Za dveřmi Vánoce ještě nejsou, řekl bych, ale dárky sháníme. Musíme? To bych nerozebíral. Ale rozeberu dílo novináře Michala Bystrova (*1979), který připravil svazek Byl štědrý prosinec a shrnul sem literární výtvory vztahující se k adventu a ke konci roku.

Cimrmanovsky ho například zaujalo, kolik českých koled je vlastně cizích, anebo, řekněme, mezinárodních. Tak třeba klasické Ježíšku, panáčku (Půjdem spolu do Betléma) disponuje i starší verzí Where the Little Jesus Sleeps (1958), kterou mj. zpívá Harry Belafonte a kde nepostrádáme typický refrén židovských názvuků „dooy dai dooy dai dooy dai da“ alias dudlaj, dudlaj, dudlajdá.

Nesem vám noviny zpívala už viktoriánská Británie, ačkoli jinak, jako Praise Ye The Lord. A Narodil se Kristus pán má - vedle staré variace v latině - paralelně fungující verzi „němčourskou“. Freu dich, Erd´und Sternenzelt.

Oproti tomu se naopak spekuluje o českém původu songu The Little Drummer Boy čili Carol Of The Drum, což je příběh mladičkého chudého bubeníka, kterého za ruku uchopí a za Ježíškem dovedou tři králové, aby Spasiteli místo dárku zahrál na bicí, i když jistě ne jako druhý Ian Paige. České koledy jsou každopádně vždycky spíš vážné a nostalgické a posmutnělé; a zatímco Chtíc, aby spal je z kancionálu (1647) Adama Michny z Otradovic, Veselé vánoční hody přišly z kancionálu (1658) Bedřicha Briedla a Já bych rád k Betlému z pastorely učitele Františka Pokorného.

Chybělo taky málo a českou melodii kdysi podepsala americká učitelka Katherine Davisová ze St. Josephu v Missouri, což je město, kde ze zálohy odpravili Jessie Jamese. Avšak Davisová (už ona) pokorně upozorňovala, že jen přebrala melodii „odkudsi z Čech“, a když byl song prvně zveřejněn tiskem, stálo u něj: „Česká koleda, volně upravená K. K. D.“

Davisová nějak znala „Hajej, nynej, Ježíšku, půjčíme ti kožíšku; budeme tě kolíbati, abys mohl libě spáti,“ přičemž roku 1928 top samé publikoval v Oxfordu s vlastním textem i anglikánský kněz Percy Deamer.

Podezřelý je (naopak) Josef Václav Sládek. Pobýval v USA, když už znali Jingle Bells, a po návratu zaveršoval:„Sněžilo den celičký, zvoní, zvoní rolničky. Koně v letu, sáně v běhu, samy jako vločka sněhu.“

Ale ke knize Michala Bystrova. Co se týče prózy, otevírá ji Ignát Herrmann textem Staré Vánoce, kterým po půl století vzpomíná na pražský advent 1875: „Nejhorlivěji se zametá na Uhelném trhu, ale i na Vaječném a v Rytířské,“ sleduje a navazují na to coby prozaikové i František Springer (Vánoční trh), Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský nebo Jakub Arbes (Tonnebóóóm, 1899). A i sám sestavovatel Bystrov přispívá knize řadou textů vč. Vyprávění o prvním vánočním stromečku v Praze.

Kromě toho jsou spoluautory této dárkové knížky Jiří Karásek ze Lvovic (Myšce, která zabloudila k básníkovi, Vánoce smutných), Emanuel z Lešehradu (V závěji, Štědrý večer), Seifert (Píseň o vločkách, Vánoční píseň, obě Písně novoroční, Prosinec, Nad jesličkami, Na sáňkách, Před Štědrým dnem), Jindřich Šimon Baar, Rais (Roráty, Zimní večer, Betlém, O Vánocích), Kvapil (Štědrý večer), Dyk (Touha zimy, Ježíšek v chudé vsi, Noc novoroční), Svatopluk Čech (Sníh, Vojínův Štědrý večer), Šrámek (Vojákův Štědrý večer, Advent), Sova (Zimní odpoledne, Pouť v zimě, Bílé město, Než rozžhnu, Nejbohatší děti Vánoc, Novoroční sen), Orten, Bass (V průvodu šedě hluchých dní, Vánoce), Heyduk (Mikuláš, Vánoční stromek, Vlak duchův, Na Štědrý večer), Wolker (Na svatého Mikuláše, Koledy), Josef Mach (Zimní večer, Vánoce, Silvestrovská elegie), Jan z Hvězdy (Silvestrova noc), Gellner (Bílé vločky padají tiše, Štědrovečerní), Vrchlický (Štědrovečerní motiv, Vánoční píseň ponocného, Vánoce smutných, Zvonky v sněhu, Vánoce, Kouzlo vánoční, Balada novoroční), Hrubín (Na ledě), Biebl (Vánoční stromek), Hora (Vánoční stromek, Nový rok) anebo Petr Křička (Jmelí).

Za ženy jsou pak zastoupeny Eliška Krásnohorská (Píseň Silvestrova, Novoroční), jedním dopisem synovi (1857) a vánočním úryvkem z Babičky (1855) Božena Němcová a Štědrým večerem (1938) Božena Benešová. Kniha by určitě nebyla úplná bez Nerudy a cituji (1883): „V huňaté své kožešině - vedle mne si dívka hoví - teploučká jak vánek letní - hezoučká jak dukát nový.“

Novinář Michal Bystrov pracoval v letech 1999-2013 pro Lidové noviny a napsal poutavou trilogii o vzniku zlidovělých songů Příběhy písní (2009-2015).

Vedle mnoha dalších děl zveřejnil knižně i rozhovor s Michalem Prokopem Ztráty a nálezy a byl u zrodu cédéčka (a publikace) Dvanáct strun Karla Zicha. Připravil ale taky výbor z díla Josefa Svatopluka Machara Černovid (2022) a za knihu Od Armstronga k Bécaudovi - Legendy světové hudby v Československu (Jak nás změnily a my změnily je) převzal Cenu Miroslava Ivanova.

Loni pak vydal svazek George Voskovec a John Werich: Americká cesta, na které spolupracoval s Filipem Šírem.

Kolektiv autorů: Byl štědrý prosinec. Sestavil a spolunapsal Michal Bystrov. V edici Kontrast vydal DOBROVSKÝ. Praha 2025. 280 stran.

Byl štědrý prosinec - Michal Bystrov | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví