COMICS: Komiksy Jiřího Kalouska
Uplynulo letos už sto let od narození vynikajícího výtvarníka Jiřího Kalouska. Zemřel roku 1986 a dlouhodobě spolupracoval s měsíčníkem Mateřídouška. Mezi roky 1976 a 1983 tu zveřejňoval bravurní komiksy, které letos o letních prázdninách prvně vyšly knižně. A to pod titulem Obrázky ze starých pověstí a Krakonošových pohádek.
Soubor kalouskovin obsahuje čtyři složky. Je tu čtyřstránkové zpracování Pověsti o založení hradu Orlík (1983), ale především tři výtvarné celky uveřejňované kdysi na pokračování (1976-1979). Pro mateřídouškovský ročník 1976-1977 zpracoval Kalousek tucet dobrodružství Ze starých pověstí, pro další takzvané Pohádky z Krakonošovy zahrádky a v letech 1978-1979 i Obrázkové pověsti z hradů a zámků; ale upozorňuji, že podobné příběhy poskytoval Mateřídoušce od samého začátku sedmdesátých let, kdy mě - mocně - zasáhly ještě jako dítě. To začalo již v září 1970 a pod titulem Obrázková kronika českých dějin. Mytickým příběhem o bratrech Čechovi a Lechovi… Scénáře psal původně spisovatel Zdeněk Adla (1910-1990), ale byl to Mistr Kalousek, kdo cyklu imputoval humor. Jak?
Jen výtvarným pojetím. Je nezapomenutelné, a upozorňuji, že pozdější knižní vydání kreslil znovu a že původní kresby, ještě v jiném stylu, najdete jenom ve starých časopisech. Nebo, ehm, vlepené v sešitě, jestliže jste je tam vlepili po barbarském vykuchání Mateřídoušek, jak jsem to udělal já.
Příklad Kalouskova jedinečného nadhledu a vtipu? Zatímco Adla fakticky adaptoval Jiráska a uměřeně napsal „lidu se země zalíbila a z vděčnosti rozhodl, aby nesla Čechovo jméno“, na komiksovém obrázku sledujeme správně oděného starého Slovana s pikslou červené barvy, kterak na ceduli namaloval nápis Čechy. A cedule už je tenkrát na červenobílém kůlu.
Během příštích deseti let se Kalouskův výtvarný styl až překvapivě vyvíjel, a tak knihy (vycházejí od roku 1980) působí jinak než původní dvoustránky v časopise, ačkoli také zajímavě. Odlišně vypadají i cykly shromážděné v naší nové knize, stále však mají nezaměnitelný Kalouskův šmrnc. Jsou zde pověsti o Blaníku, pobití Sasů pod Hrubou Skálou, Tatarech na hradě Děvičky, vladykovi Ctiborovi z Mladějova, rozlomeném prstenu (tj. dívce, která byla před Tatary zachráněna dvakrát, nejprve zemanem Petrem, pak ještě rytířem Božatou), o kopci Zebín u Jičína (jestli jste na něj už lezli, víte, že je zatroleně prudký, asi jako by ho vážně měl na svědomí čert), o kouzelníku Žitovi, loupežnících Petrovských, statečném Kubatovi, Faustově domě, staviteli kostela na pražském Karlově, staroměstském orloji, stavbě Karlova mostu, Bruncvíkovi. Původní verze legendy o Bruncvíkovi ve starých Mateřídouškách je, pravda, podstatně delší a přál bych vám ji znát, respektive vnímat tenhle „krvák“ Kalouskovýma očima. Bral jsem to kdesi na úrovni dobrodružství námořníků Syndibáda a Odyssea a dnešní děti by můj přístup pobavil nebo šokoval, ale jako kluk jsem skutečně půl roku vydržel čekat na každou další a pouhou dvoustránku toho příběhu měsíčně a nechal se pokaždé znovu překvapit vývojem událostí. Je to trapné. Určitě jsme doma tu pověst o Bruncvíkovi někde měli, ale já ji pod vlivem Kalouskova umu nehledal a po šestém, sedmém nebo osmém roce života se o historii málo zajímal, takže jsem zrovna tak putoval až s Kalouskem skrz krvavé husitství. Oč pomalejší, o to účinnější, ale notně zjednodušující a jistěže mravné lekce dějepravy.
Příběhy o Krakonošovi, kterými tento svazek končí, byly zpracovány už bezpočtukrát, ale upozorňuji, že mezi nimi najdete i dvě krkonošské legendy bez Rýbrcoulovy účasti: Jak černé kuře snášelo zlatá vejce a Jak starý chalupník vyzrál na své dcery. Ale zbývajících deset pohádek je krakonošovských.
Jako školák byl sestavovatel knihy Ondřej Müller ještě s několika dětmi za Jiřím Kalouskem v ateliéru a utkvělo mu, že vždycky, když řekl nějakou legrační větu, se malíř vyčkávavě pousmál. Byl zvědavý, zda děcka jeho fór vůbec chápou. „Stejně jako se po přečtení těchto příběhů dívá na vás dnes a usmívá se a říká: Rozumíte tomu?“ píše Müller. „Taky vás to tak baví číst, jako mě to bavilo kreslit?“
Nakreslil Jiří Kalousek. Napsali Jiří Černý a Pavel Zátka: Obrázky ze starých pověstí a Krakonošových pohádek. Sestavil a úvodní slovo psal Ondřej Müller. Albatros 2025. 88 stran.
