Nová holmesovka (už je nepíše Arthur Conan Doyle, ale píší se a tato pochází z pera Jamese Lovegrova) Sherlock Holmes a Bohové války je román o třiačtyřiceti kapitolách (mj. Živoucí paklíč, Kouzelné léto, Ikarovy sny, Zřetězená úmrtí, Panoptický periskop, Útěk v Thunderboltu, Pes malllinsonský)… a připomenu, že původní autor vytvořil se Sherlockem pokorně a pouze čtyři romány Studie v šarlatové, Znamení čtyř, Pes baskervillský a Údolí strachu, zatímco jinak se dřel s povídkami.

Příběh Bohů války (2024), zveřejněný česky prvně v lednu 2026, se odehrává rok před prvním světovým konfliktem, přesněji koncem roku 1913, kdy žil pan Sherlock Holmes desátým létem poblíž Eastbournských útesů v Sussexu, aby se věnoval psaní rozličných monografií, procházkám a péči o včely. A typický pozdní případ té doby a z pera Doylova, respektive Watsonova? Lví hříva. Což je, pokud to nevíte, ryzí horor a jistě, také Lovegroveův román má strašidelné momenty (a Lovegrove dokonce horory píše, tak jako i science fiction), ale tuhle knížku o Bozích snad víc charakterizuje klid. Nebo Angličan to bude podobně vnímat, i když nejde o selanku. Hned na začátku je na pláži pod útesy Beachy Head nalezeno tělo mladíka jménem Patrick Mallinsona… a jeho otec pověří Sherlocka úkolem dokázat, že se jednalo o sebevraždu z nešťastné lásky ke starší ženě.

Ono to tak však nebude, jak tušíme, a tuší totéž i přítomný lékař alias doktor Watson, jemuž je navíc usilováno o život. Je Londýňan, to je fakt, ale pobývá zrovna na návštěvě u přítele. Hle, oba muži se opět ocitají „ve víru“, podobajícímu se tak moc jejich případům starých časů…

„Mám v úmyslu umístit tento rukopis do plechové schránky v trezorech Cox and Co. v Charing Cross, stejně jako jsem to učinil s tolika dalšími,“ píše John H. Watson v Předmluvě (1923). „Současný vedoucí této banky, bystrý a schopný Velšan jménem Llewellyn, si navykl obracet oči v sloup pokaždé, když přijdu do jeho kanceláře s novým stohem papíru, který chci svěřit do jeho péče. Další z těch vašich kronik Sherlocka Holmese, kterou si nikdo nepřečte, doktore Watsone, vzdychá. Je škoda upírat vašim věrným čtenářům další zábavu.“

Pro finančníka Llewellyna to, cha, byla snad zábava, ale Sherlock a Watson směli občas hovořit o štěstí, vyvázli-li z případů živi a příčetní. A co se týče „velké války“, jak se první světové válce nějakou dobu říkalo? „V Anglii před jejím začátkem byli i tací, které její představa ani zdaleka neodpuzovala, ba naopak ji dychtivě očekávali,“ upozorňuje nás Watson; a pak...

Mé nohy se víc a víc bořily do bažinaté půdy, vypráví na straně 178, a situace mi až příliš strašlivě připomínala onu noc v roce 1889, kdy by v Grimpenské bařině na Dartmooru rozsápal Stapletonův strašlivý pes, černý jako uhel, sira Henryho Baskervilla, kdyby se nám ho s Holmesem nepodařilo včas zastřelit.

„Holmesi! Jak můžeme uniknout?“ zeptal jsem se. „Snažili jsme se psovi ztratit, jak nejlépe to šlo, a marně. Je to beznadějné.“

„Nezoufejte, Watsone. Už jsme byli v horších situacích, než je tohle, a přežili jsme, abychom o tom mohli vyprávět. Copak jsem vás někdy vedl špatně? Zklamal jsem vás někdy?“

„Nikdy.“

„Pak mi tedy ještě jednou věřte. Jsou-li mé výpočty správné, už velmi brzy nám někdo ukáže cestu. Konečně, copak udělá kapitán lodi, když je za tak pošmourné a mlhavé noci, jak je tahle, poblíž pobřeží?“

V té chvíli jsem na odpověď na tuto hádanku nedokázal přijít.

Říkal jsem si, že se Holmes možná pokouší odvést mou mysl od marnosti naší situace, tak jako člověk rozptyluje a konejší popudlivé dítě tím, že jeho pozornost zaměří jinam. Ale během několika okamžiků se vše vysvětlilo.

Nebylo by fér víc vyzrazovat, ale mohu snad říct, že Sherlock Holmes nikdy nevěřil, že by chystali první světový konflikt nějací bohové (i když byli invokováni), zatímco jeho kamarád byl v tom směru nalomen… „Prosím vás, Watsone!“ uslyšel. „Neobviňujte bohy z něčeho, co je vlastní nám všem: z krvežíznivosti, jejíž obětí se lidé tak často stávají, z touhy jedné země dokázat svou nadřazenost nad jinou pomocí vojenské síly a masakrů. Je v naší povaze vést válku a jen málokdy v tomto ohledu potřebujeme, aby nás někdo podněcoval - a bohové už vůbec ne.“

Ostatně… „Jediným zaznamenaným případem jakékoli božské manifestace během první světové války je legendární zjevení známé jako Andělé z Monsu,“ konstatuje doktor Watson závěrem. „Znamení, k němuž došlo v tom samém měsíci, kdy můj přítel zmařil plány špióna Von Borka i jeho spojence, diplomata barona Von Herlinga.“ Čímž, podotýkám, neprozrazuji nic, je to narážka na jiný (a Doylův) Poslední případ a na stejnojmennou povídku.

James Lovegrove: Sherlock Holmes a Bohové války. Přeložil Marek Čtrnáct. V edici Vendeta vydal DOBROVSKÝ. Praha 2026. 288 stran.

Sherlock Holmes a bohové války - James Lovegrove | KOSMAS.cz - online knihkupectví