Jedna z prvních sbírek klasika science fiction Raye Bradburyho (1920-2012) česky kupodivu vychází poprvé, i když je pravda, že existuje již její staré vydání slovenské.

Sestává z dvaadvaceti povídek a nepopřeme, že některé známe odjinud. Například Dunění hromu - o cestě časem mezi dinosaury a tzv. motýlím efektu.

Anebo Sirénu, ve které monstrum atakuje maják. Dokonce ji kdysi ilustroval sám Zdeněk Burian, když vyšla časopisecky; a další Bradburyho texty ze Zlatých jablek se kdysi objevily i ve velkém českém výběru Kaleidoskop. Nic to nemění na neustálé aktuálnosti i překvapivosti těchto příběhů.

Navíc je knížka doplněna nejnovější esejí Ivana Adamviče Hles Ameriky z Marsu: Dílo Raye Bradburyho v kontextu české kultury… a byla by škoda, kdybych sem z toho textu čerpal. Už jen kvůli němu stojí knížka za prozkoumání a Adamovičova stať zahrnuje také sekvence Mars na obrazovce a Bradbury muzikální.

Nemohla tak opomenout ani letošní už třicáté výročí premiéry českého muzikálu Pavla Bareše a textaře Pavla Vrby 451 stupňů Fahrenheita (1994) anebo divadelní adaptaci téhož románu (2007 a 2018). A Marťanské kroniky (2009, režie Konrád Popel). Navíc… Roku 2016 měl v pražském Semaforu premiéru Bradburyho muzikál 2016, o kterém Adamovič stručně píše jako o příběhu cirku, ve kterém nacházejí útočiště jedinci „nezapadající plně do koleček totality“. Představení se - postupně - rozrůstalo a původní verze byla uvedena ještě ve Spojených státech a ještě za autorova života (2009), Rozšířená varianta téhož pak roku 2010 v Edinburghu. Nu, a došlo i na nás. Nicméně Adamovič připomíná třeba i velmi zdařilou písňovou adaptaci proslaveného Bradburyho hororu o zjeveních lidí zabitých při dopravních nehodách, kterou napsal známý moderátor Petr Novotný:

Ale dost! Nechme informacemi nabitý doslov doslovem a listujme. Jen o pár stránek před ním nalezneme i titulní příběh knihy. Zatímco Sirénou svazek začíná, Zlatými jablky slunečními totiž končí a já se opět se vidím ve věku deseti roků (1974) a znova otevírám dětský měsíčník Pionýr (8. října), abych užasl nad komiksem malíře Milana Ressela Vezeme domů Slunce.

Ještě jsem netušil, jak se jmenuje původní Bradburyho povídka (nebylo to na stránkách uvedeno), a také drama bylo, kdopak ví proč, nutné neobyčejně zhutnit. Ale lepší něco než nic, říkal jsem si, a Milan Ressel je přece taktéž vynikající adaptátor Součkových povídek Kraken a Desetioký. Nezklamal ani tentokrát, také scénář si napsal...

„Připadá mi, kapitáne, že jsme kapka ledu, řítící se do výhně.“

„Dobré přirovnání, Franku. Zvlášť když tu máme tisíc stupňů pod nulou.“

A jejich raketa letěla ke Slunci. Dotknout se ho, kus vyrvou a navždy odnesou domů. Přiletí a řeknou: „Tady máte číši věčné energie, věčného ohně, která dá elektřinu městům a bude péct chléb.“

Je pravda, že Milan Ressel nepřekládal z originálu, ale prostě využil (navíc krácený) překlad, který se už předtím objevil v časopise Ohníček - necelé tři roky před tím, 16. prosince 1971.

Nu, a co na tom, že právě tento Rayův příběh hraničí s absurditou. Je - i včetně překvapivé záchrany Frankova života -, podán věrohodně, působivě a dojemně. Nemá zde místo žádný humor, ale patos je zcela únosný. Tohle se stalo. Stane. A taková je celá tahle knížka od „věčně dvanáctiletého chlapce“, který je přesto vším podstatným dospělý.

Ray Bradbury: Zlatá jablka sluneční. Přeložil Petr Eliáš. Doslov Ivan Adamovič. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství KNIHA ZLÍN. Praha 2024.

Zlatá jablka sluneční - Ray Bradbury | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví