Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

To já byl spíše na ABC, kde byly boží komiksy na zadní straně, např. Vzpoura mozků, Pod paprsky zářícího atd., nebo Druhá výprava. A v časopise 7 vycházel kdysi Asterix. Ale při rabování sběru ve škole i v jachtklubu jsem šel hlavně po časopisech Letectví + kosmonautika, kde ale komiksy nebyly. :-)

Jiný úhel pohledu (je taky třeba): jestlipak demence lidstva není propojena s roztoucí popularitou komiksů? Jen mě tak napadlo... A co asi čítával jistý Donald v mládí?

A začalo to už ve starém Egyptě.

Proč tak zeširoka? Mimo jiné(nezlobte se na mě)může mi někdo vysvětlit to ikonické nadšení pro komiksy?V čem jsou lepší (při stejném příběhu)než pouhý text?

Protože obsahují i obsahovou složku. A nejsou tak náročné na čtení.

Což mě sice dneska už moc nebere, ale v šesti nebo deseti letech jsem to viděl jinak. A to jsem byl podobně fanatický čtenář, jako pan Fencl. Většina mých vrstevníků můj požitek z čtení psaného textu evidentně nesdílela.

Jsem o něco málo mladší, než autor. Ale jeho čtenářské nadšení jsem sdílel. Taky jsem se chtěl stát slavným spisovatelem. Nutno říci, že kromě talentu, píle a štěstí mně k tomu nic nescházelo.

Taky jsem začínal - nebo spíš byl začínán - na Mateřídoušce. Ale když mně bylo šest a půl, vymodlil jsem si na babičce aktuální číslo Ohníčku. Nakonec se nechala ukecat s tím, že tomu nebudu rozumět. Což se potvrdilo. Ale i tak to stálo za to. Deset tisíc mil ... nakreslený způsobem, který měl v sobě cosi tajemného bez ohledu na omezený výsek děje. Bivojova rytířská dobrodružství. A komiks vzadu, který mě ale moc nezaujal; shodou okolností šlo o díl, který sám o sobě nedával moc smysl.

V tomhle věku ale člověk vyspívá rychle. Několika číslům z konce ročníku jsem už rozuměl podstatně lépe. Včetně války s doktorem QQ ("Pěkná rána, doktore. Výborně!") Pak jsem nastoupil do školy a někdy od čtvrtého čísla jsem si Ohníčky kupoval sám.

Později jsem zjistil, že ty o pár let starší jsou podstatně lepší. Jenže dostat se k nim bylo těžké. V normální knihovně je neměli nebo jen vykuchané. Ještě starší ročníky z první poloviny šedesátých let byly komplet, ale v nich nebylo co kuchat. Ty mohl ocenit jen tak fanatický čtenář, jako jsem byl tehdy já. Naštěstí jsem se někdy v deseti letech dostal jako člen čtenářského kroužku do knihovny pionýrského domu, kde měli tyhle ročníky svázány v takřka neporušené formě. Bohužel jsem všechny nestihl - někdo patřičný to asi zjistil a z ročníků konce šedesátých let se staly libri prohibiti. Takže kompletní Mořské vlky jsem si kompletně přečetl až po padesátce ve zmiňovaném souhrnném vydání. Ale ta neúplnost a nutnost domýšlet chybějící díly mají taky něco do sebe. V tom s panem Fenclem souhlasím.

Co pro mně Ohníček, kromě MV, po letech znamená? Bivoje. Pechara a Pištěka. Detektiva Štiku. Boříkovy lapálie ilustrované Renčínem. Který nebyl ilustrátorem pro děti, ale přesto, nebo možná právě proto, dostal do seriálu jakýsi mně srozumitelný druh ironie. Což mi v pozdějších Bornových kresbách scházelo. (Pokud jde o srovnání s Mikulášovými patáliemi, ty jsou podle mé zkušenosti něco úplně jiného. Něco, čemu jsem v devíti deseti letech moc nerozuměl.) Klub chytrých. Hororové povídky zmiňované v článku, ale těm jsem nerozuměl dost na to, abych se bál. Sek a Zula ve svazku Knihovničky Ohníčku a Malý Vinnetou tamtéž. Já ho ovšem četl jako dobrodružný seriál; až po letech jsem si uvědomil, že to měla být hlavně legrace. Pozapomenutého Karáska coby vycpávku mezi Mořskými vlky a Barbánkem; není to sice to nejlepší, co Steklač kdy napsal, ale pořád je to Steklač. Pokud jde o ty starší ročníky z knihovny, tady souhlasím s panem Fenclem.

Zatímco ABC mladých techniků a přírodovědců (taky dobré, ale stálo tři koruny) má své fanoušky dodnes, na Ohníček se trochu zapomnělo. Takže, pane Fencl, díky. Nejsem v tom sám.

