COMICS: Arktida, Antarktida, kačeři
Pod titulem Nekonečnem sněžných plání spolu česky prvně vycházejí tři klasické komiksy scenáristy a kreslíře Carla Barkse (1901-2000) Na sever od Yuokonu, Koupě na tenkém ledě a Za štěstím severu a jedním z jejich hrdinů je ctitel dolaru Skrblík McKvák. Jak zvíme, zbohatl za (taky Chaplinem zachyceného) zlatém opojení na Yukonu, a jestli jste někdy viděli italského Bílého tesáka, ten dobrodružný film se saněmi, pamatujete figuru padoucha, jemuž tvrdí zlatokopové přezdívali Beauty Smith a který má píď ke - skutečnému - Soapy Smithovi, Mýdlovém Smithovi. Proslavil se prodejem falešných výherních mýdel a Barks tohoto lumpa vylovil z dějin Spojených států a obsadil do pestrého komiksového příběhu pod jménem Mydlan Úlisný, jak zní český překlad. Rozhodnuto, že Mydlan namydlí „strýčkovi“ Skrblíkovi schody a zkusí boháče ožebračit trikem. Originálním. Nevím, ale na Aljašce každopádně Smith tenkrát rozhlásil, že jsou v některých baleních mýdla ukryty stodolarovky, což nebyla pravda: dal je do několika balíčků a ty před očitými svědky otevřeli jeho nastrčení kumpáni.
Nebyl to jediný jeho podraz a ve městě Skagway měl prý chvíli falešnou telegrafní stanici. Seděl tu a vybíral dolary za to, že posílá zprávy rodinám zlatokopů, ale jenom vysílání imitoval. Taky si otevřel saloon s hernou a jeho gang prostě dostal Skagway pod kontrolou. „Je-li někdo tak blbý, že se nechá ožulit v kartách, nemá co dělat na drsným Severu,“ tvrdil Mýdlový Smith a nešťastně zesnul, je-li vylíčení pravda, 8. července 1898, když se přetahoval o flintu se zeměměřičem Frankem Reidem. Někteří lidé mají štěstí či pomyslnou slávu po smrti a dodnes se den jeho smrti ve Skagwayi slaví svátek. Takže na gangstera nezapomněli.
Carl Barks využil ve stejném komiksu taky další postavu s reálným předobrazem a je to husky Balto, viditelný pes, který kdysi zachránil (podrobnosti případně dohledáte sami) celou výpravu s vakcínou pro Eskymáky, napadené záškrtem. Američani nezapomněli ani na dobro a dobráka a husky Balto má již 101 rok bronzovou sochu ne na Aljašce, ale v newyorském Central Parku. Roku 1965 zveřejnil poprvé Carl Barks jeho a kačeří dobrodružství pod názvem Na sever od Yukonu a ještě starší (1957) je komiks Koupě na tenkém ledě.
V něm se vykutálený strýc Skrblík účastní aukce, a protože sice není pitomý, ale hravý je až moc, nevydrží a koupí za šílenou částku „bombastium“, jako zajíce v pytli. Co vlastně získal? Neví, ale je řečeno, že bombastium musí, aby vydrželo, zůstat na mrazu. Následuje pouť do Antarktidy a dočkáme se i boháčova pobíhání po hřbetě vorvaně. Editor Dan Černý prozrazuje úvodem českého vydání těchto komiksů, že Carla Barkse inspirovaly transurany. „Příběh vznikal v době vrcholící studené války, kdy chtělo Rusko dohnat Spojené státy generováním nových a stále těžších radioaktivních prvků.“ Ale exotické einsteinium, fermium a nobelium byly silně radioaktivní, běžně se v přírodě nevyskytovaly a především byly nestabilní a neměly zrovna ty nejdelší poločasy rozpadu, takže ve své době plnily účel vědecké trofeje, v praxi nepoužitelné. Ani se pořádně nevědělo, co mají za vlastnosti, a než se je povedlo odhalit, už byl dotyčný prvek většinou rozpadlý. „Stejně jako bombastium to stálo neskutečné sumy,“ dodává Dan Černý a přetahovanou USA-Rusko odrazilo v Barksově příběhu jeho vykreslení zákeřného „agenta z Brutopie“, karikatury východního diktátora. Díky tomuto příběhu se dotkneme Antarktidy, kam je výsledek neprozřetelné koupě třeba „uložit k ledu“, ale naše kniha začíná ještě starším Barksovým komiksem Za štěstím severu (1949), kde kačer Donald disponuje falešnou mapou a vrazí ji nenáviděnému bratranci a on putuje za polární kruh; ale Donalda začne trápit svědomí, jak Barks i vizuálně vyjadřuje na více panelech, a spolu se synovci se vypraví nešťastníka zachránit, díky čemuž ve kře objevena ne snad zamrzlá loď kapitána Flinta, ale zamrzlá vikingská loď. Jak Dan Černý dodává, až od roku 1960 máme přitom prvý důkaz o přítomnosti Skandinávců na Newfoundlandu (v jedenáctém století). To Barks předešel a kreslil loď podle slavné veslice typu karvi (ze století devátého), objevené švédskými archeology roku 1903 v Osebergu. Ta je ve skutečnosti trochu malá (tak jako nakonec i drakary) a věří se aktuálně, že Vikingové našli Ameriku před Kolumbem díky - robustnější – lodi typu knarr.
Roku 1952 rozvinul Carl Barks myšlenku předkolumbovského osídlení Ameriky i v legendárním příběhu The Golden Helmet, který je díky dánskému ministerstvu kultury dokonce už dvacet let na seznamu děl „významných pro kulturu“ této Grónsko milující země. A Barks? Víc i tady (COMICS: Jen chudý stařík - Neviditelný pes) a připomeňme, že pracoval pro Walta Disneye od roku 1935. Zprvu byl prostý fázař, ale díky schopnostem gagmana ho přeřadili mezi scenáristy, kde se podílel na řadě dnes legendárních filmů s Donaldem, jehož příběhy začal kreslit pro komiks roku 1943, aby roku 1947 vymyslil figuru „strýčka“ Skrblíka = nejbohatšího kačera na Zemi. Už roku 1952 dostal tento škrt (Dickensova Vánoční koleda byla figuře do jisté míry předlohou) samostatnou sešitovou řadu a Barks tak začal budovat hvězdné universum „Kačerov“. Byl autodidakt a do smrti vytvořil víc než půl tisíce kačeřích příběhů na víc než šesti tisících stranách.
Karl Barks (scénáře i kresby): Kačer Donald a strýček Skrblík. Legendární kačeří dobrodružství. NEKONEČNEM SNĚŽNÝCH PLÁNÍ. Přeložila Michaela Šprtová. Úvod a uspořádání Dan Černý. Nakladatelství CREW. Praha 2026. 96 stran.
