáblově bibli, tak v příběhu funguje čistě pro určení místa srazu, asi něco, jako by hrdinovi přišel na mobil tajemný obrázek čísla 3 a nad ním koně… a on by z toho vydedukoval, že sraz je ve tři pod koněm na Václaváku. Vlastně jediná inspirace Prahou je tu zabiják v podobě Golema, ale ono by se asi v každém městě dalo najít nějaké příhodné monstrum.

Je to prostě mix článku z internetu „deset nejzajímavějších míst, které musíte v Praze vidět“ spolu s nějakými osobními poznámkami dovolené… ale proč ne. Turisty to nadchne a my díky tomu budeme vědět, která místa obcházet velkým obloukem, protože tam nebude k hnutí.

AKČNÍ LINKA
Nejslabší část. Dokud je ještě co objevovat, je to v pohodě, ale zhruba v polovině se většina věcí vysvětlí a už je to jen nahánění v podzemí. A postupně se začnou eliminovat i další dramatické roviny, takže jsem sto stránek před koncem stále přemýšlel, o čem to vlastně ještě bude a proč to mám ještě číst.

Do toho jsou tu ještě další problémy – jako třeba uměle vytvoření zástupní padouši. Je to asi jako by byl hrdina na stopě globálního spiknutí, ale předtím, než se objeví hlavní zlouni, by bylo drama z toho, že ho pronásleduje hlídač parku, protože to vzal zkratkou přes záhonek. A i když se objeví ti hlavní zlouni, fungují stylem, že zásadně po hrdinech vyráží sami, aby mohli být snadno poraženi. Brown nedělá gigantické akce, ale když jde o něco, co rozhodne osud celého světa a do celé akce je zapojeno pět lidí… není to trochu málo?

TAJEMSTVÍ VESMÍRU
Velké sázky. Tohle Dan Brown dobře pochopil z Indiana Jonese (ze starého, ne z těch nových pokusů). Poklad nemůže být jen zlato, musí to být něco, co změní osud celého světa. Ježíšova pra-pra-atd-vnučka, tajemství zrodu lidstva, vyhlazení jeho části… a tady musím pochválit, to, s čím přišel, je rozhodně zajímavé a zábavné. Jo, členům Klubu Sysifos asi praskne žilka a autorovy důkazy pravdivosti jsou na té samé úrovni, jako by dokazoval existenci mimozemšťanů a coby hodnověrný základ informací bral Dänikena, ale ten nápad je fakt hezký a věřím, že se lidem bude líbit.

Samozřejmě, informace (veškeré) jsou vám tady odhalované postupně. Skoro každá krátká kapitola končí příslibem odhalení nějakého zásadního tajemství, aby to pak skočilo do jiné dějové linky, a teprve pak se autor vrátil k postavám a prozrazování. Tedy… občas. Někdy autor orgasmus ještě o dvě kapitoly oddálí, čímž se začíná přibližovat literárnímu tantrickému sexu!

Co ke knize ještě říct? Má tempo, i informace se sdělují za jízdy, nikdy se to ani na chvíli nezastavuje… a i když tam jsou tři linie, každá kluše vpřed. Má jednoduchý jazyk a stejně tak jednoduché postavy, které vás hned nezačnou srát tím, jak z nich tryskají emoce. Má samozřejmě bizarního „padoucha“ z čeledi všech těch albínů, co necítí bolest. A jasně, jsou tu informace a zajímavé detaily, díky, kterým si čtenář připadá chytřejší. Tedy aspoň ten čtenář, který nežije v Praze. Není to rozhodně literatura a spíš bych to řadil do kategorie výrobků… ale aspoň to není věc, která by si hrála na realitu nebo na něco víc. Je to prostě čtivo.

Z autorova Facebooku