Dovolím si odskočit od Ohníčku k časopisu Věda a technika mládeži (VTM). Ten jsem odebíral na konci ZDŠ. Nedokážu přesně říct, co me nasměrovalo k dalšímu studiu přes průmyslovku a vysokou školu do oboru elektrotechnika. Mohu ale spolehlivé prohlásit, že to, co mě v oněch školách učili, jsem v podstatě znal z četby VTM. No trochu přeháním.

Taky jsem to odebíral. Dobrý časopis. Mě to nepředělalo, ale četl jsem tam povídky, památná je ta od Čechury: Maxipes Fík u Sherlocka Holmese. Čechura tam propojil 2 zájmy. Jednak byl jediný člen Holmesova spolku v Londýně, jednak je autor Maxipsa Fíka. Mě řekl: "Nejsem slavný., Slavná je jen jedna má postava." Sice to je fakt, ale s postavou Holmese napsal taky dost povídek, tuším přes padesát. Je to zpracováno kolegou Pavlem Chrzem - nenápadně - v jeho stránkách internetových Knihovnička Čtyřlístek. Bezvadně tam Chrz jen tak bokem zpracoval i "systém" seriálu Rychlé šípy. A dalších. Není to tedy jen o Čtyřlístku!

Ohníček byl v těch správných letech komiksy nabitý. Měl jsem to štěstí, že jsem jej odebíral a dodnes jej mám v archívu.

K autorovým oblíbeným bych za sebe přidal Krakena (Souček) a přejatou space operu Rex Star. Tam byla i sexy děvčata, což mělo svůj půvab:-)

Jasně. Rex Star = Flash Gordon. Tak to u nás přejmenovali. V těch Ohníčcích, co jsem sbíral ve sběru (nebo tam s tím snad topili???), byl zrovna REX vytrhaný, ale brzy jsem se k němu dostal jako ke kompletu, co si nití svázal někdo jiný. Zvláště první příběh (ta zoologická zahradu netvorů!) byl skvělý.

O závodě Peking - Moskva jsem četl v nějaké knize, docela tlusté. Skoro bych tipoval na Branaldův Dědeček automobil, ale že by TOHLE autor neznal? Možné to samozřejmě je, koneckonců pana Fencla evidentně víc zajímají tajuplnější světy, než je tento.

V těch osmi, devíti letech jsem to ještě neznal. Ale pak jsem si půjčil první vydání knihy Z depa senzací od Miloše Skořepy (první je trochu obsažnější) a tam jsou mj. kapitoly o závodech Peking-Paříž a New York-Paříž. Druhý závod zkrachoval, plánem bylo přelet zamrzlou Beringovu úžinu, ale auta se asi nedostala ani k ní. Trochu to připomíná verneovku César Cascabel aneb Oceánem na kře ledové, ale tam šli přes úžinu z Ruska (cirkusáci). Verne to vsadil do momentu odprodeje Aljašky Americe, což byl zcela nevýhodný akt pro cara. Závod měl proběhnout teprve začátkem 20. století. Koncem šedesátek vyšla kniha o tom prvním, dokonaném závodu. Vyhrál ho kníže Scipion Borgese a zvláště Pecharův komiks ho líčí jako neférového závodníka. Hrdinou je chudý Godard. Pištěk to ještě kreslil jinak než následujícího Dugana a Nephilu, ale ty tři seriály byly stejně pak vydány v knížce spolu. Když jsem o tom jednou Pištěkovi v Plzni říkal, mluvil taky o pokusu prosadit seriál jako scénář v Hollywoodu. Asi Dugana. Možná i Nephilu. Má to obé skutečně prvky amerického filmového "blockbusteru", ale průnik nevyšel, bohužel. Kdo ví, třeba je šance dál ve hře.

Ohníček mi rodiče pár let předpláceli. Ale mezi mnou a autorem je 10 let rozdílu a 10 let ve vývoji Ohníčku byla předlouhá doba. Pamatuji Barbánka a Detektiva Štiku a nějakýho brontosaura... A nic z toho nebyl žádný zázrak.

Pavouka Nephilu jsem četl o prázdninách na půde u babičky a 10 000 mil jsem opatřil v pdf a četl až dlouho poté, co se v mé knihovně usídlil jejich předobraz Blázniví motoristé.

Já už na Ohníček nikterak významně pozitivní vzpomínky nemám.

Já tedy ano, patřil podle mě tehdy k tomu lepšímu u nás, z toho všeobecného tisku pro děti/mládež, a to je mi akorát 56 let. Nejlepší ale bylo pochopitelně ABC.

Boříkovy lapálie vycházely až poté, když jimi coby slabším normalizačním vývarem byly nahrazeny Mikulášovy patálie (Sempé Goscinny), které vycházely už hluboko v šedesátkách.

Boříkovy lapálie jsou skvělé, a rozhodně bych je za slabší neoznačoval. Jsou prostě JINÉ.