Jedenašedesát jedinou stránku (plus půl) dlouhých fejetonů Stížnosti, které potěší je koncipováno tím způsobem, že fakticky složí autobiografii autora Jiřího Dědečka. Ne snad úplnou, ale dostačující. Ano, v textech nenápadně a dost kope za sebe a na sebe, ale umí to dělat skromně, což píši bez ironie. Jistá impozantnost všestranného muže i tak vynikne.

Ze zvlášť zdařilých kapitol knížky jmenuji Žalozpěv dosluhujícího presidenta, O písmenu Z, O mluveném slovu písemně, O rozdílu mezi bezdomovcem a tulákem, O zakázaných knihách, O tvůrčím psaní, Roztoky a 36 let v totalitě a O paměti jednou větou.

Ve zmíněném fejetonu O mluveném slově písemně líčí Jiří Dědeček své poměrně nedávné vystoupení v Semaforu, ve kterém mj. jinak natočil své slavné elpíčko Zabili trafikantku. „Znám to jen v hrubých rysech, leží tam v časopisech…“ Tu píseň později nahrála i dámská kapela Panika, ale „vlastní nahrávku jsem si na dva poslechy doživotně znechutil,“ přiznává Dědeček. A nevíte možná ani to, že hrdě tkvěla v trezoru, až… ji Panton přece statečně vydal. Už v době, kdy „kterákoli svině chodila po Praze s trikolórou a logem OF“.

V kapitole O zakázaných knihách se Jirka Dědeček přiznává, že nikdy nečetl nic od Václava Klause, a přesto ho vyloučil z PEN klubu. Jiří Dědeček bydlí přímo proti Britskému velvyslanectví na Malé Straně, kde je prý vždy připraven poprosit o azyl, a na pivo chodí kolem busty sira Winstona, jak nám o tom ve své publikaci vypráví. Anebo tedy chodil, než pivo příliš zdražili. A Jiří Dědeček na sebe navíc práskl dokonce to, že byl nejdéle sloužícím předsedou českého PEN klubu v dějinách.

Dělal to šestnáct let, a to po Ivanu Klímovi a Jiřím Stránském. Dnes je předsedou Ondřej Vaculík a v souvislosti s výkonem funkce dovolil si bard ve své knize jen lehce, ale zkritizovat i svého kamaráda Václava Havla.

Trochu mu totiž vadil nepochybný klad Havlova myšlení, které bývalo s to vnímat vždy obě stránky problémů. A obě bohatě i celistvě. Za socialismu byl Dědeček za Havlem na Hrádečku, a to pozván na sklenku, a budoucí politik půl hodiny analyzoval výhody podepsání Charty. „Nu, a když jsem si myslel, že mám jasno a požádám o podpisový arch, pravil: Počkej chvilku. A pak věnoval další půl hodiny podrobné analýze výhod nepodepsání. A udělal něco strašného,“ píše Dědeček. „Nechal rozhodnutí na mně.

Jako prezident si posléze počínal velmi podobně… a nikdy jsem ho neslyšel říct o zjevném pitomci, že je pitomec, a o zloději, že je zloděj.“

Avšak i tak fejeton ve finále vyznívá, ano, v Havlův prospěch.

Někdejší mistr Československa ve veslování na skifu - ! - Jiří Dědeček se narodil v Karlových Varech roku 1953, ale od dětství bydlí v Praze. Studoval žurnalistiku, knihovnictví, scenáristiku a dokonce dramaturgii (FAMU, Univerzita Karlova) a jedna jeho diplomka se jmenuje Společenská funkce vědecko-fantastické literatury. V letech 1977-1983 se živil jako tlumočník z francouzštiny, jinak byl vždycky ve svobodném povolání. Od roku 1984 žije v manželství s Terezou Brdečkovou a mají velmi precizní nakladatelství Limonádový Joe.

Koncem roku 2006 se Dědeček takřka stal ministrem kultury a v letech 2006-2022 byl oním předsedou PENu. Jinak zpívá a textuje si písně, je velmi schopný recitátor, což uplatnil i v televizním seriálu, a je básník, překladatel, publicista a prozaik. Z jeho zvukových nosičů jmenujme ty s názvy Zabili trafikantku, Už jde rudoch od válu, Vraťte nám nepřítele a Reprezentant lůzy. A knihy? Je jich několik desítek a mj. jde o Veselé diktáty, Český jazyk pro devátý ročník a tituly Můj vůz, Bát se a krást a Uže tridcať let dělaju gadosti.

Při porovnání dvojice Dědeček-Burian s párem Vodňanský-Skoumal, které si naprosto nelze odpustit, zaujme značná podobnost, ale sám Dědeček výrazněji navazoval na styl humoru a vystupování Petra Skoumala!

Jiří Dědeček: Stížnosti, které potěší. Vydalo nakladatelství Limonádový Joe. Praha 2025. 132 stran.

Stížnosti, které potěší - Jiří Dědeček | KOSMAS.cz - online knihkupectví