Milan Knížák svého času nadával v Reflexu, že filmovou verzi bestselleru Ten druhý dávala televize NOVA klidně v odpoledním hodinách a bez hvězdičky, v podstatě jako snímek pro mrňata. I já se tenkrát koukal, ač už jsem dávno nebyl dítě, a zvlášť pointou jsem byl lehce šokován. Snad až otřesen. Jako Milan K. „Hnusný film,“ řekl jsem si o dost později. „Proč jsem se na to vlastně koukal? Co mě svedlo?“

Já to nevěděl a nic mé úvahy nemění na mistrovství, s kterým napsal Thomas Tryon románovou předlohu. Té se prodal po světě neskutečný počet výtisků, jistěže i díky filmu, a spisovatel tento debut nikdy nepřekonal. Žil v letech 1926-1991, což znamená, že by mu napřesrok bylo sto let.

A o čem - kritikou všeobecně velebený - hnusota-horor pojednává? Těžko říct a neprozradit příliš, ale jsem si jist, že autor znal Hitchcockův film Psycho a zaujat jeho zápletkou po deseti letech vytvořil Psycho vlastní. Toho druhého. Nyní román poprvé vychází česky díky překladu Jiřího Hrubého.

Připomenu, o čem je Psycho; předlohu sepsal Robert Bloch. Ale už to, že tady teď děj Psycha připomenu, je ohledně Toho druhého spoiler. I co! A chytrému napověz!

V Psychu jde o to, jak asi víte, že syn zavraždil matku, ale převléká se občas za ni a hovoří za ni napodobeninou jejího hlasu, přičemž vlastně psychoticky konverzuje sám se sebou. To, uznávám, se odhalí až na konci, ale Psycho je natolik známý kasaštyk, že jsem právě nemlčel. A je to přece už STARÁ VESTA, ne? A Tryon?

Píše o světě spíš dětském (jako později Dan Simmons v Temné létě nebo King v Těle) a neskutečně rafinovaně staví první část románu. Je to zprvu takřka smírná kniha pro děti; i proto asi došlo tehdy na televizní omyl, který tak hnětl Knížáka. Ale pak příběh odhalí něco takřka neuvěřitelného a efekt bestselleru lze, a to nepřeháním, srovnat právě s efektem Psycha.

Thomas Lester Tryon (svým způsobem bohužel autor jediné knih) sloužil v mládí u amerického námořnictva - v Pacifiku, a to během světové války. Pak se stal hercem - a spíš průměrným. Kupříkladu našel hlavní roli ve sci-fi Vzal jsem si monstrum z kosmu (1958).

Když chystal Alfred Hitchcock Psycho, chvíli uvažoval, že obsadí Tryona, ale ne do role Normana Batese, měl hrát milence dámy zavražděné ve sprše. A tato jeho role nebyla k Tryonově zklamání z Psycha sice vyškrtnuta, i když je menší, ale nakonec ji dostal jistý John Gavin.

Další zajímavou příležitost měl Tryon až roku 1967 ve westernu Winchester´73, ale nejde o původní, a to skvělou verzi (film se jmenuje podle pušky), jedná se o televizní remake a… Tryon se odvážil čehosi, co se nikomu neodpouští. Hrál ve filmu právě tu hlavní roli, kterou tam kdysi měl James Stewart, ve Spojených státech snad nejpopulárnější herec. A to nemohlo vyjít.

Asi poté, co bilancoval, nechal Tryon zničehonic hraní a napsal neskutečně propracovaný a psychologicky skvěle odstíněný román The Other. Je neuvěřitelné, že to dokázal. Jak se tomu herci podařilo - v poměrně vysokém věku - vymyslel a zkomponovat něco tak úžasného, už asi zůstane navždy záhadou. Ale nejspíš měl prostě talent a vypídil ho.

Ta kniha asi byla cosi jako jeho vzpomínka na dětství a půl roku se hřála na seznamu bestsellerů The New York Times. Prodalo se tři a půl milionu výtisků a ani Tryon sám, ač si při psaní mocně věřil, nečekal tak nesmírný úspěch. Nadchlo jej to a ve zbytku života (zemřel co gay na AIDS) se ten samý Everest už pokoušel zopakovat marně, a to nejméně v devíti dalších knížkách. Bohužel se do podobné řeky již vrátit nedokázal.

A je možné, že v prvotině opravdu hutně vytěžil cosi ze svého dětství.

Původní bestseller (1971), odehrávající se ve třicátých letech, autor osobně přepsal do filmového scénáře a um režiséra Roberta Mullighana (1925-2008) nesmíme ignorovat. A zkušený Mulligan stojí, dodám, i za filmovými díly Jako zabít ptáčka, Nahoru po schodišti dolů a Polib mě na rozloučenou, což… jsou vesměs adaptace bestselerových předloh. V posledním případě předlohy samotného Iry Levina, mistra nad mistry, jenž o Tryonově románu Ten druhý napsal: „Je to hororová smršť. Pogratulujte za mě, prosím, panu Tryonovi: vytvořil skvělé dílo.“

Tryon ovšem nebyl s Mulliganovou prací spokojen a opakoval ještě po letech, že původně měl film režírovat sám. Ani se mu nelíbilo, jak je sestříhán, a existuje alternativní, mravoličný konec, který opět připomene závěr Psycha. Jak to?

Jde o to, že vrah - v alternativní verzi - neuniká spravedlnosti a je naznačeno, že končí na psychiatrii. Jako Bates. Ale tento konec šel „do kopru“.

Za pozornost ve filmu každopádně stojí klíčová věc. Mulligan nikdy nezamíří kameru na obě dvojčata naráz a pokaždé je snímá odděleně: buď chytrým střihem, nebo posunem kamery.

A co říct závěrem?

Že jsou horory a horory. Tento se osobně neodvažuji doporučit nikomu z přátel… a navíc jsem přesvědčen, že se i mezi nimi najdou lidé, kteří by nad finále knihy „potupně“ VRHLI.

Zvlášť v románu jako by se ke zvracení až vybízelo a sama interpretace knihy opakovaně manipulují pojmy Jekyll a Hyde; ale neřekl bych, že to sedí. Ano, jde o přirovnání, ale tady až moc volné a osobně bych v tomto - morbidním - případě charakterizoval román Ten druhý takto: „Je to psáno skoro tak, jak by to dělal nekorektní Ray Bradbury, kdyby neměl i ten nejnekorektnější Ray přece jisté romantizující meze a zábrany.“

Thomas Tryon: Ten druhý. Z originálu The Other přeložil Jiří Hrubý. V edici Fobos vydal DOBROVSKÝ. Praha 2025. 320 stran.

Ten druhý - Thomas Tryon | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví