Výtvarník Karel Jerie (*1977) má styl, který zaujme, ale někdy přijde zakázka, kdy se ptají: „Uměl byste tenhle styl i přizpůsobit?“ „A proč?“ „Nakreslíte znova Rychlé šípy.“

Ne každý má na to, aby úspěšně vstoupil do podobného projektu, ale Karla Jerie vlastně nenutili, aby legendárního Jana Fishera napodoboval, a jen se podívali, jak si se zachycením Rychlých šípů poradí. Obstál. Dokonce na více frontách, takže tvoří mimo jiné kresby Rychlých šípů na některé potraviny. Ale především televizní seriál a potenciální knižní řadu, ze které teď vyšel první svazek s titulem Jak to všechno začalo. - Jen upozorňuji, že nejde o komiks, ale příběh Evy Malé, který Jerie bohatě ilustruje; a kdyby se první knížky prodalo dost, přijdou další.

Člen Mánesu Jerie je žák skvělého Michaela Rittsteina, absolvent Akademie výtvarných umění, ilustruje také dobré vědeckofantastické romány (například Rock mého života) a je třeba i autor alba Šifra mistra Hanky. Určitě nemá zapotřebí nějak vytěžovat kult Rychlých šípů, ale byl na správném místě v pravý čas a buňky na tohle UNIVERSUM v sobě vykutal.

Zda má něco podobného vůbec smysl? Ošemetná otázka. Jednou je tu starý a dobrý komiks a vy komiks „jednoduše“ převyprávíte do prózičky. To uděláte v době, kdy děti preferují vizuál, tedy právě komiks, a podobný přesun se může zdát anachronismem; ale nepochybně žijí vnímatelé, co rádi zhltnou knihu s bezvadnou barevnou obálkou a spoustou obrázků. Akceptují přesun. Ty děti, upozorňuji, nejsou tíženy žádnou nostalgií, protože prostě původní seriál ani neznají, ale tady se mohou zamilovat. Šance je. I bez (skvělého) kreslíře Jana Fishera a věc má i další interesantní aspekt. Převyprávění zdaleka nejsou realizována prvně a do věci se kdysi dal už Foglar, i když je to méně známo.

Hodně lidí to neví, ale on osobně převedl do prózy 54 dílů vlastních komiksů - a nebylo mu to nijak „blbé“. Už v lednu 1970, tedy ještě před začátkem normalizace, uveřejňovalo tyhle jeho prózy Slovíčko, jak se jmenovala příloha deníku Svobodné slovo, a než „komanči“ celou věc sprostě zakázali, vyšlo 47 povídek. Nebo to Foglara přestalo bavit, zde opravdu neznám stoprocentně pravdu, ale poslední text je z března 1973, kdy mi bylo devět let, a dovolte vsuvku pro detailisty: do některých textů Mistr šikovně shrnoval i víc než jednu stránku svého předválečného komiksu a je pár příběhů, ke kterým komiksová předloha nikdy neexistovala!

Dnes už, to je pravda, existuje, ale díly seriálu jsou dotvořeny až odnedávna, a to výtvarníkem Grusem. Vraťme se! Znalci tedy věděli už od začátku let sedmdesátých, že legendární Rychlé šípy existují jako řada 47 čtivých povídek, i když zapadlých ve žloutnoucích novinách, a po převratu se Foglar dostal z poměrného klidu (ačkoli on vždycky „makal“) do situace, kdy by mu vydali „i ten telefonní seznam“, jak sám říkal. Těch pár šťastnějších let na konci života mu přejme: ještě jednou cítil dotek oprávněné slávy, i když. V pětaosmdesáti už ho asi cítíte trochu jinak a méně, než jak jste obdobnými doteky žili v pětatřiceti, ještě za té druhé světové!

Roku 1992 vyšla - za devět korun a devadesát - haléřů i „zbrusu nová foglarovka“ Příběhy Rychlých šípů, což jsou právě ty povídky ze Svobodného slova, ale není to vše. Velkým ctitelem Foglara byl i herec a spisovatel Miloslav Šimek a i on jeho kreslený seriál přepracoval do - jakýchsi - povídek. Zvláštně, velmi zvláštně. Šimek se naprosto nestaral o časopisecké anebo knižní vydání své adaptace a prostě texty spontánně četl na audiokazety, které se vůbec neprodávaly zle. A protože byl Šimek rozený gentleman a měl i jiné projekty, přenechal tohle transponování už po několika zvukových nosičích kolegovi Josefu Fouskovi. Asi jako když Jiří Lábus rovněž načetl jen první díl Harry Pottera a následně Rowlingovou dobrovolně „pustil“. Neptal jsem se Josefa Fouska, jak přesně adaptace vznikaly, ale takřka na sto procent je Šimek i on generovali nejprostší možnou metodou. Sedli si nad listy komiksu, očima putovali po milovaných Fisherových obrázcích a představovali si patrně, že komiks předčítají nějakému dítěti. Je sice pravda, že byste během předčítání a za normálních okolností syna nechali, aby vám nakukoval přes rameno, a jen byste prstem kráčeli po obrázcích a jen byste četli texty v bublinách… Ale to by v rozhlase či na gramodesce samozřejmě selhalo, a tak bylo třeba slovně přiblížit trochu z dění na každém z panelů, což dělali Šimek a Fousek nepochybně improvizovaně. A pochybuji, že všechno zvládali adaptovat hned „na první dobrou“, ale na druhou stranu je patrno, že se moc nezatěžovali opravami. A tak záznam obsahuje řadu lapsů, což pobaví. Já jim ty lapsy odpouštím a víc jich udělal Fousek. Buď jde o slovní zamotaniny, kdy bylo možné vizuál odvyprávět lépe, nebo se jedná o vyložená přehlédnutí a omyly v rozporu s původnímu Foglarovými scénáři. A sám jsem zvědavý, zda ještě bude série (deseti nebo jedenácti) nosičů reeditována, ale trochu o tom pochybuji.

Každopádně tím už máme dvě existující převyprávění kultovní předlohy: za A. to Foglarovo vlastní a za B. to Šimkovo a Fouskovo nadšenecké. Ve své firmě to tehdy vydal zpěvák Dalibor Janda a nějak jsem později vše sehnal vypálené na jediný nosič. Co je zvláštní?

To, že jinak přísný Foglar dovolil dotyčným hercům své dílo podobně mrzačit… a že je neupozornil na tu vlastní, starší adaptaci. Vysvětluji si jeho pasivitu tím, že měl se Šimkem opravdu milý vztah a že se tudíž rozhodl nechat králi Semaforu volnou ruku. I Suchému by ji nechal; až na to, že Suchý by nikdy do takového projektu nešel.

Foglar jednoduše cítil Šimkovo klukovské nadšení (a Šimek byl hodně kluk) a snad i Fouskovo, ale tady trochu váhám, zda vůbec o vydávání dalších a dalších kazet věděl…

A dnes? V Albatrosu se rozhodli ignorovat oba dosavadní pokusy a začátek seriálu nechali převyprávět ještě jednou, čehož se zdatně ujala Eva Malá. A Karel Jerie našel pro ten případ rovnovážný bod v prostoru i čase… a zůstává jednak svůj, jednak ctitelem předlohy.

Asi tak pět minut mi trvalo, než jsem si na jeho vstup do Fisherova a Foglarova světa zvykl, načež jsem jej akceptoval a má ho radši a radši. Je to kouzlo, schopnost vás vtáhnout dovnitř do obrázků. Je to talent a funguje i v televizním seriálu. A zda je mezi podáním televize a podáním knižním rozdíl? Ano.

Zatímco Eva Malá se hodně drží předlohy, televizní seriál s ní velice pracoval a někteří ctitelé Foglara ho tudíž zatracují. Ale jedna věc jsou změny a ta druhá změny INVENČNÍ - a řekl bych, že televize tu zapracovala nesmírně invenčně. Jen příklad, kdy udělali jedinou figuru ze dvou, a to z tzv. kořenářky… a z Jeremiášky.

Jeremiáška je, připomínám, bába, která míchá zlodějům lektvary, a zloději si myslí, že je ty bryndy zachrání před dopadením. Kořenářka je pak prostě kořenářka, ani netušíme, jak se jmenovala, a zlé Bratrstvo kočičí pracky ji vytěžilo tím, že si koupili něco na uspání Rychlých šípů!

Aktuální knížka má sice přes 70 stran, ale jen šest kapitol. Jmenují se Černí jezdci řádí, Černí jezdci se mstí, Černí jezdci neumějí prohrávat, Rychlých šípů už je pět, Rychlé šípy mají dobrá srdce a Požár a připomenu, že Černí jezdci byla parta, co se „šípáky“ zápolila někdy surově, ale i v běhu, a jeden Jezdec byl křivák a hodil Mirku Dušínovi do trasy onoho běhu špalek, takže se Mirek natáhl a nevyhrál. Závěrečný Požár se samozřejmě týká první klubovny Rychlých šípů a odehrál se pouze ve vnitrobloku a Praha zůstala stát. Jen je trochu zvláštní, že nepřijeli včas hasiči. Klubovnu hoši hasili poctivě, a přece bídně shořela ve dvoře. A pouze televizní seriál udělal z jejího zbytku sídlo Bratrstva. A fanatičtí ctitelé předlohy šílí už jen z toho, že Bratrstvo funguje na obrazovkách od samého začátku, tak to přece v komiksu není! Ale třeba mně se podobné zhušťování dějů líbí. Pravda je, že Eva Malá neriskuje a podobně nepracuje a v její a Jerieho první knize tedy ještě po Bratrstvu není stopy.

Závěrem se vraťme ke smysluplnosti přepisování komiksů do prózy. Foglar kdysi spolu s Kájou Saudkem stvořil hned tři fascinující komiksy Modrá rokle a posléze udělal regulérní román i z nich. Má smysl se vůbec ptát, co je tu lepší? To zřejmě bude od základů špatně položená otázka a podstatná přece je i upřímnost chutě tvořit. Jeria a Malá měli do práce chuť, se kterou jejich dílo ráda vstřebá i část čtenářstva. A proč ne? Když jsem byl malý, kreslil jsem rovněž komiksy, a po několika letech, to jsem ale zůstával klukem, jsem jedním takovým komiksem, odehrávajícím se v kosmu, listoval velmi nostalgicky. A rozhodl jsem se, že z něj udělám prózu, a řadu dějů v ní rozvinu. Dal jsem se do psaní, moc mě to bavilo. Asi jako to bavilo Foglara, Foudska i Šimka. I já vím, jak příjemné je přepisovat komiksy a že jde o regulérní tvůrčí metodu a že to jediné, co potřebujete, jsou autorská práva. Právě Foglarovo dílo zamrzlo v jednom období po jeho smrti následkem tohoto problému a následkem toho, že probíhaly soudy. Dvě skupiny se tenkrát praly a doteď to mezi nimi bohužel visí. Ale universum se do velké míry osvobodilo, může být konečně užíváno a třeba Ondřej Müller z Albatrosu je v nadsázce přirovnal k universu Hvězdných válek. To je asi trochu bombastické, ale vlastně to není přehnané. Různé postavy ze seriálu jako Maxmilián Dráp anebo Tleskač už přece mají dnes vlastní romány a i na příkladu knihy Karla Jerie a Evy Malé vidíme, jak umí dílo přetéct z formy do formy, z média do média. Je to přirozená frenezie a bujení byznysu. Nic víc, nic méně. Nestojí to PROTI Foglarovi, a jak ho známe, souhlasil by.

Eva Malá (text) a Karel Jerie (výtvarná složka): Rychlé šípy pro malé čtenáře: Jak to všechno začalo.

Podle komiksů Jaroslava Foglara z let 1938-39. Albatros 2025. 72 stran.

Rychlé šípy: Jak to všechno začalo - Jaroslav Foglar, Eva Malá | KOSMAS.cz - online knihkupectví