Nesčetná dobrodružství Sherlocka Holmese rozmnožuje v posledních letech také autor science fiction James Lovegrove (*1965), jehož styl připomíná přehnané akční filmy.

Naštěstí ne na každé stránce, a tak lze ony romány číst. Je autorem některých bestsellerů New York Times a roku 1998 takřka získal Cenu Arthura Charlese Clarka: dostal se totiž s románem Dni do užšího výběru.

V extrémně zúženém výběru byl ještě i roku 2004, když se pro změnu jednalo o Pamětní cenu Johna W. Campbella za román Untied Kingdom. Jeho česky právě vydaná novinka Sherlock Holmes a Strašidelný baron sice do žádného z výběrů určitě nepronikne, ale stalo by se to, kdyby se hodnotily kvality fungujícího tady zlosyna, kterému říkají Krvavý černý baron. Je jakýsi doplněk k Moriartymu, kterého už Lovegrove nechtěl znovu zneužívat, a není to padouch osamělý, ale součást skupiny, která chce zničit Britské království a zdejší královskou rodinu, takže roku 1890 otřese Ostrovy víc explozí a umře spousta lidí a podstata monarchie se (tvrdí Lovegrove) rozkmitá v základech. Irští separatisti za tím ale tentokrát nejsou.

Zajímavou postavou románu je nejen Sherlock (jeho příběhy opět vypráví věrný doktor Watson), ale taky záhadný obrněný muž, u něhož není zprvu jasné, zda to bude londýnský Širokko (míním klaďas), anebo maskovaný superpadouch (pomalu jako z amerických komiksů).

Znalci holmesovského kánonu ocení, že se Lovegrove kánonu nevyhýbá, ale šikovně ho naopak doplňuje, a cituji dr. Watsona, jak se (údajně) vyjádřil právě před sto lety (1925):

„Jak jsem už psal v příběhu Poslední případ, v roce 1890 se odehrály pouze tři případy, o nichž jsem si nechal záznam, a dva jsem publikoval jako Spolek ryšavců a Dům U měděných buků. A toto je, laskavý čtenáři, ten třetí. Dosud existoval pouze ve formě poznámek.“

Snad jen jedinou výhradu bych k románu měl, a to že má takřka tři sta stran a padesát kapitol, ačkoli zápletka by šikovnému siru Arthuru Conanu Doylovi vystačila na povídku, byť hutnou. No, ale zkuste se prosadit na knižním trhu jen s hutnou povídkou. Nepochodíte. A to Lovegrave ví, takže jsou dobrodružství rozmáchlá. Na straně padesát se dostáváme až do „říše potkanů“. Na straně 113 budete pak držet s hrdiny hlídku na jistém pověstném hřbitově, nu, a co dokáže skleněná gilotina zvíte na straně 185. Neuvěřitelná honička (pátrá se méně) vrcholí v závěrečných kapitolách Dva železní vévodové, Harpunovaná velryba, Umělý titán a Souboj strojů a hlavní hrdinové během šílené akce stihnout sami vyjádřit postřeh, že se Baronovy vynálezy podobají „v mnohém“ vynálezům děl Julia Verna.

Avšak Verne se přece držel víc při zemi a to Lovegrave buď nedokáže, nebo jednoduše ani nechce. „ Bylo mi jedenáct,“ vzpomíná, „když jsem začal číst o dobrodružstvích velkého hrdiny Arthura Cona Doyla a během třiceti let od chvíle, co mi postava a její svět učarovali, bylo mým snem napsat aspoň jeden příběh o Holmesovi.“

Nu, dnes jich už má na kontě řádku.

Lovegrove možná dělá z Holmese až moc fyzicky zdatného bojovníka, ale jinak oceňme, že jeho charakter naprosto nemění a nepřekrucuje: nesnaží se o žádné psychologické výklady a přesmyčky. A dělá dobře. Jistý literát ostatně už kdysi postřehl zvláštní věc ohledně Holmesova lidského profilu - a napsal: „Přečteme-li první příběh se Sherlockem Holmesem a postupně pak všechny, nedovíme se překvapivě - s výjimkou mnoha vedlejších detailů -, o jeho osobnosti už naprosto nic dalšího.“

Snad i díky tomu o ní dodnes píše tolik lidí a Lovegrave může navíc popustit uzdu fantazii, cituji (str. 223):

V bytě byl ateliér, ve kterém de Villegrand kreslil plány. Co navrhoval? Válečné stroje. Neuvěřitelné a strašlivé. Sotva mohu vyjádřit bizarnost a vynalézavost toho, co vymyslel. Například gigantické transportéry vojáků podobné krabům - kráčely by krajinou na osmi článkovaných nohách, každé co sloup římského chrámu.

Anebo lodě tvaru rejnoka, které mohly brázdit vlny, ale také se potopit a pohybovat se pod vodou jako Nemův Nautilus. „Bude to pro větší slávu Francie,“ řekl, „aby získala nenapadnutelnou vojenskou výhodu. Čeho se nepodařilo dosáhnout Bonapartovi, toho dosáhne naše nová Francie, a pokládáme dnes základy nové vlády svornosti a prosperity pro všechny. Třetí republiky, která přetrvá tisíc let.“

James Lovegrove: Sherlock Holmes a Strašidelný baron. Přeložil Marek Čtrnáct. V edici Vendeta vydal DOBROVSKÝ. Praha 2025. 288 stran.

Sherlock Holmes a Strašidelný baron - James Lovegrove | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví