Programátor a publicista Marian Kechibar v sobě sdružuje několik osobnostních typů. Určující je schopnost analýzy a úcta k faktům. To by mu na obor programování bohatě stačilo. Má v sobě i nutkání zajímat se o všechno možné, bez ohledu na prostor, na časovou osu a společenský význam. Takto pestré jsou svazky Zapomenutých příběhů, čerstvě vyšel sedmý. Vždycky je to výprava do nějakého temného koutu se silnou baterkou v ruce: ostré světlo vylupuje detaily ze tmy a kreslí bizarní stíny. Spolu s autorem pátráte, objevujete a protože má autor vtip, taky se bavíte. Kam nás autor zavede? Na to nečekejte odpověď, jeho zájmy jsou neomezené.

V Příbězích se potkáváme s četnými vynálezy. V tomto sedmém svazku je to objev a rozšíření produktu, k němuž můžeme míst kladný i záporný vztah, je to pálenka zvaná džin. Podíváme se za ním do Anglie konce sedmnáctého století, kdy byl vyhnán nenáviděný král Jakub a nastoupil Vilém s manželkou Marií. Aby se zalíbili lidu, zrušili dosud platná omezení na výrobu destilátů. Nový režim zavedl cla na francouzská vína a s pádem omezení na výrobu kořalek so rychle rozvinul nový průmysl. Londýn měl tehdy šest set tisíc obyvatel a napočítalo se tu sedm tisíc kořalen. Komu to nestačilo, mohl čepovat od pěšího obchodníka, který nosil sud s ginem na zádech. Odkud se ale vzal a proč byl hned tak oblíbený? To čteme v kapitole Tekutý ďábel. O pálence a příbuzných nápojích čteme i v kapitola Pád kakaové republiky. Složitou cestou, přes xocolatl, hořký nápoj císaře Montezumy se Cortésovi Španělé dopracovali až k čokoládě, světově oblíbené pochoutce. Překvapí nás ale, že její cesta od stolu poraženého císaře na evropské stoly trvala sto let.

Autor je profesí programátor a na svém webu nechal hlasovat, zdali do „sedmičky‟ má zařadit i kapitolu o programátorských chybách. Čtenáři rozhodli „pro‟ poměrem 1035 ku 35 a tak je zde vyprávění o situacích, kdy se i mistr kodér utne. Celkový účet za jedno chybné přiřazení mezi dvěma proměnnými zněl na 370 milionů dolarů, konstatuje autor na závěr pasáže o chybě v systému řízení rakety Ariane. Jindy ale došlo i ke ztrátě životů…

Medicína, obor na míle vzdálený programátorství, je také předmět autorova zájmu. Tentokrát ho zaujaly pokusy o léčbu psychických poruch. Nobelova cena za medicína připadla objeviteli „léčby‟ pomocí malárie. V praxi se to provádělo tak, že se pacientům vpichovala malarická krev do čelních mozkových laloků otvory pečlivě vyvrtanými do lebky. Vývoj se proplétal slepými uličkami až do třicátých let, kdy se zrodila transorbitální lobotomie. Autorovo líčení prvních pokusů psychiatra Waltra Freemana. Novou metodu léčby cvičil upraveným sekáčkem na led na grapefruitech a lebkách zemřelých lidí v nás vyvolá mrazení. Ostatně i sám pojem lobotomie není právě hřejivý, a ne každá kapitola v dějinách vědy nabízí příjemné čtení.

Historie, to je také autorovo oblíbené loviště. Hledá v ní kotvy k dnešku. Tak třeba naše vztahy s Čínou jsou, budou a vždy byly nejednoduché. Jejich začátky připomíná kapitola s případným názvem Od barbarů nepotřebujeme nic. Najdeme v ní i lidské osudy, jako třeba příběh Jamese Flinta, který se oproti císařskému zákazu v Kantonu naučil čínsky. Po tříletém vězení byl vypovězen a s useknutou hlavou skončil muž podezřelý, že dával Flintovi lekce. Čínskou hořkou pilulku musel spolknout i král Jiří III., když musel v dopise čínského císaře číst: Nebeská říše oplývá všemi druhy zboží a nemá tedy žádný důvod dováže produkty barbarů. Tečka. Máme nad těmito řádky příležitost k úvahám nad tím, jak málo se některé věci na světě mění i v průběhu dlouhých staletí.

V historii hledá zdánlivě nevýznamné detaily. Napadlo vás, jaký byl středověk? Jistěže temný, ale napadne nás, jak moc barevné bylo oblečení ve středověku? Jistěže všelijaké, ovšem jedna barva byla vyhrazena zvláštní společenské skupině. Byl to purpur, barva vpravdě královská. V průběhu staletí budeme sledovat, kde se vzala a co se s ní dělo. Až nakonec purpur významem poklesl, když se podařilo královskou (pardon, císařskou – jak naznačeno názvem kapitoly) barvu z obyčejného dehtu. Tajemství bylo ale uchováno či spíš znovuobjeveno a gram imperiálního purpuru stojí 3000 dolarů.

Žádný z dosud vydaných svazků Příběhů se nemohl vyhnout válkám. Drama Brusilovovy ofenzívy jako důležité epizody Velké války nám připomene, co se děje pár set kilometrů východně od našich hranic. Tanky byly v té době jen v podobě prvních náčrtů, nicméně těžkotonážní prostředky se používaly už v klasickém dávnověku. Čteme o nich v kapitole Sloni ve zbroji. Autor se věnuje i praktickým otázkám, jak bojové slony cvičit, živit a jak je nasazovat. Milovník zvířat bude s pohnutím číst řádky o Hannibalově přechodu Alp, který se bez sloní jízdy neobešel. Války se vedly a vedou rozmanité, vždycky kruté. Kapitola Zemřu se svou vlastí nár zavede do jihoamerických pralesů, na Zanzibaru budeme sledovat jednu z nejkratších válek kdy vedených. Za válkou ale nemusíme v sedmičce Příběhů jít daleko historicky ani zeměpisně – žije dokonce i v populární písničce „Hercegovina, lautr rovina‟. Zde se dozvíme, jak si tam tehdy vedla „naše infantéria‟.

Co k tomu dodat? Napsal jsem to do předmluvy: Zapomenuté příběhy jsou i tentokrát procházkou prostorem i časem. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky ale narazíme na jednotící princip. Dá se vyjádřit jediným slovem. Narazíme na souvislosti.

______________________________________________________________

Zapomenuté příběhy 7
Čtenář dostává do ruky už sedmý svazek Zapomenutých příběhů. Kdo četl aspoň některý z předchozích, má o této knize představu. Navštíví spolu s autorem různá místa v prostoru a čase, místa, kdy se v určitou dobu odehrávalo cosi, co už dnes není v centru pozornosti, avšak ve své době to budilo zájem a emoce. Někdy jde o drobnosti, dokonce až kuriozity, často ale to jsou historické události. Navštěvujeme místa na různých místech zeměkoule a nahlížíme do dějů v rozličných obdobích historie. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky narazíme na souvislosti.

Bližší info a objednávky zde.

Všechny knihy autora ve zvýhodněném balíčku můžete koupit ZDE.