Ač zemřel a prvního května uplyne od jeho smrti rok, vydává Miroslav Macek (*1944 v Litomyšli) po smrti další literární díla. Po bradburyovských Sedmatřiceti stupních Celsia (CO ČÍST: 37 stupňů Celsia - Neviditelný pes) přišel se sbírkou devětatřiceti povídek Podivuhodné příběhy, zahrnující mj. texty Dědečkův clipper, Dokonalá vražda, V cizině nikdy neurážejte domorodce, Pracující dívka, Peníze, o kterých žena neví, Kolejní řád, Spolužačka, Nová doktorka, Znásilnění, Městská knihovna a Jaká matka, taká Katka.

Závěrečný horor Odontofobie zmiňuje titulní strach ze zubů. Macek byl, podotýkám, původní povoláním zubař. Příběh je o děvčátku vyčkávajícím v podzimním parku a osloveném nenápadným člověkem ze sousední lavičky, který ho vezme do modré dodávky s nápisem MALÍŘI A NATĚRAČI a polní cestou dopraví ke stavení, které Miroslav Macek popisuje takt trochu ve stylu Stephena Kinga: Byl to ponurý dvoupatrový dům z šedivého kamene. Kdysi snad měl své kouzlo, ale to dávno pominulo. Na oknech byly masivní mříže a kamenné koule na sloupcích plotu připomínaly hlavy naražené na kůly.

Dva staré duby s popraskanou kůrou ohraničovaly otevřenou bránu. Z větví visely staré pavučiny a k domu šli pěšinou pokrytou ostrými kamínky, které zblízka vypadaly jako kosti.

Jak to dopadne? Samozřejmě neprozradím, ale Nenápadný se nedopustí žádného násilí a pointa přesto není žádná dobročinná banalita.

Je zajímavé, že se autor úvodem pokouší o jakési shrnutí definic povídky, kterýžto nedotažený text končí na straně 25. Cituji: Je neuchopitelná, nevymezená, nedefinovatelná; mění se v čase a prostoru jako chameleon a jediným kritériem zůstává délka. Jedni tvrdí, že 55 000 slov je hranice mezi povídkou a románem, jiní, že musí mít nejméně 8000 slov, ale další přísahají na to, že klidně i méně.

Následně se Miroslav Macek vrací i do 14. století a vypráví o Dekameronu (100 povídek) a Canterburských povídkách, kterých, jestli to nevíte, mělo původně být dokonce 120, ale to se jediné nepovedlo.

Když se Macek dostane v exkurzu až do století 19. století, především cituje Edgara Allana Poea, jehož Havrana sám do češtiny přeložil pod titulem Krkavec. Poe hovořil o „jednotě dojmu“ a mínil, že je povídka „krátká, stavebně symetrická próza, oponující extenzitě románu“, kde musí nastat „okamžik krize“. Epifanie.

Ve svém výkladu, který původně očividně zamýšlel ještě upravit nebo i rozvést, Macek opakovaně cituje ze známých parodií humoristy Václava Laciny a z neznámého důvodu věnuje odstavec zapadlému povídkáři Františku Karlu Hejdovi (1865-1919). Sám naznačuje, že mu vzorem Roald Dahl… Člen Společnosti bratří Čapků Miroslav Macek byl inteligentní a - minimálně podle vlastních slov - se stal prvním „členem organizace MENSA za železnou oponou“. Býval místopředsedou vlády a místopředsedou ODS, kterou zakládal, a jako bijec-politik se proponoval i jinak: Macek bije Ratha - YouTube. Tuto knihu krátkých příběhů s pointou sestavila jeho třetí žena Petra Niederlová, rozená Hrochová (*1986); brali se před deseti lety.

Miroslav Macek: Podivuhodné příběhy. K vydání připravila Petra Niederlová. Ilustroval Martin Mrázik. Ve společnosti Albatros Media vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ. Praha 2025. 224 stran.

Podivuhodné příběhy - Miroslav Macek | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví