Naše nová země / je radosti plna / ani nemrkneš / a sebere tě vlna (1936)

Daniil Ivanovič Juvačov (1905-1942), známý co Daniil Charms byl nonkonformní osobnost a unikátní literát, který se božím dopuštěním narodil na Rusi. Než ho to semlelo, vydržel žít do šestatřiceti let, ne déle, a mimo jiné psal verše: do roku 1939. Je dnes kultovní figurou, asi jako v Americe Lovecraft, a editoři dělí jeho práci ve svazky divadelních her (český komplet má vyjít napřesrok), úvah (má vyjít už letos), tvorbu pro děti (plánována na rok 2028), prózy (byly již vydány) a bude dle všeho došlápnuto na deníky a korespondenci.

Koncem letošního dubna se na pultech objevil i „první ucelený překlad Charmsovy poezie“ Vous a oko a patnáct rukou, což mohlo představovat 293 básní z let 1922-1939, ale nepředstavuje, je jich jen 260. Kde zůstal zbytek? Cituji z ediční poznámky (str. 491): „Básně, které nebyly přeloženy, nebyly ruskými editory buď průkazně rekonstruovány, nebo nejsou přesaditelné do českého jazykového a kulturního prostředí.“

Navíc… Paní překladatelka Jana Kitzlerová zásadně pracuje jen s prvními verzemi a nezohledňuje pozdější autorovy úpravy. Ještě jinými slovy: nectí pravidlo poslední ruky. Mimo to zachovává gramatické, interpunkční a grafické zvláštnosti a odchylky, řekli bychom chyby, nicméně autor dělával schválně.

Daniil Charms se narodil do rodiny „carských odpůrců“. Vystudoval německé gymnázium, kde se velmi dobře naučil anglicky a jistěže německy, takže třeba Franze Kafku čítal v originále. Právě před sto lety (1926) se začal věnovat výhradně literatuře, když nedokončil vysokou technickou školu, a byl naprosto svůj. Nepodbízel se a vzpíral se kterékoli konjunktuře. Ideologie po něm stékaly jako po teflonu. Je těžké definovat pojem bohém a Charms jím byl, ale ne zcela: stanovil si denní rozsah stran, které chtěl vytvořit.

„S trochou nadsázky by se dalo říct, že byl programovým odmítačem,“ charakterizuje Charmse jeho česká překladatelka. Je to tak. Odmítal se přizpůsobit a podřizovat požadavkům doby, a to jak estetickým, tak společenským, a jak říkal, „umění má vlastní logiku“. Věci přehodnocoval a naruby prahl obracet život „zaplevelený“ ustáleně ustrnulými představami. Vnímal, že je „zasviněn jazykem hlupců“, a odmítal sloužit jak lidu, tak ruské velikosti anebo slovanským tradicím. Natož revoluci. Za nejpodstatnější měl Charms při psaní veršů cosi těžce definovatelného, ale sám tomu říkal „čistota způsobu“. Kterémukoli diktátu zvenčí se celoživotně odmítal poddat a je to překvapivé, ale v některých verších jako by koketoval i se science fiction. Příklad? Třetí cisfinitní indukce nekonečného bytí. Tak se jmenuje báseň, v níž vychází z teorie matematika Petra Uspenského a přizpůsobuje své poetice jeho pojem „transfinitní indukce“, což souvisí se zvláštním Charmsovým pocitem, že ho „svazuje“ každý pohyb.

Aristotelovou Fyzikou je pro změnu inspirována jeho zásadní báseň Nenyní. Dělal, jak řečeno, občas záměrné gramatické chyby a každopádně přímo prahl narušovat strukturu běžných slov. To si lze představit i velmi prostě: místo čokoláda by Charms řekl šok-oláda. A vyloučit se nedá, že by podepsal větu svého kolegy Velemira Chlebnikova „slova jsou spojky mezi asociativními a zvukovými centry“. Bohužel je to problém pro překladatele a rozklíčovat Charmsovy neologismy je kumšt. Nápovědu musela paní překladatelka najít nejen v kontextu každé inkriminované básně, ale v širších souvislostech i dobově podmíněných reáliích.

Místo v Charmsově tvorbě měl taky motiv stropu a možnosti obrátit právě okolo stropu „vzhůru nohama“ svět. Abychom jeho verše pochopili (ódy mi na Charmse pěl recitátor Mirek Kovářík, když jsem s ním hovořil), nutno si uvědomit, že je zde rytmus často orientován na hlasitý přednes, ba skandování. K tomu vždy přistupuje komika, absurdita, groteska, nonsens, ironie, sarkasmus a pouze výjimečně milostný motiv.

Pokud se podívám přesně o sto let zpátky, datoval Charms rokem 1926 báseň připsanou Sergeji Jeseninovi Smrt-závlačka. Jesenin, dodejme, tragicky zemřel 28. prosince 1925.

Z roku 1926 je však i báseň nazvaná Viktoru Vladimiroviči Chlebnikovovi, která je víc než stručná: „Volně nohy rozloží / sedí Velimir. Je živ!“

Nu, a ze samého konce roku 1926 pochází verše Verš komunisty Petra Jaškina, které končí slovy „do poslední bitvy / jako břitvy jsme běželi / a nikdo nás neželí“.

Možná jste spíš praktičtí pragmatici, vím, ale nelze, říkám, vynechat ani básničky Něva teče kolem Akademie, Rozhovor dvou vojevůdců, Požár, Občanko, kam jdete?, Kočí mrznul, Dívky jsou jen část všehomíra, Jednou při návratu domů z procházky, Jde vysoký člověk a šikovně hraje na akordeon, Sousedko, pomoz mi, seznámit se s tebou, Smyslná trhovkyně, Z Něvy stoupá pára, Člověk si kosu nese, Chlípný dřevorubec, O orlech přemýšlel jsem dlouze, a byly to mouchy, V liduprázdném tichu noci, Zde je namalována žena a dívat se na ni je mým posláním.

V jednom momentě druhé světové války se dal Daniil Charms neprozřetelně zavřít do ústavu choromyslných, kde ho dle všeho nechali zemřít hlady. I tak to chodilo.

Vous a oko a patnáct rukou. Básně let 1922-1938. První ucelený překlad autorovy poezie do češtiny. Přeložila Jana Kitzlerová. Vydalo Nakladatelství Academia. Praha 2026. 496 stran.

Vous a oko a patnáct rukou - Daniil Charms | KOSMAS.cz - online knihkupectví