CO ČÍST: Voskovec a Werich v Americe
Novinář - nejen hudební - Michal Bystrov (*1979) napsal a koncem předešlého roku 2024 vydal pozoruhodnou monografií George Voskovec a John Werich, v níž se mu velkolepě (slovo sedí) daří den po dni líčit americký pobyt dvou herců poté, co uprchli před Adolfem Hitlerem. Vysvítá zničehonic, že jejich roky 1939-1945 byly doposud zkoumány chabě!!
Bystrov měl jiné plány, původně. Chtěl vlastně napsat poněkud obecnější knihu. Byla by o amerických, britských, francouzských a německých vlivech na tvorbu V + W a jejich dvorního skladatele Jaroslava Ježka. Bystrov přitom netoužil recyklovat už známé věci a „Osvobozené“ uchopil hledáčkem archeologa, zajímajícího se o samé kořeny kultury, ale prvořadě ne naší, ale anglosaské.
Praktické pátrání autora navedlo na jinou cestu a skončil u vytváření brilantní mapy amerického pobytu dvojice.
Neignoruje ani další kontext včetně událostí následujících i předcházející válce, takže se úvodem vracíme až do „zvláště horkých“ srpnových dnů roku 1922, kdy do Prahy zavítal americký herec Eddie Polo…
Téhož roku byly k hlavnímu městu připojeny Nusle, Košíře, Liboc, Vokovice, Břevnov, Dejvice, Karlín, Vinohrady, Žižkov… a taky Smíchov, kde se 6. února 1905 narodil Jan Křtitel František Serafínský Werich. Jiří Voskovec, vlastním jménem Wachsman, přišel na svět v Sázavě: 19. června 1905.
Bystrovova kniha zaznamenává obrovskou americkou aktivitu, je těžko vyčerpatelným zdrojem a většinou situace dohrává již autor sám. Co může, dopoví, byť některé mezery zůstávají; jinak to při práci historika ani možné není. Že se mnohé také nesplnilo, zůstává na sousední koleji a život takový bývá.
Tak například V + W nehráli zaválky v Americe ani v jednom filmu, až na údajně ztracený kraťas Orsona Wellese. Proč se tohle nepovedlo? Mělo to dozajista různé příčiny (a směřovali především k divadlu), ale ukažme si onu situaci aspoň na filmu maďarského emigranta Ference Molnára Tales Of Manhattan.
Je to pět povídek o fraku. Kdo frak natáhne, toho potká životní změna. V páté povídce exceluje legendární klaun W. C. Fields. Werich si měl právě s ním vyměnit pár replik, ale hollywoodský veterán to prý zmařil - podle pragmatického hesla jeden komik (já) stačí. Byl to, dodejme, Werichův miláček. Bystrov, pravda už dál nezkoumá, zda mohl mít Fields na obsazení filmu (jinak tam hrají Rita Hayworthová, Ginger Rogersová, černošský zpěvák Paul Robeson a Henry Fonda) až takový vliv. A nebyl-li tedy Werich vlastně vytěsněn spíš mocí produkce.
Jan se pak - po válce - do Prahy jen hrnul. Jiří méně. Tomu tam mezitím zemřeli oba rodiče a byl už dávno George. Opravdu. Werich se, navzdory titulu naší knihy, držel českého jména.
A když se 9. 10. 1945 vrátil, objal na letišti matku.
Vzápětí byl v hotelu Alcron odchycen Karlem Vlachem. Už nebylo návratu. Voskovec se (taky sám) vrátil teprve v září 1946, ale v červnu 1948 zas ujel (jako zaměstnanec UNESCO) na Západ. Do Francie - na dva roky, pak navždy do Ameriky.
Orson Welles, abych citoval z Bystrova ještě jeden příklad, se o dvojici vyjádřil 1. 12. 1941 takto: „Jejich reputace na druhé straně oceánu mluví sama za sebe. Měl jsem příležitost je vidět při soukromém představení v Hollywoodu. Za těch nejméně příznivých podmínek dokázali ovládnout jeviště a nadchnout to nejotrlejší publikum, jaké si dovedete představit. Od té doby mě nepřestávají udivovat. Později jsem s nimi provedl kamerovou zkoušku, během níž jsem mohl zblízka sledovat jejich neobvyklý talent a vynalézavost.“
Každý čtenář si musí sám za sebe odpovědět, co bylo přece nad síly V + W a nakolik ve Státech uspěli. Tak či onak uspěli dost… a mělo to etapy. Bodovali nejprve u krajanů, ale ambicí bylo i psaní nových dramat rovnou v angličtině, scénářů. Dobytí Broadwaye i Hollywoodu. A dostali se… Poměrně daleko. Došlo na řadu příslibů a šancí.
Nicméně válka skončila, jak skončila a Werich se navždy vrátil do Prahy. Kolik přesně natočili v Americe rozhlasových pořadů? Jak dlouho trvaly ony „etapy“? Bystrov se v materiálu neutápí, ale souvisle o situacích vypráví.
První léto trávili v umělecké kolonii v Pensylvánii, pak hráli víc než rok vlastní věci v divadle v Clevelandu (Heavy Barbara, The Ass And His Shadow), asi půl roku se pokoušeli uchytit v Los Angeles, nu, a na Broadwayi účinkovali v Shakespearově Bouři. Je toho však víc a kniha, která vznikla také díky práci historika zvukových záznamů Filipa Šíra, vyvrací mnoho omylů a mýtů.
Michala Bystrova známe jako autora Lidovek (1999-2013) i Hospodářských novin, Deníku, Reflexu, Respektu, Reportéra a Českého rozhlasu. Přeložil do češtiny biografie Boba Dylana, Paula Simona, Bruce Springsteena, Toma Waitse a knihy o kapelách jako Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd. Je písníčkář a jeho trilogie Příběhy písní (2009-2015) vylíčila historii zlidovělých skladeb. Cenu Miroslava Ivanova převzal (2022) za publikaci Od Armstronga k Bécaudovi - Legendy světové hudby v Československu (Jak nás změnily a my změnili je), a jak upozorňuje, spolupůvodce svazku Filip Šír a jeho kolega Martin Mejzner pokračují v pátrání a pravděpodobná je tudíž nejméně jedna další kniha o celém fenoménu.
Najednou ten fenomén ovšem vypadá trochu jinak než dosud. Máte za to, že dva komiky znáte? Americká cesta vás nevyvede z omylu, celkem ne, ale přesto překvapí.
Michal Bystrov: George Voskovec a John Werich. Americká cesta. V edici Pangea vydal DOBROVSKÝ. Praha 2024. 616 stran.
Kniha není zcela rozebraná a nadále se dá rezervovat na prodejnách:
