Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hezká příhoda (anekdota): Moje žena studující na slavném piaristickém gymnáziu v Rychnově n/Kn. odevzdala svůj čtenářský deník, který poctivě opsala od své matky, absolventky téhož ústavu. Příslušný profesor vyhodnotil, že předmětný deník však opsala od spolužačky, která dodala totožný text. Obě dívky se zoufale bránily z nařčení, že by od sebe opisovaly, až se ukázalo, že jejich matky byly spolužačky a opisovaly od sebe před cca třiceti lety. Nicméně ten deník vlastním a s úsměvem si ho občas pročítám.

Jo, já četl hodně. A taky se po nás jeden čas chtěl čtenářský deník. Poměrně rychle mi došlo, že knihy se dělí na ty, co v něm být musí (některé z nich jsem četl už dřív než jsem se dověděl, že je číst povinně musim; u těch dalších povinných už jsem jen sháněl zápisy a opisoval z přebalů kněh, internet byl půlstoletí v budoucnosti), které tam být můžou a ty nejčtivější že tam být nesmí - třeba detektivky, scifi a samozřejmě ještě předválečné rodokapsy a mayovky.

Když mi bylo 12 (a nejen tehdy), četl jsem asi tak 5 knih týdně, spíš víc. Povinné čtenářské deníky mě stihly až na střední škole a dost jsem je odbyl (ale neopsal). Co by ze mně bylo, kdybych víc psal a tím pádem méně přečetl? Kdo ví?

Nicméně před několika málo lety se stalo neuvěřitelné: Přestala mě bavit beletrie!

No, to se mi doufám nikdy nestane, aby mě to přestalo bavit...

Hledal jsem, jestli jsme se nějakým zápisem shodli, ale ne. Nejblíž jsme byli u Běhounka, ale já tam měl Knihu Robinzonů.

Pojem Verneffky mám taky. Ale používám ho v hlavě pro ty adaptace (mně se vybaví spíš slov remake) Verneovek. Některé znám, některé ne. Ale zajímalo by mne, jestli plní účel. Jestli po nich opravdu nějaký ten jedenáctiletý capart sáhne, když mu ji rodič pořídí. Nebo jestli už je na to pozdě, generace čerstvě dvouciferných už je ztracena a tyhle knihy si pořizují jenom staří psi pro sebe, aby je mohli porovnávat s těmi původními...

Také by mne to zajímalo. Žijeme v době remake, což je eufemismus pro vykrádání minulosti těmi, kdo nemají dost fantazie na vytváření vlastních příběhů. Může to fungovat? A není to vlastně jedno, když se čte tak málo?