Michael Grúz (*1989) přeložil kdysi pro svou diplomku na Jihočeské univerzitě Havrana, a to s vědomím toho, že jej staví do řady takřka padesáti českých převodů této slavné básně. Přesný počet vynechme, někdy jde víc o parafráze (Váchal), některé překlady zřejmě zůstaly neúplné a jiné leží nezveřejněny.

Po skončení vysokoškolských studií odjel Grúz do Irska a našel si v Dublinu místo lektora, ale vrátil se a učil ve Zruči nad Sázavou, aby (2018) přeběhl na gymnázium ve Vlašimi. Vedle angličtiny patří jeho gesci literatura a výsledkem dalšího zájmu o Poea jsou nové české verze ještě tuctu jeho děl včetně Žalozpěvu, (lehce nekrofilní) Annabel Lee, Červa Dobyvatele, Strašidelného paláce (této noční můry zfilmovaného kdysi částečně Rogerem Cormanem), Duchů zemřelých, Ticha, Země stínů, Snu ve snu a Večernice.

Kniha je uzavřena studií literárního badatele Jana Suka, ve které připomíná Platónův názor na DESTRUKTIVNOST poezie, u které bývají největší tvůrci zničujícími se stvořeními. I Poe se ničil, přinejmenším alkoholem, ale nebylo jeho záměrem se dostávat opakovaně do situací, kdy mu odešla milovaná bytost, jak to musely postupně učinit jeho matka, jeho nevlastní matka i jeho mladá žena Virginie.

Dále Suk tvrdí, že se skutečný básník necítí být obvykle demiurgem díla, ale jakýmsi jeho mediálním zprostředkovatelem. Suk připomíná esej Filosofie básdnické skladby a cituje Poeovo „hodlám dokázat, že skladba nevděčí na žádném místě za nic náhodě ani intuici a že dílo pokračovalo krok za krokem k závěru s přesností a strohou důsledností početního úkolu“.

Poe psal svébytně a jako by se jeho veršům vyhýbala špína světa, míní Suk. Vedle Baudelaira připomíná jako Poeova následovatele Rilka, mj. autora díla V ulici Morgue.

Poeovy básně jsou vycizelované a vysmívali se mu, že vytepané. Že je „veršotepec“. Ale to není pravda. Jsou to imaginativní díla, odtahující se od pozemskosti.

Metafyzickou intencí je Poe následník Blakea a Hölderlinga. „Zatímco Byronovo dílo postrádá teologickou dimenzi, Poe ji nasává všemi póry neklidné, ale přece ukotvené duše a… Blíží se až nihilismu. Vadilo mu, že je svět málo duchovní, a materialitické traktování toho světa nechtěl - a snad ani neuměl - přijmout. Vždycky ho naštěstí zachránil matematický duch. A Nepřipouštěl náhodu a hledal skrytou harmonii osudu.

A co jeho Havran? Náš autor začíná:

Jednou takhle o půlnoci,
když mě tísnil temný pocit
nad knihami prastarými;
prachem zašlé, pod nánosy;
pomalu se spánek vkrádal,
když tu někdo znenadála…
Že by host?“ si tiše šeptám, „že by host, co vroucně prosí?“
Otázka však hlodá - kdo jsi?

Známé slovo NEVERMORE překládá nikdykrát a jeho překlad je rytmicky pozoruhodně přesný a zní takřka jako hudba. Ilustrátorka knihy Marie Nováčková (*1994) vystudovala v Plzni u Jiřího Barty filmovou animaci, klasické techniky kombinuje s digitálními a je autorkou hororu The Picking Piper pro londýnskou divadelní produkci Fable Feast.

Edgar Allan Poe: Ve stínu Havrana. Ilustrovala Marie Nováčková. Překlad a předmluva Michael Grúz. Doslov Jan Suk. Jako 43. svazek edice Poesis vydalo nakladatelství H a H. Jinočany 2024. 68 stran.

Ve stínu Havrana - Edgar Allan Poe | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkpupectví