Limity jsou osmidílný televizní seriál, psaný i režírovaný dramatikem Petrem Zelenkou (*1967), schopným tvůrcem vtipné série Dabing Street (2018) a známých filmů Knoflíkáři, Rok ďábla, Příběhy obyčejného šílenství, Karamazovi, Ztraceni v Mnichově nebo Modelář.

Na rozdíl od - častější - situace, kdy se děje ŠPATNO, které je v průběhu děje částečně potřeno, stojí tu proti sobě „podobně jako u Shakespeara“ dvě silně vyargumentované pravdy, prodávané skrze spádně precizní dialogy.

Petr Zelenka opět vytvořil seriál komediální a něco proto musel přepálit a stylizovat, ale udržel si tvář a příběh nepůsobí nijak odtrženě od - často přisprostlé - reality imaginárního severočeského města. Věrohodně se nám předkládá jak nadšenecká, energická naivita mladých eko-aktivistů, tak zkušený pragmatismus „starců“. Jejich reprezentantem je hlavní postava, podnikatel s toxickými odpady Karel Kadlec (hraje ho Aleš Háma), o němž se takřka právem říká, že „topí gumovkami“.

Kadlecův pohled na (praktický a reálný) život se sice vyvíjí, ale většinou jde o průnik zdravého selského rozumu a české vychcanosti. Oproti tomu jeho paní (Veronika Kubařová) a milý syn (Maxmilián Dolanský) jdou až po hlavě proti těžbě v povrchovém dolu a řadě dalších „eko-svinstev“. Kdo má víc pravdy? To si naštěstí musí každý divák přebrat sám. Rozhodování je až za scénářem a podle vlastní zkušenosti každý bude reagovat trochu jinak, přičemž (a je to opakováno v jednom z posledních dílů) horník (tedy člověk) není samozřejmě roven dolu (a peníze vždycky bere on).

Byl jsem až trochu zaskočen Zelenkovým přístupem k problematice a nemohu si pomoci, ale seriál na mě působí příjemně nevyváženě, nekorektně a víc jako atak proti „bláznivým“ ekologistům, než jako pohyb na jejich lodi.

Kdyby ovšem autor onu NE-EKOVIZI proklamoval jen o špetičku už víc, na natáčení by mu sotva něco dali. Ale byl šikovný a zvládl takřka nemožné, vybalancoval ony rozpory v prostoru, a jak vím z rozhovoru v tisku, který poskytl Aleš Háma, vyžadoval na place po právu a akurátně dodržování svých propracovaným a často mocně argumentujících replik.

Umně tak naočkoval tomuto dobrodružství obě protichůdná vidění světa a to, že to nesmí nikam přehnat, byly především LIMITY jeho. Sebezáchovné. Kdyby očkoval o palec méně, už by vznikla trapnost. Kdyby očkoval víc, vznikla by, ano, propaganda. Ale kvalita seriálu tkví právě v tom, že propaganda naprosto není; ani v jednom směru.

Připomenu jen pár efektních momentů. Mladý syn boháče se - návodně - polévá z kanystru. Pak se upálí u dolu. A Kadlec jde za jeho miliardářským, inteligentním otcem a snaží se vysvětlit, že tady sice byl vzorem (pro akt vzdoru), ale omylem! Proč? Protože se „jako Palach“ zapálit ani trochu nechtěl a ekologicky nebrojí. Lze toto vysvětlit na jednom slyšení? Sotva. A pochopíme, že ne. Miliardář se - logicky - domnívá, že s ním Kadlec jen ohavně zametá: vyhodí ho.

Jiný moment: Světově proslulý aktivista Bígl (Ondřej Brousek) tolik imponuje Kadlecově ženě, až s ním dotyčná uteče. Ale pálí to. Ekolog přizná, že jeho brojení u ropné plošiny v oceánu bylo vlastně částečně fingované. Na fotografiích se, „jak to chodí“, něco dokreslilo.

Už jiná věc je, že se tam jeho kamarád utopil. A bohužel, aktivista preferuje před výchovou dětí další půlroční eko-výpad do Seattlu. Ještě předtím ale opustí byt a žije nespoután v maringotce bez WC, vedle které chová včely. Boží to muž! V přírodě navíc najde i četbu, a to od Foglara, a o Chatě v Jezerní kotlině sděluje poté své vdané lásce: „Až stár jsem Chatu pochopil.“ Dá-li se předpokládat, že s ním dáma vydrží?

A Karek Kadlec? Není snadno zviklatelný v nevíře ohledně války s hnědým uhlím, ale přijde „cu-grunt“ a bez peněz to nejde. Možností, jak je získat, bude tedy (i nadále je pragmatik) práce pro mladistvou eko-skupinu, která mu věří z toho důvodu, že je Kadlec médii omylem vylíčen jako ikona všech aktivistů. Takže mu na chvíli sednou na lep, ale on se opravdu snaží, ačkoli sám těžko věří tomu, co hlásá na Malostranském náměstí.

Ale trochu se mění a možná není divu, že se přistihne jako chlápek infikovaný už eko-ideologií. Pointa? Nabízelo se, že bude ve finále aktivistou v rodině náhle on, zatímco jeho paní, od jiného aktivisty se vrátivší, podlehne naopak pragmatismu. Stalo se? Zcela tak to naštěstí nedopadne a i v životě dopadají některé věci nijak, jak víme. Horší je, že Petr Zelenka ve finále přišel v podstatě s nejednoznačným, otevřeným koncem, i ptáme se: „Půjde Kadlec do oné rady? Stane se spolumajitelem Prunéřova? Fakticky tak i majitelem padesáti milionů?“

Byznysmenka (Bára Štěpánová) mu totiž něco podobného posléze nabízí. Na cestě za ní však ještě leží k podlaze banky přilepení mlaďoši a poslední záběr slibuje šílenství. Zatímco ještě v první části se Kadlec ironicky zajímal o to, který druh lepidla protestující aktivisti aplikují, když si lehají na silnice, teď už se při pohledu na plechovku s lepidlem vzrušen pousměje.

Petr Zelenka nechtěl a nemohl ani počítat s úplným neúspěchem seriálu, i musel jej takto uzavřít. Aby bylo - někdy - možno případně pokračovat. Za to ho ale neodsuzuji a celek je i tak ukázka toho typu komedie, kde se dá vše brát vážně. Ano, jsou to vtipné a někdy až vulgární sekvence, ale je to taky umocněná pravda. Realita. A smích tuhne na líci. Závěrem… Už jen poznámka k - často slýchané - kritice tohoto seriálu, který má na Česko-slovenské filmové databázi jen padesát procent. Nechápu ji. Scénář je precizní a i herecké výkony obstojné. Například i moderátorka Daniela Drtinová zde překrásně představuje sebe, když Kadlece pozve (po jeho zdánlivém pokusu o upálení) do televizní debaty. Ale…

Asi je u nás symptomatické, že vysílá-li Česká televize i takto propracovaný seriál, největší množina diváctva dílo nepobere a mávne rukou a přepne. Nic proti konkurenční sérii Král Šumavy, ale tady jsem se bavil víc.

Limity. Napsal a režíroval Petr Zelenka. Kamera Tom Frkal. Hudba Ondřej Brousek. Hrají Aleš Háma, Bára Štěpánová, Mirek Krobot, Ondřej Brousek, Veronika Kubařová, Tatiana Dyková, Maxmilián Dolanský, Jaroslav Plesl, Filip Menzel a další. 7 hodin 22 minut.