Zatímco v československých kinech před šedesáti lety fungoval Vinnetou, čemuž by se ve Spojených státech možná divili (kdyby to věděli), na stránkách časopisu pro mladé stvořil významný a tenkrát bujarý malíř Karel Franta (*1. května 1928 v Libčicích nad Vltavou), dej mu pán Bůh věčnou slávu, pozoruhodnou parafrázi, která - paradoxně - čerpala z trochu odlišných vzorů, a to původních amerických westernů, kde často Indiáni ani nejsou a které Franta každopádně ještě zažil v prvorepublikových biografech.

Série jeho humoristických komiksů si říká Malý Vinnetou a nebýt nakladatelství Albatros a Ondřeje Müllera, dnes je možná zapomenuta; ale redaktor OM měl v dětství ty příběhy rád a roku 2013 konečně došlo na jejich kompletní vydání, uspořádané specialistou na seriály Tomášem Prokůpkem.

To nekompletní vydání předcházelo tomuto již roku 2000 - a mám ho osobně radši, ale co naplat, některé díly tam chybějí a nemáte-li původní časopis, rudého bratra jako celek nepoznáte.

„Roku 1965 jsem dostal nápad vytvořit kreslený seriál, který by vesele doplňoval film Poklad na Stříbrném jezeře“ zavzpomínal před 25 lety - díky redaktorce Stanislavě Zábrodské - talentovaný Karel Franta, mj. spolutvůrce pozdějších Nejkrásnějších pohádek o čertech (1997), a postavil se k úkolu čertovsky. A to? Aby indiánka uspěla, nesmí být moc rozmarná a je záhodno, aby na prérii strašili a zlobili taky skuteční skunkové. I vytvořil dva.

Jednoho pojmenoval Kid Lomihnát, druhého Prasátko - a děj své ságy umístil na úpatí Skalistých hor do města Akorát. „Ještě dnes jsou zdi domů polepeny zatykači na darebáky, které šerif nikdy nedostane za mříže, přestože tu většinou všichni žijí,“ vyjádřil se Franta. „Dnes jsou to však vážení občané.“

Městečko mělo či má jen dvoutřídku… a docházka ani nebyla povinná (juchú). Do školy chodili jen ti, které bavila, a našli se tací a věk nerozhodoval, a tak druhou třídu navštěvoval taktéž indián Klesající Býk, kterému už táhl 126. rok.

Městečko mělo i železniční stanici Tam a zpátky (dopoledne vlak přijel a večer odjel) a „typickou“, prašnou hlavní třídu - s mlékárnou, cukrárnou… a jistěže s prodejnou střeliva a zbraní. Až na konci stála banka.

Nejznámějšími obyvateli Akorátu (jinak se v jednom dílu dokonce objevuje „pan guvernér“) stali se jeho dobrotivý šerif a už zmínění Malý Vinnetou (jeho pomocník a zástupce) a Kid.

Ten sice stojí proti zákonu a škodí, ale moc mu to škození nejde a Vinnetou ho pokaždé přelstí. Typickým - a pro období socialismu až překvapivým - je z toho ohledu už pokračování sedmé alias Přepadení banky.

Úvodem navštíví kancelář šerifa bankéř Samuel Letkis, sejme stetson, usedne a dí: „V pokladně mám milion dolarů a v kraji řádí Prasátko se svou bandou, tedy nejnebezpečnější bandita, kterého dosud nikdo ani neviděl.“

Šerif Letkisův problém bezstarostně uloží na Vinnetouova bedra - a Vinnetou se posléze ukryje přímo pod stolem baru U plechového srdce (který je v šesté cenové skupině). Léčka klapne a nad ubrusem se - po chvíli - radí Kid Lomihnát s - mexicky oděným - Prasátkem.

