Vlci z Hotvårenu je román Miroslava Valiny (*1963), psal jej deset let, jak mi sdělil, a kniha sice obsahuje autobiografické prvky, ale nestaví na nich a velmi volně navazuje na Valinův předchozí román Vlčí pouto (2014). Vstupujeme s těmi texty do světa drsných trempů a on už roku 2026 leda skomírá, ale nezemřel Jedním z posledních podobných vlků je kupříkladu známý malíř a banjista Marko Čermák. Ono univerzum existuje a Valina jest příklad jeho výhonku. Navíc píše, ty knihy jsou i zveřejňovány.

Dobrodružství Vlků se odehrávají na Teplicku a ta skutečnost, že Teplicko bývalo dřív poněkud němečtější, než je dnes, zdůrazňována právě názvem Vlci z Hotvårenu.

Hotvåren jsou samozřejmě právě Teplice a Vlci skupina historického šermu a kamarády, kteří by byli pro takového Foglara, dejme tomu, už krapet „za čarou“. Ne tou hraniční, ale jsou moc drsní a málo dušínovští a traduje se, že Foglar vlastně dlouho netušil, že je Marko Čermák, tj. druhý úhlavní kreslíř jeho veleslavného komiksu Rychlé šípy, vlastně zarytý tremp. Když se to - náhodou - dověděl, tak prý jen mávl rukou řka: „Nu, však i mezi trempy se mohou najít dobří lidé.“

Tomu se Mirek Valina zasměje (jako já), ale urazil by se neskonale, kdyby to slyšel od Foglara sám. Svět trempů u něj není pro legraci. Valina, přiznejme si, možná malinko idealizuje a staví tuhle lidskou enklávu do popředí jako přehnaně světobornou, ale koneckonců je vždycky fajn sledovat cokoli, co bojuje samo za sebe a takřka bez pomoci.

Ohledně zápletky: Na Dušičky 2007 zemřel, zvíme, vlastník krušnohorského hradu „Firteštejn nad Ohří“ (sic) a byl to velký znalec okultních věd, celým svým jménem hrabě Karel Eugen Rabendorf. Zbyla polo-zřícenina, s ní restituční spor. A je to sám kastelán na tomhle hradě, kdo najme Vlky, aby Firteštejn obsadili, a to přímo v kostýmech účastníků třicetileté války: Včetně švédských jezdců legendárního Gustava Adolfa.

Vlci se vžijí do svých rolí postupně až moc a berou velmi vážně také konspirační teorie. Na Firteštejně hledali něco už esesmani a posléze taky komunisté v letech padesátých a nabízí se teorie, že je Štěchovický poklad, ehm, vlastně tady. Anebo je to jiný poklade? Grál?

Podle všeho jde o tzv. Kámen zmaru, německy Viertelstein, a kdybyste se jej co mladí Indianové Jonesové zmocnili, podle všeho ovládnete půl světa, nebo svět celý.

O stejný kámen mají zájem Rusové, a kdo vlastně ví, zda není starosta obce, pod kterou hradě spadá, právě ruský troll. Vlkům z Hotvårenu začnou, jak Valina líčí, pomáhat některé kluby vojenské historie a román by obstál i jako realistický příběh, jenže autorovo to nedalo a přál si trochu i pohádku. Převrací svět do magie, ta snad hrad chrání a (Thorstenovi) švédští kyrysníci tudíž mohou přicválat reálně, trochu jako jezdci z Apokalypsy. Roli má i pozoruhodný kůň jménem Labrain a věru že poeovský krkavec Edgar a tzv. „hadí královna“.

Valina píše prózy čtyři desetiletí, a jistěže tím nechci shazovat trempské bardy, ale přečnívá. Zdvíhá se s dýmem nad jejich tábořiště; snad i následkem toho, že mu zdravotní handicap mnohé znemožnil, a v jeho textech se zvláštně snoubí realismus, nadpřirozeno a humor. Například ona „hadí“ hrdinka jménem Fišárková je tu eso, a to výrazně větší, než kdyby se jednalo „jen“ a ďábelskou lesní žínkou, na kterou vypadá. Asi to bude spíš ta pravá čarodějka a symbol severočeské Ohře a sám autor, ačkoli dlouhodobě v Plzni žijící, zůstává krví nejpravějším Krušnohorcem.

Miroslav Valina: Vlci z Hotvårenu. Obálka Jiří Pácal. Jako 81. publikaci vydalo nakladatelství Talent Pro ART. Praha. 2026. 368 stran.

Vlci z Hotvårenu - Miroslav Valina | KOSMAS.cz - online knihkupectví