Ivan Adamovič inicioval reedici prvního čísla časopisu Živel, svého dítka, a udělal to (samozřejmě) u příležitosti třiceti let existence tohohle nefádního nečasopisu.

Proč „nečasopisu“?

To je žert, ale nejmenovaný člen redakce později utekl do tiskoviny, která mu teprve připadala „skutečná“, a nechal se slyšet (jak Adamovič vzpomíná), že Živel pravým časopisem není, nebyl a nikdy nebude. Reálně jím však je - a vloni vyšlo už 41. číslo.

Kdyby pan Ivan Adamovič zůstal jen u reedice jedničky, asi bych o tom nepsal, ale oni dokázali připojit rejstřík všech čísel, což vydalo na dvacetistránkovou brožuru Třicet živelných let.

Úvodem tvůrci vzpomínají, jak tvořili, a například Ivan (šéfredaktor čísel 1-24 a čísla 40) si vybavuje, jak to táhli už tenkrát s jeho „kumpánem“ Longinem Wdowiakem. Tvrdí: „Díky četbě sci-fi jsem se dostal ke kyberpunku, díky kyberpunku k technologiím, díky nim k současnému umění.“ A dál? „Umělci jsou vnímateli, interprety, mysliteli, generátory nového, ale netvoří estetiku prožitků, co by byly příjemné.“

Ze všech článků všech čísel Adamoviče nejvíc bavilo psát text Tělo a tabu, jenž pak převzal jeden ten „skutečnější“ časopis Maxim, a Ivan psal za sebe, to rozhodně, ale těžil tu z knihy Encyklopedia of Bodily Fluids.

Vraťme se na začátek a tedy do června 1995.

V jedničce je interview s Bruce Sterlingem, píše se zde o kyberpunku, a to i skrz jeho gurua Gibsona, a poprvé se objevuje rubrika FACTA MORGANA. Poprvé i Adamovičovy rozbory Podivných časopisů. A zvíme, co to jsou „drogy informativního věku“:

V listopadu 1995 vyšla dvojka, skrz niž promluvil také Lem a kde jsou Krokerův text Hrozba technologické svobody i Průvodce neuvěřitelně podivnými filmy (se zaměřením na Eda Wooda) a Mytologie Vetřelce anebo povídka Rozhovor se Skříňákem z pera Iana McEwana.

Živel referoval o tom, o čem jinde nepsali, nebo se o tuto odchylku co nejurputněji zasazoval a snažil. Dařilo se. Vzkvétal a dalšími jeho tvůrci byli Petr Krejzek, Klára Kvízová, Marek Pistora, Luděk Staněk, Pavel Vachtl, Pavel Turek, Michal Nanoru, Tomář Hříbek anebo Ondřej Formánek. Ti všichni roku 2025 zavzpomínali, a že tak někteří činí poněkud „hemživě“, neubírá nic z kvalit jejich tehdejší práce. Ta tu je. Zůstane. Svět se sice přesunul na web, ale Živel… ještě stačil tři dekády schramstnout! Nemazali se s tím. Roku 1996 vyšla další tři čísla a psali do nich jak Eva Hauserová, tak William Burroughs. Roku 1997 vyšly šestka, sedmička a osmička, v které jsou Neffovy a Dickovy povídky. A další a další rozhovory! S Marcelem Grünem, s Karlem Pacnerem a zkrátka nepřišel ani Christopher Walken. Tak to - zhruba po třech číslech ročně - pokračovalo a tisíciletí se okolo Živlu zalomilo. Třináctka patří tematicky Konci světa, šestnáctka „Technokalypse“ a sem vřadil Ivan Adamovič taky kryptografii a kryptoanarchii; zatímco trio Toufar, Pacner a Neff přispělo Kosmickými sny, Vesmírem ve 21. století a Nepomukovým syndromem.

Ne každý prahl do Živlu psát, to je pravda, ale kdo to udělal, nelituje. Jedenadvacítka z léta 2002 je o komiksu, dvaadvacítka ze zimy 2002 o smrtících infekcích a některá čísla se věnovala městům. Londýnu, Berlínu… Je pravda, že v letech 2003 a 2004 vyšlo už jen po jediném čísle a že v letech 2007 a 2008 se Živel neobjevil vůbec, takže číslo QUEER ze zimy 2006 zůstalo na dlouho poslední. K restartu došlo v létě 2009 a každý rok přinášel opět dva Živly. V čísle 35 jsem studoval Mortenův text Martin a kocour Kolumbus, což je o seriálu, který mě vždycky moc fascinoval, ač za to ani nestojí; a jestli si vzpomínáte, zveřejňován býval léta letoucí v Květech.

Přišel i rok 2013 a stačil zase jediný Živel na tucet měsíců. Aby však ne! Téma? Lovecraft. Už tady je otištěn kus Houllebecqova textu, dnes už známého z česky vydané knihy, a Tom Hříbek radí, čemu se vyhnout v „lovecraftovském filmu“. Nechybí ani komiks Za stěnou spánku - a napřesrok (2014) byl Živel konečně i o Praze, i když zdaleka ne jen o ní. Načež se to podruhé zadrhlo, tentokrát na celé čtyři roky, ale číslo 39 se objevilo roku 2018 (téma bylo DESIGN) a čtyřicítka roku 2019 (BUDOUCNOST).

Z obsahu: Mary Shelleyová a Ada Byronová: královny slov a čísel, Můj Burroughs a jeho svět (napsal Longin A. Wdowiak), Hugo Gernsback a Frank R. Paul (Petr Krejzek), Fantasticko-realistický Burian, My, sloužící neznáné síle, postupujeme nesmiřitelně dál (Samuel Delany), Zahrada času (James Ballard). Podle mě je to jedno z nejlepších čísel. Loni na podzim následovala jedenačtyřicítka „IN EXTREMIS“ a mj. přinesla rozhovory s Pastrikem Linhartem a Františkem Novotným. Linhart si navíc bere na paškál Ewerse a David Černý se obírá Sexem s roboty. Lehce kritizován je zde Henry Ford - a já osobně věřím, že to není konec.

Živel byl vždycky živelný a bude a dotyčná reedice živelnost opět napumpovala. Půjde to s námi dál a nelze se než těšit. A dvakrát. Na nová čísla a za druhé na ta starší, co mi náhodou utekla.

Živel. 2. vydání vydal Petr Krejzek, Živel House, z. s. 2025.