Kid: „Šéfe, banku poznáte snadno - je to na ní napsáno. Nikde žádné stráže.“

„Dobrá zpráva, Lomihnáte, odměna tě nemine.“

„Jak je vidět, banda městečko nezná,“ usoudí z toho šerif a dostane nápad: v noci vymění nápisy na bance a na vězení. Ale zločinci, kteří se přiženou na koních, neumějí. Naštěstí je Prasátko výjimka a nápis aspoň přeslabikuje. „Ba-ba-banka.“ Když muži vstoupí do budovy, už podle krásných mříží poznají, že v bance jistě budou. Vzápětí však za nimi zapadne zámek… a na závěrečném obrázku vidíme slovutného Letkise, kterak malému velkému muži-rudochovi potřásá pravicí: „Zastav se, hochu, někdy u mne - dostaneš žvýkačku.“

Po řadě měsíců přišel Franta s ještě akčnější sekvencí, a to Přepadením expresu. Mezi lotry pro tu příležitost přidal i figuru Básníka, což přece jen převzal ze západoněmeckých filmů, a ukázal lotry u pokeru. „Básníku, zítra bude mít vlak cenu zlata: pojede v něm petrolejový král Rokford. Co tomu říkáš?

„V kartách, když se dáma s klukem sejde, to dobré znamení!

Jen třeba všechno dobře promyslet! Vždyť zlato není kamení.“

Lupiči dají na koleje právě kamení a čekají. V městečku vidíme Rokforda a paní Rokfordovou nastupovat do coupé a král je neklidný: „Drahá, mám pocit, že jsi těch šperků vzala s sebou mnoho. Pojedeme nebezpečnou krajinou.“

Šerif se opět spokojí s tím, že do vlaku přisadí Malého Vinnetoua. Strojvůdce je nucen brzdit. Vinnetou neváhá, svlékne se do půli těla a začne „házet“ košili přes komín parní lokomotivy. Toho si bandité sice všimnou, ale moudrý Básník míní: „Hocha nechte, vždyť je malý. Sleduje, jak z komína černý kouř se valí… Asi ho to baví.“ Ale nejde o hru, kdepak, a Vykulené oko v indiánském táboře pozoruje dávno na nebi kouřovou zprávu. Rybanna na pokyn poslušně usedá k psacímu stroji (vtipný anachronismus) a jme se zapisovat překlad. Indiáni vyrazí na koních, po zuby ozbrojeni, zlosynové odpočívají a ani si nepředstavovali, že loupež proběhne „tak hladce“. Páry nemají, že jsou už chvilku pozorováni.

„Jen o málo se prodlouží stíny kaňonu a budou stát u mučednických kůlů,“ říká jeden ze lstivých rudochů… a stane se. Připoutaný básník už jen zbídačeně konstatuje: „Strach svírá mi teď dásně, už nikdy nebudu psát básně!“

Vinnetou je ovšem ze signalizování notně umouněný, a tak šťastná paní Petrolejářová může říci: „Jéje, to tento krásný černoušek zachránil šperky Rokfordů?“ „Jsi statečný hoch,“ dodá její choť. „Za odměnu si budeme tykat.“

Malý Vinnetou měl přesně padesát pokračování (souvislých epizod jsem ale napočítal jen 38) a poprvé byl zveřejněn v Ohníčku v letech 1965-1970, což je minimálně pětapadesát let. První díl se jmenuje Poklad na zahradě a poslední Vražda na ranči.

Karel Franta připojil v zájmu propagačního oddělení Mladé fronty - i stolní hru Cestujeme za Malým Vinnetouem, kterou bohužel nemám, vystřihovánku a velkou kresbu, na které hrdina přepadá Pony Express s nákladem časopisů. V letech 1969-1970 vyšlo čtrnáct epizod dokonce slovensky, ale někomu se tam něco nezdálo, a tak je Mayův hrdina přejmenován na „Malé Orlíča“.

Sám Karel Franta bohužel zemřel roku 2017 a vzpomínal, a to i v rozhovoru, který jsem s ním kdysi uskutečnil, že se mu - koncem šedesátých let - ozval Jiří Trnka a měl za to, že by indiánskému komiksu slušelo přepracování do loutkového filmu. Ten bohužel nevznikl.

Jako s námětem se později pokusilo s Malým Vinnetouem prorazit pár produkčních (Zdena Deitchová) v Československé televizi, ale bylo to neprůchodné. Nedá se naštěstí vyloučit, že na nějakou animovanou, ne-li hranou adaptaci ještě dojde.

Závěrem už mohu jen ocitoval Kida Lomihnáta v příběhu Vánoční stromeček: „Lest, která je opřena o rozum, dovede proměnit nemožné v možné. To už řekl generál Trabant.“

Franta… a jeho výtvarný výraz:

KNIHA František Novotný, Karel Franta - Čertoviny - ukázka